Křížová cesta s Charlesem de Foucauldem

Modlete se, ať miluji.
Modlete se, ať miluji Ježíše.
Modlete se, ať miluji jeho kříž.
Modlete se, ať miluji kříž ne pro něj, ale jako jediný prostředek, jedinou cestu, jak oslavit Ježíše: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, nepřinese užitek…“

1. Ježíš je odsouzen

Nepřišel jsem konat vůli svou, ale vůli toho, který mne poslal (Jan 6,38).

První ze všech skutků lásky je poslušnost. Pán nám to řekl v tisících výroků a po celý život to ukazoval svým příkladem. „Nepřišel jsem konat vůli svou, ale vůli toho, který mne poslal.“ „Ten mne miluje, kdo zachovává má přikázání.“ Kdo vždy dokonale poslechne, dokonale miluje. Poslouchat znamená milovat, je to nejryzejší, nejdokonalejší, nejvyšší, nejnezištnější úkon lásky.

2. Ježíš přijímá kříž

Ježíš mu řekl: „Pojď za mnou!“ (Lk 5,27).

Jak veliká je víra, kterou od nás Pán požaduje a zcela právem… jakou vírou jsme mu povinni?… Na slovo našeho Pána: „Pojď“ se už Petr neměl ničeho bát a měl s důvěrou kráčet po vodě… tak když je jisté, že nás Pán povolal k nějakému postavení, dal nám nějaké povolání, nemáme se ničeho bát, nýbrž pustit se bez váhání přes všechny překážky… Je třeba s důvěrou v toto „pojď“ kráčet po vlnách až do konce, bez stínu neklidu, v jistotě, že kráčíme-li s vírou a věrností, vše bude snadné na cestě, kam nás Ježíš volá a to pro sílu tohoto slova: „Pojď“. Kráčejme tedy po cestě, kam On nás volá, s absolutní vírou, neboť nebe a země pominou, ale jeho slovo nepomine.

3. Ježíš padá pod křížem poprvé

Modlete se, abyste neupadli do pokušení (Lk 22, 40).

Každé pokušení, které Bůh dopouští, je milost! Neustálým bojem o jeho lásku naše láska sílí. Činí nás pokornými. Dává nám zkušenost, opatrnost vůči sobě a shovívavost vůči druhým.
Od koho dostáváme sílu postavit se pokušením? Máme ji od sebe? My jsme slabost sama, jsme přemoženi už před bojem. Čerpáme sílu, schopnost odolat jen z Boha. Proto musíme neustále volat: „Pomoz nám!“ Čím víc trpíme, tím víc se musíme modlit! Běda, obyčejně se stává pravý opak: čím víc trpíme, čím víc jsme pokoušeni, tím je nám obtížnější se modlit. To je taktika zlého ducha, že nás zahalí jako mrak. Všimněme si této sítě, tohoto mraku, neupadněme do této léčky, vždyť ji známe. Čím víc trpíme, čím víc jsme pokoušeni, tím horoucněji a z celého srdce se vrhněme do náruče Boha a s vírou a láskou Ho volejme na pomoc.

4. Ježíš potkává Marii, svou Matku

V mlčení a naději bude vaše síla (Iz 30,15).

Ještě než se Ježíš narodil, už pracoval na díle posvěcování duší… a svou matku vybídl, aby na něm pracovala s ním (…). Apoštolům dal pověření kázat. Jiným duším, všem ve kterých přebývá, ale které nedostaly pověření kázat, říká, aby posvěcovaly duše tím, že Ho mezi ně tiše ponesou… Všichni pracujme na posvěcování duší jako Ježíšova matka, beze slov, mlčky.

5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili (Mt 25,40).

Myslím, že v evangeliu není věta, která by na mne hlouběji zapůsobila a proměnila můj život než „… cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Když pomyslíme, že jsou to slova nestvořené Pravdy, slova těchže úst, která řekla: „Toto je moje tělo…, toto je má krev…“, jaká síla nás uchvátí, abychom hledali a milovali Ježíše v maličkých, hříšnících, chudých a používali všech svých prostředků k ulehčení jejich bídy… Jak velice si musíme vážit každé lidské bytosti, jak velice ji musíme milovat! Je dítě Boží! Bůh chce, aby se jeho děti milovali tak, jak chce dobrý otec, aby se milovali jeho synové. Milujme každého člověka, protože je náš bratr a protože Bůh chce, abychom v něm viděli bratra a srdečně ho milovali, protože je milované a hýčkané Boží dítě, protože je vykoupen krví našeho Pána a jí chráněn jako pláštěm. Milujme ho, protože ho miluje Bůh, protože ho miluje Ježíš a to natolik, že za něho přinesl kalvárskou oběť.

6. Veronika otírá Ježíšovi tvář

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou (Ž 27,8-9).

Nejněžnější oči, které jsem spatřil, úsměvy, které mě nejvíc potěšili, lidé, kteří mě nejvíc nadchli, to vše byl jen zlomek tvé krásy, kterou jsi mi ukázal, abych mohl zvolat: to je od Boha… Můj Bože, jak jsi dobrý, že jsi mi ukázal svou krásu v tvorech! Dej mi milost vidět v nich jen tebe, jen tebe… Dej, ať vždy proniknu za závoje…

7. Ježíš padá pod křížem podruhé

Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! (Mk 10,47).

Pomysleme na své viny, hořce jich litujme a zpokorněme… Toho, kdo miluje Boha, bolí, že Ho urazil, ale pak se rozpomene, že Bůh je Bůh a že je nekonečně milosrdný. K urážce se může vrátit, znovu jí litovat, ale v modlitbě…, beze zmatku, s plnou sebevládou… Už to bude jiná bolest než ona nepokojná, která celý den zmítala duší. Nepravá a deptavá bolest pramení ze sebelásky a z pýchy. Člověk se nechce smířit s tím, že chybil. Kdo má klidnou a pokornou lítost, sice trpí, pozvedne se však při pomyšlení na Boží milosrdenství. A zde najde svou radost… Takováto lítost vychází z lásky k Bohu.

8. Ježíš potkává plačící ženy

Za ním šel velký zástup lidu. Ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho (Lk 23,27).

Ježíš v srdci hluboce soucítí s každým duševním i tělesným utrpením… U každého člověka a v každém lidském vztahu patří soucítění k lásce. Protože Ježíš nám ukládá lásku ke všem bratřím, souciťme s nimi v každém utrpení, velkém i malém, ve všem trpme s nimi… Nikdy nezapomeňme, že povinností lásky je soucit. Nezapomínejme na Ježíšovy slzy, na jeho vzdechy, nezapomínejme na zázraky, které činil, aniž ho o to prosili, jen proto, že chtěl matkám vrátit jejich mrtvé děti. Ať každý z nás může ve své poslední hodině říci: „Kdo z vás plakal, aniž bych já plakal s ním?“ Kdo to bude moci říci, bude tisíckrát požehnán.

9. Ježíš padá pod křížem potřetí

Jsem si jist, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řím 8,38 – 39).

Ježíši, Ty mi zakazuješ, abych ztrácela odvahu při pohledu na svou bídu, abych si řekla: „Už nemohu dál, cesta do nebe je příliš strmá, musím ustoupit a zřítit se dolů.“ Ty mi zakazuješ, abych si řekla při pohledu na své chyby stále opakované, pro než prosím každý den za odpuštění a do nichž vždy znovu upadám: „Nikdy se nebudu moci napravit, svatost není pro mne, co mám já společného s nebem? Nebe a já, tato dokonalost a má ubohost, co je mezi nimi společného? Je zde Tvé srdce, můj Pane Ježíši, Tvé srdce, které je pojítkem mezi těmito dvěma věcmi, tak nepodobnými… láska Otce, který tak miloval svět, že dal svého jediného syna… Musím stále doufat, musím věřit ve Tvoji lásku, kterou jsi mi tolik sliboval a ve Tvou moc… Ano, když uvážím, co jsi pro mne vykonal, musím mít takovou důvěru ve Tvou lásku, že ať se cítím jakkoli nevděčný a nehodný, doufám v ni stále, stále s ní počítám, jsem stále přesvědčen, že jsi ochoten mě přijmout jako otec marnotratného dítě a ještě víc, že mě nepřestáváš volat, zvát a poskytovat mi prostředky, abych přišla k Tvým nohám.

10. Ježíš je svlečen ze šatů

On, ačkoli byl bohatý, stal se pro nás chudým, abychom zbohatli z jeho chudoby (2 Kor 8,9).

Můj Pane, jak rychle se stane chudým ten, kdo Tě miluje z celého svého srdce, neboť nesnese, aby byl bohatší než jeho Milovaný… Můj Bože, nevím, jak je některým duším možné vidět Tě chudého a bez rozpaků zůstávat bohatými, vidět se o tolik většími než jejich Mistr, než jejich Milovaný, nechtít se Mu podobat, pokud na nich záleží, ve všem a zvláště v ponížení. Ochotně připouštím, že Tě tyto duše mají rády, můj Bože, ale přesto myslím, že jejich lásce něco chybí. Alespoň já si vůbec nedovedu představit lásku bez potřeby, naléhavé potřeby shodnosti, podobnosti… Být bohatý, pohodlně si žít ze svého majetku, když Tys byl chudý, žil jsi v nedostatku, namáhavě z těžké lopoty! Ne, to já nemohu, můj Bože, to já nedovedu, tak já nemohu milovat…

11. Ježíš je přibit na kříž

Nechci znát nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného (srov. 1 Kor 2,2).

Dá-li nám Pán kříže, polibme je. Je to milost milostí, při níž kráčíme víc než kdy jindy ruku v ruce s Ježíšem. Kříž je blahodárný! Činí nás pokornými, činí nás shovívavými, poučuje nás, uschopňuje nás pomáhat druhým. Čím více přilneme ke kříži, tím více obejmeme Ježíše, který je na něm přibit.
Můj Bože, dej, ať mi září před očima tato věda kříže, a dej, ať ho objímám, jak to Ty ode mě chceš. Učiň ať i já mohu říci, že znám jen jedno: „Ježíše, a to Ježíše ukřižovaného.“

12. Ježíš na kříži umírá

Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ (Lk 23,46).

„Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ To je poslední modlitba našeho Mistra, našeho Milovaného… Kéž by mohla být i naše… A kéž to není jen modlitba naší poslední chvíle, nýbrž modlitba každého našeho okamžiku: „Můj Otče, odevzdávám se do Tvých rukou, Otče svěřuji se Ti, Otče, odevzdávám se Ti, Otče, učiň se mnou, co se Ti zlíbí. Ať se mnou učiníš cokoli, děkuji Ti, děkuji Ti za všechno…, jen když se naplní Tvá vůle na mně, na všech Tvých tvorech, na všech Tvých dětech, na všech, které Tvé srdce miluje. Nepřeji si nic jiného, můj Bože, odevzdávám svou duši do Tvých rukou. Dávám Ti ji, můj Bože, se vší láskou svého srdce, protože Tě miluji a protože je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do Tvých rukou bez výhrady. Odevzdávám se do Tvých rukou s nekonečnou důvěrou, protože Ty jsi můj Otec…“

13. Ježíš je sňat z kříže a položen do klína své Matky

Potom požádal Josef z Arimatie Piláta, aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal (Jan 19,38).

„Vše je dokonáno.“ Vše je dokonáno, protože jsi nám za třicet tři let života, příkladů, ponaučení, vše dal. Dal jsi nám své lidství a své božství, ve svaté eucharistii vše, čím jsi, svou krev při umučení, svou Matku z kříže, v jediném okamžiku svůj život… Dal jsi nám všechno, úplně všechno… Proto je vše dokonáno. Tvé dílo lásky je dovršeno, miloval jsi lidi „až do konce“, až do konce možného, ve Vtělení a ve svaté eucharistii, až do konce svého života, až do poslední kapky své krve… Ó, Ježíšovo Srdce, které jsi za nás bylo probodeno, jak nás miluješ!

14. Ježíš je položen do hrobu

„My jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!“ (Lk 24,21.25).

A tak, kdo žije z víry, má duši plnou nových myšlenek, nových tužeb, nových úsudků. Otvírají se před ním nové obzory, osvícené nebeským světlem… Nutně pak začne žít zcela nový život, opačný než svět. Světu jeho skutky budou bláznovstvím.

Zpět