Vyslyšené prosby

a milosti obdržené na přímluvu matky Marie Elekty od Ježíše

– 1670 Praha – 30. březen. Já, Tereza Fernandez, svědčím k větší cti a slávě Boží. Skličovala mne jedna vážná nemoc, všechny údy jsem měla ztuhlé, lékaři mi nedávali naději na uzdravení. Obrátila jsem se na matku Elektu a po třech dnech modlitby jsem na její přímluvu znovu nabyla zdraví.

– 1671 Karmelitky se stěhovaly ze starého kláštera do nového. Šlechta při této příležitosti požádala generála řádu o dovolení vstoupit, prohlédnout si nový klášter a spatřit matku Marii Elektu. Mezi jinými tam šla i hraběnka Starhemberg. Když se hraběnka procházela po klášteře, došla až k místu, kde bylo tělo matky M. Elekty sedící na křesle. V té chvíli požádala svého zpovědníka, který tam byl rovněž přítomen, otce Ignácia di Longavilla, pražského kanovníka, aby vyslechl její zpověď. Po zpovědi se zeptala kanovníka, jakého je mínění ohledně matky M. Elekty. Kanovník jí odpověděl, že ji považuje za velkou světici. Na to hraběnka odpověděla: „Bůh mi odpusť, já ji moc nectím, protože mnišky někdy přehánějí a i neporušitelnost jejího těla by mohla být přirozená.“ Jakmile to dořekla, stihla ji tak prudká bolest hlavy, že ji uvrhla téměř do potrhlého chování. Nemohla se pohnout z onoho místa, nenacházela žádnou úlevu, dokud nepoklekla před matkou M. Elektou, nepoprosila ji o odpuštění a zbožně jí nepolíbila škapulíř, který si pak položila na hlavu. To se stalo v přítomnosti zmíněného pana kanovníka Longavilla.

– 1671 Hraběnka z Kolovrat, rozená Galles, porodila v zápase o vlastní přežití holčičku, která se zdála mrtvá a jako taková byla považována. Zoufalý otec poprosil o pomoc matku Marii Elektu. K radosti všech začalo novorozeňátko dýchat a žít. Při křtu jí bylo dáno jméno Sofie Marie. Hraběnka Gotz, která byla u porodu, podala toto svědectví: „Mohu přísahat, že holčička byla mrtvá, když jsem ji vzala do náruče; začala žít, až když jsme vzývali o pomoc matku M. Elektu.“

– 1674 Praha. Jeden muž jménem Francesco Aloisio Noniez de la Verga, vážně poraněný nožem na ruce, nemohl hýbat paží než jen za velikých bolestí, které ho zbavovaly vědomí. Jednou, když procitl, prosil matku M. Elektu, aby jeho bolesti alespoň ztlumila. Po skončení modlitby mohl hýbat paží tak dobře, že se zdálo, jako by nebyl nikdy zraněn.

– 1677 Hrabě Franz Krakovský z Kolovrat byl trýzněn vnitřními úzkostmi. Jakmile se svěřil přímluvě matky M. Elekty, získal opět svůj vnitřní pokoj. Matka M. Elekta pomohla vícekrát lidem, kteří trpěli úzkostmi, psychickými utrpeními, neútěchami, samotou a různými pokušeními.

– 1681 Tereza, pokojská hraběnky Nostitz, měla zhruba čtyřicet tak prudkých záchvatů epilepsie, že ji čtyři silní mužové stěží udrželi, aby nespadla s lůžka. Karmelitky svěřily nemocnou přímluvám matky M. Elekty. V těch dnech pobývala u karmelitek jako host princezna saská, která zaslala hraběnce dva útržky závoje matky M. Elekty. Jeden byl položen na hlavu nemocné, druhý na její srdce. Hned nato záchvaty ustaly a nemocná požádala o svátost smíření a učinila tak zcela při vědomí a naprosto klidná. Její stav se začal zlepšovat, až k úplnému uzdravení.

– 1693 V městě pražském se jednoho dne vydal jistý Adam Wentzl, zahradník hraběte Valdštejna, do kláštera karmelitánských mnišek. Nedaleko od brány kláštera špatně našlápl a vykloubil si nohu tak nešťastně, že pro samou bolest nebyl schopen chůze. V této tísni zvolal: „Matko Marie Elekto, pros za mne!“ A na to dodává: „Moje noha se dala zas do pořádku a mohl jsem chodit bez jakékoli bolesti.“ Tentýž Adam vypráví o dalším zázračném uzdravení: „Moje milovaná žena Anna po porodu náhle onemocněla nebezpečnou chorobou. Začala blouznit a tolik zvracet, že lékaři pochybovali o jejím přežití. V mé úzkosti jsem se utekl o pomoc k nebi a obrátil jsem se k matce M. Elektě. Snažně jsem ji prosil za mou milovanou manželku. Od sester karmelitek jsem obdržel obrázek matky a kříž zhotovený ze dřeva její rakve. Všechno jsem to položil pod hlavu mé manželky a slíbil jsem, že i ona bude zbožně uctívat matku M. Elektu, jestliže jí navrátí život a zdraví. Jakmile jsem učinil tento slib, moje manželka ihned přestala blouznit, začalo se jí dařit lépe a během pár dní se uzdravila úplně.“

– 1706 V městě sv. Hypolita u Vindobone byla v jednom noviciátu bosých karmelitek sestra Marie Elekta od Krista, která velice trpěla bolestmi nohou. Často jí otékaly, pálily a působily jí takové bolesti, že se nemohla modlit v kleče. Rok noviciátu se již chýlil ke konci. Protože věděla, že nebude moci složit sliby kvůli svému nedobrému zdraví, obrátila se na matku M. Elektu a přiložila si na postižená místa kousek látky navlhlé olejem (který vytékal z těla matky M. Elekty po její smrti). Znenadání zmizel otok i pálení.

– 1719 Vrchní štítonoš hraběte Piccolomini v Náchodě, Christian Josef Handbach, jel na saních tažených koňmi, které se převrátily. Handbach si vykloubil levou ruku od zápěstí až po loket. Byl špatně léčen a jeho ruka zůstala zkřivená a neschopná práce. Po nějakém čase se mu zdál divný sen. Zdálo se mu, že je v Praze, v kostele karmelitek, kde spatřil neporušené tělo nějaké mnišky už dlouho mrtvé, sedící u hlavního oltáře. Když vstoupil do kostela, mniška se postavila a šla mu naproti až do půli lodi, dovedla ho k oltáři a jeho nemocnou ruku pomazala olejem. V tom okamžiku se ruka začala uzdravovat. Když se Handbachovi zdál tento sen, neznal ještě ani mnišky, ani matku M. Elektu, ani o ní neslyšel nikdy vyprávět. Když se pak při jedné příležitosti dostal do Prahy, navštívil klášter karmelitek a vyprávěl sen řeholnicím. Ty ho přirozeně poslaly do kostela, a když spatřil matku M. Elektu, poznal, že to byla táž mniška, kterou spatřil ve snu. Požádal o jednu „skvrnku oleje“ matky a přiložil si ji na nemocnou ruku. Pocítil obrovskou bolest a záhy stopy po nehodě zmizely.

– 1731 Paní Anna Marie Skořepinová z Vyšehradu oznámila, že její jedenáctiletá dcera, která byla raněna slepotou víc než rok, nemohla nalézt ze strany lékařů žádnou pomoc. Paní Anna se obrátila na matku M. Elektu a prosila ji, aby její dceři pomohla. Byla brzo vyslyšena. Den na to děvčátko vidělo beze všech potíží.

– 1844 Otec Franz Ledimský, redemptorista, vyprávěl následující událost, jíž byl svědkem. V tyrolském Zillertal projevila jedna vdaná žena příznaky jasného šílenství. Popadaly ji mánie a záchvaty vzteku, klela, zlořečila a křivila obličej strašnými škleby. Modlitba a svaté předměty ji odpuzovaly a bála se jich jako ohně. Žádnému lékaři se nedařilo najít řešení. Sestra, která se starala o nemocnou, poprosila o pomoc matku M. Elektu. Najednou nemocná začala zvracet, jako kdyby dávila duši. Když záchvat dávení ustal, žena se cítila jako znovuzrozená, ale v té chvíli začal projevovat známky šílenství dobytek ve stáji. Podruhé tedy byly vzneseny prosby k matce M. Elektě a dobytek se uklidnil. Avšak k nejpodivnější věci došlo potom, co se uklidnila zvířata. Paní toho domu se začala znepokojovat pro náhlé křeče, začala křičet a šílet. Znovu tedy volali všichni přítomní na pomoc matku M. Elektu a, Bohu díky, paní domu nabyla pokoje. Tak matka M. Elekta všechny naplnila údivem a radostí.

– 1858 Na prsu jedné ženy z Tachau se utvořil zhoubný nádor provázený nebezpečným zánětem. Podle úsudku lékařů byla naprosto nutná amputace prsu a stanovili datum dne, v němž měla operace proběhnout. Mezitím se nemocná začala modlit k matce M. Elektě. V den, kdy měla být operace provedena, lékaři shledali prs čistý a zdravý.

– 1865 Jeden student, jménem Ferdinand Honska, byl už rok hospitalizován v nemocnici. Měl rakovinu kosti v jedné noze a lékaři ho prohlásili za nevyléčitelného. Student se mohl pohybovat jen o berlích a s velkou námahou. Jeho přítelkyně mu poradila vykonat novénu k matce Marii Elektě. Mladík rady uposlechl a devátý den, na konci novény, byl schopný hýbat se úspěšně bez berlí. Bratr mladíka, kanovník Václav Honska, odsloužil v kostele karmelitek na Hradčanech mši svatou na poděkování matce M. Elektě za zázračné uzdravení.

– 1868 Otec Ignác Zirnig, redemptorista, vypráví, že jedno čtyřleté dítě z Vídně bylo úplně uzdraveno díky přímluvě matky Marie Elekty. Onemocnělo spálou tak vážně, že ztratilo zrak a sluch. Jeho matka, plná úzkosti, vykonala novénu k matce M. Elektě. Třetí den se dítěti začalo dařit lépe a na konci novény bylo úplně zdravé.

– 1879 Alexandr Tichý byl falešně obviněn ze zločinu a odsouzen k vězení. Obžaloba byla vymyšlena tak lstivě, že jen Bůh sám mohl osvobodit nevinného. Když se matka, Josefina Tichá, manželka zaměstnance hlavní pokladny oblastní správy, dověděla o odsouzení syna, zděsila se. Vůlí Boží se jí právě v těch dnech dostal do rukou životopis matky M. Elekty. Přečetla ho s velkým zaujetím. Dotkly se jí především zázraky učiněné na přímluvu matky M. Elekty a jimi povzbuzená se k ní začala modlit s důvěrou novénu. Dřív, než ji dokončila, byla prokázána nevina jejího syna a byl odsouzen žalobce.

– bez data Uzdravení novicky. Jedna novicka sester karmelitek ztratila po vážné nemoci všechen sluch a žádný lékař jí nebyl schopný pomoct. Novicka tedy požádala o pomoc matku M. Elektu, která se jí následující noci ukázala ve snu a dotkla se jejích uší. Ráno se novicka probudila a shledala, že je úplně uzdravená.

– 1925 – V lednu minulého roku onemocněla jsem zánětem žil na pravé noze a trpěla jsem veliké bolesti. Chodila jsem k lékaři, ale noha byla čím dál tím horší, tak, že jsem už ani choditi nemohla a myslela jsem, že o ni přijdu. Trvalo to ¾ roku. Tu jsem se obrátila s největší důvěrou o pomoc ke ctihodné Marii Elektě a byla jsem v krátkém čase uzdravena. Proto nemeškám a vzdávám tímto srdečné a vroucí díky, této milé a mocné přímluvkyni u Pána Boha.

Pavlína Vinschová
V Praze dne 11. ledna 1925

– 1947 30.3., Klášter bosých karmelitek, Praha Hradčany.
Stvrzuji tímto, že můj syn František Halaburda nar. …byl ošetřován od 8.11. 1946 do 24.1. 1947 v ústavu pro duševně choré v Bohnicích. Jeho stav byl stále beznadějný, nemluvil a když, tak nesouvisle. Jeho léčení dostalo zázračně obrat, až když bylo vyžádáno Vaše modlení, jemuž přičítám tuto změnu a hlavně přímluvě Vaší ctih. Matky Marie Elekty, jejíž obrázek s relikvií jsem obdržela… Na důkaz zázračného uzdravení přikládám kopie nálezů soudních lékařů, na jednom z nich byl můj syn zbaven pro beznadějný stav svéprávnosti, a na druhém byla mu opět tato svéprávnost přiznána.
Kéž toto mé upřímné a vděčné stvrzení přispěje ke kýženému blahořečení ctihodné Matky Marie Elekty! Končím s vřelým díkem i Vám, ctihodné sestry a doporučujíc se, se svým synem, do Vašich modliteb

jsem v Kristu oddaná Anna Halaburdová, Praha

– současná vyslyšení jsou uschována v archivu sester bosých karmelitek nebo zapisována do knihy v kostele sv. Benedikta na Hračanském náměstí v Praze

Zpět