Modlitba nazývaná rozjímání
1. Použitá terminologie.
Užívá se synonym: rozjímání, diskurzivní modlitba, meditace. Všechny označují modlitbu postavenou na přemýšlení. Jejím základem jsou úvahy o Božích pravdách, postupuje se od pojmu k pojmu a vyvozují se praktické závěry pro vlastní duchovní život. Může to být i ústní modlitba spojená a přemýšlením.
2. Vyžaduje na člověku velké úsilí,
které dobře vyjadřuje přirovnání: Nejprve je třeba vykopat ve skále studnu; mnohdy velmi hlubokou. Touto těžkou prací je pro člověka, jenž začíná s vnitřní modlitbou, zaměření mysli na Boha a Boží věci. Dosud bylo myšlení výlučně či z převážné části zaměřeno na dočasné věci. To je teprve začátek práce. Nyní je třeba vodu ze studně dobývat a zalévat pole. V modlitbě je nutno se hodně namáhat při kontrole svého myšlení. Člověk obvykle přemýšlí asociativním systémem. Kontrolované alegorické myšlení je zobrazováno druhem zavlažování. Buď člověk načerpanou vodu roznáší v konvích po okrsku a zavodňuje pole, anebo se namáhá s vytvořením kanálků a do hlavního kanálu vlévá vodu přímo ze studně.
3. Tato modlitba může být velmi radostná.
Díky úmornému zalévání se sklízí úroda. Jsou chvíle odpočinku a požívání plodů. Pokud člověk dosud nepěstoval skutečnou vnitřní modlitbu, pokud sotva začal s rozjímáním, a tak tomu obyčejně bývá, vniká v celou hloubku Božího slova, nachází nečekané a vznešené věci. Je to tak, jakoby zprostřed skal vyšel na nesmírně rozlehlou, rozkvetlou louku. Je tedy připraven vynaložit ještě větší úsilí. Nejednou Bůh uděluje hlubší poznání a radost.
Uvědomuje si, že dosud se modlit neuměl. Cítí, že jsou před ním ještě hlubší objevy. V tomto duchu tedy modlící se člověk prosí Boha spolu s apoštoly: „Pane, nauč nás modlit“ (Lk 11,1). A rád chodí do této „Kristovy školy“. Zde je třeba říci, že modlitba je uměním. Existují různé způsoby, metody, vzory, jež lze ovládat a které pomáhají při samotném rozjímání a i v práci na sobě. Tato práce předpokládá intenzivní askezi, do které se začátečníci rádi pouštějí.
O této modlitbě se lze nejvíc dozvědět. Je dostupná a poměrně jednoduchá k osvojení; lze se také na této cestě setkat s mnoha rádci. Bohužel, velmi mnoho lidí, kteří se modlí, zde končí buď proto, že neznají další průběh cesty, nebo proto, že nenaleznou pomoc, či je znechutí, když se při modlitbě dostaví vyprahlost, anebo zapomenou, že modlitba je milost, a když začnou „tahat ze studně rozjímání prázdná vědra“, znechutí je to a přestanou na sobě pracovat, nebo také usoudí, že již mnohého dosáhli příliš velkým úsilím a nemají v úmyslu postupovat dál.