8. dopis
Pax Christi
Ježíš Maria
Má nejdůstojnější, nejposlušnější matko,
nejdražší matko, včera po poledni jsme dorazili do Řezna a cestou jsme se potýkali s mnoha nesnázemi a nepříjemnostmi kvůli ustavičným lijákům a záplavám a dalším věcem, které se obvykle za podobných okolností stávají. Není to nic, co by stálo za povšimnutí, jestliže se Bohu zalíbí přijmout mé utrpení, pak se mi tyto věci jeví jako úplné nic ve srovnání s mojí osamělostí, v níž se snažím odevzdat se, jak nejlépe umím. Neboť přišel-li náš Pán na tento svět, aby z lásky ke mně konal vůli svého Otce, tím větší mám já důvod odevzdat se do Jeho vůle. Vaše Důstojnosti, drahá matko, nepřestávejte mne horlivě svěřovat Boží Velebnosti, aby mi udělila milost vpravdě se rozhodnout snášet utrpení s pokorou, protože, drahá matko, je třeba velké pomoci, abychom se z celého srdce rozhodli pro takovou věc.
A přece se mi zdá, že Bůh to ode mne očekává, i to, aby zůstala v mém srdci vtištěna ona myšlenka, kterou jsem napsal na jeden obrázek v Pernecku, kde mne dobrá paní Cassinettinová požádala, abych se jí podepsal a připsal nějakou myšlenku. Napadlo mě toto: „In cruce mea requies“ a měl jsem silný vnitřní pocit onoho pravého odpočinutí a pokoje, který se nenajdeme než jen v kříži. Odhodlejme se tedy, drahá matko, říci celým srdcem spolu s nevěstou: „Fasciculus mirrhae dilectus meus mihi inter ubera mea commorabitur.“ Utrpení, nejmilejší matko, pomine, ale to, co po něm bude následovat, co nyní nemůžeme chápat, to nebude mít konce.
Ó, nejmilejší matko, dcero a sestro, před kterou nemohu nic skrýt, kterou tolik miluji v Pánu. Nikdy jsem vůči žádné duši necítil takovou touhu po dokonalosti jako vůči Vaší Důstojnosti, a tato touha každým dnem tak vzrůstá, že kdybych byl hoden a byl vyslyšen naším Pánem, měla byste naději, že by Vám z toho vzešla nějaká pomoc. Avšak jakkoliv jsem ubohý, nikdy nepřestanu tlouci na bránu velkého milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista a spolu s Vaší Důstojností jej prosit na kolenou a v prostraci u jeho svatých nohou, aby Vás vpustil a otevřel Vám své nejsladší srdce.
A stále se mi zdá, že je třeba, aby se Vaše Důstojnost mnoho cvičila v čisté a svaté lásce svého nejlíbeznějšího Ženicha, především při svatém přijímání i ve všech ostatních věcech. Nevšímejte oněch věcí, o nichž Vaše Důstojnost ví, ony Vám spíše slouží k pozvednutí Vašeho srdce k Bohu a abyste k nim měla odpor, a takto Vám budou přispívat k dobru. A tak, drahá matko, usilujte ze všeho vytěžit lásku a toto mějte stále před očima, a už ani na okamžik neztrácejte čas, jež by nebyl zasvěcen milování toho, který je tolik hoden být milován. Pospěšme si, drahá matko, abychom mohli říci se sv. Augustinem: „Sero te amavi pulchritudo tam antiqua et tam nova, sero te amavi.“ A když už smíme říci, že příliš pozdě jsme začali milovat onu krásu, co teprve řekneme, jestliže se dále budeme zdráhat ji milovat?
Nevím co dělám, když tolik káži o této věci Vaší Důstojnosti, ale nemohu ani vypovědět co cítím ve svém nitru. Snažte se, nakolik je to možné, abyste nenechala uběhnout den, aniž byste si nepřečetla něco z děl naší svaté matky.
Myslel jsem, drahá matko, že zítra odjedu do Norimberku, ale jeden důstojník z tohoto města říká, že je to příliš nebezpečné a ani poštovní mistr nechce dát koně kvůli nebezpečí. Všude je velký rozruch a chaos, protože generál Jan de Werth obsadil jedno město, které se jmenuje Vilshoven patřící vévodovi bavorskému, a které je hraničním přechodem, a zmíněný generál se všemi ostatními důstojníky složili císaři přísahu. Totéž učinili všichni ostatní vojáci a tak dobrý vévoda zůstal bez lidí a dobrý císař má velkou a silnou armádu. Toto způsobí velké změny nejen v Německu, ale i na jiných místech. Ať Nejvyšší Bůh řídí všechno ke své větší slávě.
Vaše Důstojnost už jistě ví, že náš otec provinciál povolal otce definitory do Mnichova, aby tam proběhlo definitorium. Počkám do zítřka a uvidím, jestli mi něco napíše, protože říkají, abychom zvolili jinou cestu, neboť všude hrozí nebezpečí a vskutku, Hassiové obklíčili jedno místo poblíž Rýna. A tak nás, milá matko, to nejtěžší teprve ještě čeká. Pokud mi náš otec nic nenapíše, vydám se na cestu směrem k Agostě (pravděpodobně se jedná o Augsburg) a odtud se porozhlédnu, kudy budeme moci projít.
Zatím se za nás modlete k Bohu a k nejblahoslavenější Panně. Odporoučejte mne laskavě do modliteb drahé matce podpřevorce a všem mým drahým dcerám a sestrám, našim milým paním Cassinettinové a Stroblinové.
Myslel jsem, drahá matko, že by bylo vhodnější, aby o dovolení psát mi, poprosila našeho otce provinciála spíše Vaše Důstojnost, než já, a to z mnoha důvodů. Udělejte to tak, Vaše Důstojnosti, a mohla by v tom pomoci i matka podpřevorka. Avšak není vůbec nutné, aby náš otec provinciál takové dovolení k vzájemnému povzbuzování duchovní dcery a jejího zpovědníka uděloval, stejná je praxe i otců jezuitů, kteří jsou v tomto ohledu ještě přísnější. Ale protože jsem takový, jaký jsem, nebude to nic divného, když mi nedovolí to, co by se jinému dovolilo. Ať se tedy Vaše Důstojnost pokusí o štěstí.
Ať Náš Pán potěší Vaši Důstojnost, moji nejmilejší matku a dceru tak, jak si toužebně přeji, a ať mu patří celé Vaše srdce. Amen.
Řezno, 5. července 1647.
Vaší Důstojnosti nehodný služebník
Fr. Šimon od Svatého Pavla