Mlčení Bílé soboty

Marian Zawada OCD

Není třeba mlčení Bílé soboty k tomu, abychom si povšimli, že dnešní svět prožívá neurotický strach z mlčení. Je něčím, co může demaskovat duchovní prázdnotu nebo odhalit nudu. Má negativní kvalifikaci jako narušení komunikace mezi lidmi, neobratnost v dialogu. Člověk dnešních dnů nedokáže zůstat sám, ani nedokáže vydržet mlčení. Je nežádoucí, ba co víc, nahání hrůzu. Věty, jež po sobě zanechal Dietrich Bonhoeffer, mohou vystihnout jádro věci: „Mlčení může být strašnou pouští s veškerou její děsivou samotou. Může být i rájem iluzí; a není známo, co je horší.“ (1)
Ještě ostřejšími slovy míří na mlčení Elie Wiesel:
Žádný mistr mě předem neupozornil, že mlčení může být zhoubné, že může vést ke lži, ke zradě, že může člověka rozdrtit a zničit, místo aby ho zocelilo. Žádný mistr mi neřekl, že mlčení se může stát vězením . (…) Nevěděl jsem, že z mlčení lze umřít, jako se umírá bolestí, únavou, hladem, na nemoc nebo z lásky. (…) I Bůh se bojí mlčení, i On. (2)
Mlčení může mít svou ponurou historii, když s ním budeme zacházet jako s odesláním v zapomění, jako s promlčením pravdy, ale to je oblast manipulace se slovem. Mlčení může být skandál, když znamená opomíjet, nedat hlas, ale je to i jistý způsob odmítnutí, hry s lidskou bídou. Avšak my, navzdory podezřením, jaká se rodí vůči mlčení, chceme s celou vážností odhalit hlubinu jeho významu. Máme totiž navzdory podezřením co do činění se zvláštním steskem po mlčení. Možná si člověk uvědomuje, že když ztrácí mlčení, ztrácí zároveň i řeč. Ba co více, ztrácí schopnost setkat se, ztrácí sebe sama. Jednou z podstatných věcí i pro lidi v církvi, je návrat ke světu mlčení.

Svět lidského mlčení
Mlčení v kontextu řeči
Věčné mlčení Nejvyššího

Zpět

Poznámky pod čarou:

(1) Z: M.Baldini, Il silenzio dei padri del deserto, v: Ram 3-4(1992),s.293.
(2) E.Wiesel, Il testamento di un poeta ebreo assassinato, Firence 1981,s.183.