Apoštolát bytí specifikum života zasvěcené panny

Margarete Niggemeyer

Pokus o interpretaci

Zasvěcením se vztah mezi Kristem a pannou stává ustavující skutečností jejího života. Panna je od té chvíle definována výlučně tímto vztahem k Pánu. Ten vztah je jejím místem, zdrojem, z něhož žije. Liturgie zasvěcení mluví o novém duchovním pomazání, které pannu posiluje a posvěcuje.
Duch svatý je ve svém nejvnitřnějším bytí vztahem mezi Otcem a Synem. Tímtéž Duchem, který je vztahem, je panna vtažena do této výměny lásky mezi Otcem Synem. Základním zákonem jejího života pak je, aby i ona byla živoucím vztahem, jaký se v Duchu uskutečňuje mezi Otcem a Synem. To je její apoštolát, její poslání, spočívající v tomto bytí a z něho působící navenek.
Modelem tohoto apoštolátu skrze bytí je sám Kristus, posvěcený a potvrzený při křtu v Jordánu novým duchovním pomazáním jako Syn. To samo vypovídá o vztahu – protože synem je někdo jen ve vztahu k otci. Ježíšovo synovské bytí (= vztah k Otci) je mnohokrát zmiňováno v Janově evangeliu v souvislosti s jeho posláním. Ježíš nekoná nic mimo oblast tohoto vztahu – uskutečňuje pouze to, k čemu jej Otec poslal. Jeho působení navenek je výrazem jeho bytí, jeho vztahu k Otci, jeho poslání, které má od Otce.
Ježíšovo bytí jako bytí poslaného je jeho apoštolátem skrze bytí. To je jeho identita. Tak se realizuje. Otcovo poslání je konstantním východiskem jeho života. Dynamika jeho bytí a působení pramení z Otce. Otcova vůle je v něm stále přítomná, z ní žije jako z pokrmu. Nepřišel ve svém vlastním jménu.
Apoštolát bytí tkví v intenzivním naslouchání Otci, v pozornosti k jeho vůli. Ježíš nehlásá nic vlastního, ale jen to, co vidí a slyší od Otce (J 8,38). Z toho vychází činnost: Nekonám nic ve svém jménu, ale hlásám, co mne naučil Otec (J 8,28). Ježíš je žákem Otce – působí a učí v závislosti na něm. Otec mu ukazuje všecko, co má dělat (J 5,20). Ježíš je před námi jako transparent Otce. Jeho bytím, slovem i činností prosvítá Otcův plán spásy.
Apoštolát skrze bytí, který je poznávacím znamením života zasvěcené panny, odtud čerpá svůj rozměr a orientaci. „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“ (J 20,21). Co je řečeno o Synovi, platí i o těch, kdo jsou jeho. Mírou je ono jako.
V zasvěcené panně má vzrůstat smysl pro poslání. Má v ní sílit poznání, že její život je definován vztahem ke Kristu a bez tohoto vztahu nemá její existence oprávnění.
S tím je spojeno patření na Krista a naslouchání Kristu – jako on hledí na Otce a naslouchá mu a všechno koná v závislosti na něm.
Spiritualita (apoštolát) bytí je spiritualitou (apoštolátem) poslání v existenciálním smyslu: společenství s Kristem skrze Ducha, naslouchání a patření na Krista, působení v závislosti na Kristu.
„Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám v Otci“ (J 15,4). Mystické zůstávání v Kristu je podnožím života zasvěcené panny – i navenek. Apoštolát bytí je neodvolatelné a nezrušitelné zakořenění v Kristu, pomazání Duchem, nasazení všeho i sebe sama s celým životem. Je to spiritualita s mysticko-kontemplativní dimenzí uvnitř projevující se navenek úplným odevzdáním až k oběti života, až k sebezmaření (J 13,1).
Praktický důsledek je pro zasvěcenou pannu v tom, že nejde o její životní plán, o její seberealizaci, její charisma, které se snad domnívá v sobě nacházet, nýbrž o Boží plán s jejím životem.
Apoštolát skrze bytí je především vyvolení a dar nekonečné Boží lásky, které panna přijímá skrze Krista, aby on byl jediným zdrojem jejího života. Odtud vyrůstá sebezřeknutí, odevzdání, solidarita, jimiž se panna všem stává vším. Sama ze sebe není schopna ničeho, jen v Kristu může žít a působit.
Nejhlubším zdrojem síly je Boží působení v panně – jeho přijetí je pro ni nejvyšší formou spolupráce.
Co se s pannou stalo při zasvěcení (byla odňata sama sobě), musí být přesazeno do všedního života.
Ve svátostném spojení s Kristem – v eucharistii a pokání – v modlitbě (s církví), v nazírání a naslouchání vystavuje se panna stále znovu Božímu uchopení – aby víc a víc jednala v jeho jménu a ne ve svém.

Ordo virginum – textobraní – sborník textů pro vnitřní potřebu
zasvěcených panen českých a moravských diecézí

Zpět