5. dopis

Pax Christi

Ježíš Maria

Má nejdůstojnější, nejposlušnější matko,

zdá se mi, že už je to sto let, co jsem neviděl moji nejmilejší matku. Doufám, že Vás uvidím příští pondělí, ale nevím, jak spolu budeme mluvit, protože se obávám, že nám k tomu slzy nedopřejí času. Ó, drahá matko, když myslím na to, že musím opustit Vaši Důstojnost; avšak útěcha, kterou jsem ve Vás měl a Vy ve mně, byla příliš veliká a Bůh nechce, aby byla v tomto životě tak veliká a na dlouhou dobu. Navěky ať je za to oslavováno Jeho svaté jméno. Zdá se mi, že jsem opravdu jako ve vězení, ba ještě hůře. Všechno pro lásku Našeho Pána Ježíše Krista a Vaše Důstojnost, drahá matko, ať i ona to přijme z jeho dobrotivé ruky z lásky k němu, a protože se cítíte tak opuštěná, řekněte mu, že nyní máte právo požádat ho, aby Vás přijal do svého náručí, a že je tedy povinen Vás přijmout poté, co Vám odnímá to, čím byste se mohla alespoň trochu potěšit.
Kdyby Vaše Důstojnost, drahá matko, věděla o všech věcech, které se udály, podivila byste se. O některých z nich Vám povyprávím v pondělí a může to být tak, že Bůh je nedopustil všechny pro nic jiného, než proto, aby připravil jak mne, tak Vás, o tuto vzájemnou útěchu, kterou jsme měli jeden v druhém. A to jsou věci, které Bůh obvykle dopouští, abychom se naučili vkládat své potěšení pouze v něj a abychom poznali, že žádná útěcha mimo něj není trvalá. A navíc on je tak horlivý, že nás chce zbavit každé lidské útěchy, aby zůstal jen on sám v srdci toho nebo té, kterou miluje. Namítnete mi však, že jste mne nechtěla pro nic jiného, než pro dobro své duše, ale Deus providebit (Bůh se postará), má nejmilejší dcero, protože není možné, aby takový Otec zapomněl na svou dceru a takový Ženich na svou nevěstu.
Dnes či zítra ráno se za mne modlete k našemu Pánu a zvláště k naší svaté matce Terezii, aby, neboť tolik miluji její dcery, mi pomohla u Boha, aby mě uznal za hodného. Ať Bůh se mnou učiní co chce, ke své slávě a k dobru mé duše, protože zítra obdrží mé zřeknutí se úřadu převora v Praze. Je to jisté a bez pochyb, že ho přijmou a dají mne, kam budou chtít. Mé, v Kristu předrahé matce Františce Terezii se svěřuji do modliteb obzvlášť vřele a ujišťuji ji, že bylo pro mne velmi tvrdé opustit ji, ať je i toto pro lásku Boží.
Všem mým nejdražším sestrám se odporoučím z celého srdce a svěřuji matku s dcerami srdci Ježíše Krista, našeho jediného dobra a útočiště v souženích.

Z našeho konventu sv. Josefa dnes 29. března 1647.

Vaší Důstojnosti nehodný služebník
Fr. Šimon od Svatého Pavla

Zpět