6. den – „Kdo se poníží jako toto dítě,
ten je v Božím království největší.“
(Pouta pýchy)
„Šimon Petr se ho zeptal: ‘Pane, kam jdeš?’ Ježíš odpověděl: ‘Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.’ Petr mu řekl: ‘Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!’ Ježíš mu odpověděl: ‘Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.’“ (Jan 13,36–38)
Zamyšlení:
Šestým krokem k osvobození člověka je osvojení si postoje pravé pokory.
Ježíš je tichý a pokorný Král lidských srdcí. Je Bohem, ale nedbal na své božství a sestoupil na zem, aby se stal posledním z posledních: chudým, bez titulů a postavení, bez slávy a uznání. Kolik z nás se ve svém postoji zraněné pýchy vydá do rukou krále klamu, jen abychom se stali mocnými a něco znamenali pro svět. Potřebujeme si léčit své komplexy (za kterými stojí právě zraněná pýcha) nebo chceme každému ukázat svou velikost, která podle nás převyšuje nadání všech okolo. Jak často se křesťané stavějí do pozice těch „lepších“, „dokonalejších“, než jsou ti ostatní… Jak často chceme svědčit o Bohu vlastní moudrostí a mocí, osobními schopnostmi, talenty, nebo dokonce dary Ducha, a máme přitom falešný pocit, že si právem zasloužíme Boží přízeň a vyvolení… I Petr byl poznamenaný pýchou. Byl Bohem pozvaný k následování, byl vyzdvižený jako vyvolený, a tak přirozeně získal dojem, že je víc a že může víc, neboť Bůh je s ním, je na jeho straně. Ježíš však svého milovaného učedníka uvádí do plné pravdy o něm samotném. „Myslíš si, že jsi víc než tvoji bratři? Tak se podívej, dítě moje, kým skutečně jsi v Božích očích…“
Vidět Božím pohledem pravdu o sobě samém, to je dar, na jehož získání se podílí lidská vůle – nepřetržitou snahou o ctnost pokory. Umenšování sebe není slabostí, ale projevem skutečné velikosti člověka – totiž vědomě si volit poslední místo, přenechávat slávu, moc a ovace druhým a nechat se vést Božím Duchem v pokoře. Pán zástupů sám oslaví své děti a skrze ně skutečnou Pravdu, Cestu a Život. On pozná nejvhodnější čas a okolnosti pro naše vyzdvižení.
„Když se dlouho tak a onak rokovalo, vstal Petr a promluvil k nim: ‘Jak víte, bratři, Bůh už dávno mezi vámi rozhodl, aby pohané uslyšeli slovo evangelia z mých úst, a tak aby přišli k víře. A Bůh, který zná srdce, dosvědčil jim svou přízeň tím, že jim udělil Ducha Svatého právě tak jako nám. Nedělal tedy žádný rozdíl mezi námi mezi nimi, když jim vírou očistil srdce. Nuže, proč nyní pokoušíte Boha tím, že učedníkům navlékáte chomout, který nedovedli snést ani naši otcové, ani my? Vždyť jsme přesvědčeni, že spásy docházíme milostí Pána Ježíše my stejně jako oni.’“ (Sk 15,7–11)
Modlitba:
Ježíši Kriste, tichý a pokorný srdcem, učiň moje srdce podle srdce svého! Můj Pane, stále nejsem tvým dostatečně pokorným následovníkem. Má slova ponižují, kritizují a útočí a mé myšlenky a snahy jsou zaměřené na oslavu mé vlastní velikosti. Dokážu být pyšný dokonce i na to, že jsem věřící – vyvolený Boží… Poučuji ostatní bez lásky a laskavosti, zato s mimořádným zaujetím sebou samým. Mám pocit, že vlastním pravdu, moudrost a vyvolení, a tak si mohu dovolit nebýt laskavým, trpělivým, milosrdným a chápavým.
Ježíši, učíš mě, že víra bez skutků je mrtvá. O čem ale svědčí mé skutky? Pachtím se za sebezdokonalováním ve své profesi, a ne v obětavé službě svým bratřím. Chci být viděný a obdivovaný, ale ne proto, abych oslavil tebe. Tvé poslední místo nepřijímám, protože mám pocit, že si zasloužím místo po tvé pravici. Spoléhám na zásluhy z pár dobrých skutků, které jsem v životě vykonal, a podceňuji váhu svých hříchů. Bráním se přijetí jiné životní cesty než té, kterou jsem si sám vysnil, a hněvám se, když mé plány zkříží tvůj prozřetelný plán – plán milujícího Otce.
Daruj mi, Pane, na mocnou přímluvu apoštola Petra pokorné a bdělé srdce, které by k tobě lnulo věrně a prostě. Amen.
Drahý svatý Petře, ty sám jsi prošel nelehkými zkouškami pokory,
abys dokázal křesťany vést po stopách tichého a pokorného Beránka.
Prosím tě, vlož na mě své svaté ruce pastýře,
požehnej mi a vypros mi proměnu srdce,
aby mé pyšné, sobecké „já“ v ohni Ducha Svatého
poznalo Boží pravdu o sobě
a abych se obrátil a podle vzoru svého Mistra
dokázal zavrhnout tělesného člověka v sobě,
jeho tužby a sobecké žádosti. Amen.
Duchovní odkaz svatého Petra:
„Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, neboť ‘Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným’. Pokorně se proto skloňte pod mocnou ruku Boží, a on vás povýší, až k tomu přijde čas.“ (1 Petr 5,5–6)
Litanie k svatému Petrovi