2. dopis
Dcero v Kristu, drahá Matko podpřevorko,
s velkým potěšením jsem četl Váš dopis, který jste mi zaslala s důvěrou dcery. A já nemohu jinak než odpovědět s otcovskou láskou.
Proto Vám říkám z pověření Pána, abyste si nevšímala oněch nočních strachů sužujících mysl a abyste je ihned vyhnala ze svého srdce, pohrdajíce všemi těmito útoky ďábla a s odvahou a novou důvěrou se přimkla ke Kristu, svému Ženichu. A nezpovídejte se z nich a ani jim nedávejte větší význam než jako pavučině; neztrácejte zbytečně čas přemýšlením o těchto zbytečnostech, svěřte se Bohu a vedení jeho služebníků, kteří Vám v jeho jménu radí a přikazují. Jinak bude Pán znechucen a ďábel se Vám bude smát, bude si z Vaší ctihodnosti tropit žerty a vy ztratíte nejvzácnější svobodu ducha.
Ó drahá dcero, drahá dcero, až je jednou připodobníte Ukřižovanému, až nebudete ženou, ale mužem a silným rytířem, pak si budete hrát a tropit žerty z ďábla! Nevíte, že z nejpichlavějšího trní se sbírají ty nejčerstvější a nejvoňavější růže? Tak rychle jste zapomněla, co jsem vám radil, že si nemáte všímat těchto vnitřních zmatků? Pro lásku Ježíšovu, ať je toto poslední překročení mnoha dobrých rad, která vám mnohokrát dali lepší a moudřejší než jsem já. Řiďte se jimi s velkou vytrvalostí až do smrti; a již se mi nevyznávejte z oněch zdánlivých skrupulí, jinak atd.
Drahá dcero, odpusťte mi, že hovořím tak svobodně a nediskrétně, ale rodí se to ze srdce otce, který touží po Vaší dokonalé spáse, a modlete se za tohoto ubožáka, aby se neztratil. Ať na Vás náš Pán stále milostivě shlíží a pozdravujte všechny ostatní mé drahé dcery, zvláště matku Kateřinu.
25. července 1637
Posílám Vám tento obrázek, abyste na mě vzpomínala ve svých modlitbách.
Váš nehodný služebník Fr. Jan Ludvík od Pokory
Pro Matku podpřevorku