Chybné či neúplné definice modlitby
V těchto pojetích částečně vycházím z knihy K. Rahnera O možnosti víry dnes /O mozliwosci wiary dzisiaj/ (Kraków 1965, s.81-104).
Co modlitba není?
Mnoho lidí se obrací k Bohu, když něco potřebují: buď chtějí zadostiučinit za spáchané hříchy, anebo chtějí něco získat. Když necítí vinu nebo od Boha nic nepotřebují, nemodlí se a jejich život se odvrací od Božích přikázání. V takovém případě je nutno říci, že modlitba není splacením poplatku ani není prostředkem, jak dostat vytoužené dočasné dary. S tímto postojem je obyčejně spojeno, že člověk k Bohu přichází, když něco potřebuje. Obvykle v obtížných životních chvílích. Nechci říci, že to nemá žádnou hodnotu, ale těžko to nazvat opravdovou modlitbou. Mnoho lidí si myslí, že modlitba je něčím, co se týká velkého svátku. Sluší se občas Boha oficiálně navštívit. Je to nejčastěji na Velikonoce nebo na Vánoce. Modlitba není pouze nepříliš častá návštěva, kdy se člověk bojí jít na oči všemohoucího Boha. Častěji se někteří lidé modlí ze zvyku nebo pro slib, činí tak krátce, neboť on ví, že nemají čas. Tyto postoje se vážou k domněnce, že modlitba je návštěva na nejvyšším světovém úřadě, kde se zařizují jen ty nejdůležitější záležitosti. K těm však dochází zřídka. Další lidé se občas „pomodlí“ proto, že on skutečně existuje a ukázat se mu nebo na něho promluvit se může hodit.
Tyto a podobné přístupy k modlitbě vztahující se k Bohu vykazují zištný postoj, avšak tento vnitřní postoj není modlitbou, zejména není-li spojena s životem.
Modlitba je nejen…
S modlitbou může být spojeno to, že k Bohu hovoříme, přemýšlíme o něm, objímáme jej citem, ale také že se rozhodujeme k nápravě před jeho tváří. Avšak modlitba ve své podstatě není hovorem. Kristus dokonce varuje před mnohomluvností v modlitbě (Mt 6,7). Lze hovořit bez přestání, abychom přehlušili Boží hlas v sobě. Lze pouze mluvit. Monolog není modlitba. Podobně není modlitba jen přemýšlením. Satan také hodně o Bohu přemýšlí, nemá to však nic společného s uznáním Boha za svého Pána, s prokazováním úcty a s chválou. Naopak – satan Boha nenávidí. Modlitba také není ani citem, prožitkem radosti, pokoje, uspokojení. Bůh nespadá pod naše city. Člověk si může zvolit Boha a přilnout k němu pouze vůlí řízenou rozumem. Může to být spojeno s jistým zkušenostním prožitkem Boží blízkosti. A konečně, jedním z plodů modlitby je dobré rozhodnutí v modlitbě. Nicméně modlitba chvály nemusí být spojena s žádným konkrétním rozhodnutím, ale člověk z ní vyjde rozpálen láskou k Bohu a s připraveností sloužit ostatním.
Co modlitba být nemusí
Úžasem a nadšením. Často znamená bolestně stát před Bohem s vědomím viny; často je bolestným hledáním Boha. Modlitba nemusí být radostným voláním. Jak za chvíli uvidíme, modlitba může být utrpením prožívaným společně s trpícím Kristem. A ještě jedno. Mnoho lidí má za to, že jestliže se modlí, musí být vyslyšeni; že pokud se modlí, musí zřetelně pokračovat v dokonalosti. Modlitba nečiní dokonalými hned. Dokonalosti se ostatně dosahuje i pomocí modlitby dlouhým a vytrvalým úsilím.