Modlitba sjednocení – stav vlité kontemplace
1. Použitá terminologie.
Sv. Terezie hovoří o prostém sjednocení, o sjednocení extatickém, o proměňujícím sjednocení. S tím jsou spojeny různé stupně kontemplativní modlitby. Sv. Jan od Kříže v Živém plameni lásky vysvětluje podstatu sjednocení prostřednictvím duchovních zásnub a sjednocení samo duchovním manželstvím (3,23-24).
2. Srovnávací obraz.
Bůh dává déšť a rovnoměrně zavlažuje podle potřeby celou zahradu. Božský zahradník, jenž způsobil, že se podstata člověka i jeho schopnosti soustředily na Boha, uděluje trvalý dar vlité kontemplace. Sv. Terezie různými popisy široce ukazuje, co je vlitá kontemplace. Jak dokládají uvedené termíny, tento vznešený stav kontemplace může mít různé stupně; je v neustálém vývoji. Plnost bude v nebi, poněvadž tento stav patří do nebeské slávy. Zde na zemi lze hovořit o stavu kontemplace – na rozdíl od aktu kontemplace. Ten trvá krátce. V případě stavu kontemplace můžeme hovořit o trvalém ponoření v Bohu či o velmi častých a dlouhotrvajících aktech kontemplace. Sv. Jan od Kříže shrnuje modlitební zkušenosti z období vlité kontemplace do konkrétní definice. Vlitá kontemplace je milostným věděním, čili vlitým, milostným poznáním Boha (Temná noc, II,18,5). Bůh uděluje tento dar, komu chce, kdy chce a jak chce, podle povolání a možnosti člověka a podle daru milosti. Člověk se ze své strany může na obdržení tohoto daru pouze připravit. Poněvadž je tento stav charakteristickým stavem nebešťanů, nijak člověka neumenšuje to, pokud jej zde na zemi nemá.
V tomto stavu člověk obcuje s Bohem jako milující s milovaným, tzn. že Bůh, milovaný nade vše, přebývá v milujícím, a ten, kdo Boha miluje, v něm trvá – je v milovaném. Toto přebývání může být rozmanité a v různé intenzitě. Může to být Boží působení podobné milostnému vanutí letmo laskajícího větru. Může se projevovat jako drobný a teplý déšť přinášející osvěžení. Může také přicházet, a dokonce přetrvávat jako velký příval lijáku. A může být pociťováno jako ponoření do vody. Tehdy se ani veliký déšť nedá pocítit. Tehdy také člověk prožívá sladkost sjednocení s Pánem. Jako obrovský déšť, příval lijáku, může člověka povalit, tak může člověka drtit mocné působení Boha, jenž ho proměňuje a očišťuje. Sv. Jan od Kříže pak hovoří o temné kontemplaci víry, nebo o křižující lásce (Temná noc, II,12,2; 19,4-5; Duchovní píseň, 9)
3. Plnost sjednocení.
Dokonalé sjednocení se uskutečňuje sjednocením s celým Kristem, tzn. sjednocením s Kristem, hlavou mystického těla, a sjednocením se všemi údy tohoto těla. Sjednocení s bližními je podmínkou sine qua non, bez níž nemůže dojít ke sjednocení. Neexistuje tedy sjednocení s Bohem, a tedy ani kontemplativní modlitba, bez předcházejícího i provázejícího sjednocení s bližními (Hrad v nitru, VII,14). O nezbytnosti lásky k bližnímu kvůli sjednocení s Bohem (pro spásu) hovoří sám Kristus v popisu posledního soudu (Mt 25) a ve Velekněžské modlitbě, kdy se modlí o jednotu učedníků mezi sebou podle vzoru jeho jednoty s Otcem (J 17,20-26).
z časopisu Salve
s laskavým svolením