Závěr

31. Touto instrukcí chceme potvrdit, jak velice si církev cení zcela kontemplativního života klauzurovaných mnišek a jak pečuje o to, aby střežila jeho autentičnost, „aby tomuto světu nechyběl paprsek světla Boží krásy, osvětlující cestu lidské existence“. (94)
Ať všechny kontemplativní klauzurované mnišky podepře a povzbudí slovo požehnání Svatého otce Jana Pavla II.: „Jako apoštolé, shromážděni v modlitbě s Marií a s jinými ženami ve večeřadle, byli naplněni Duchem svatým (srov. Sk 1,14), tak společenství věřících se dnes spoléhá, že bude moci zakoušet, též díky vaší modlitbě, obnovené letnice pro účinnější evangelijní svědectví na prahu třetího tisíciletí. Drahé sestry, svěřuji Marii, Panně věrné a Příbytku, který je zasvěcený Bohu, vaše komunity a každou z vás. Matka Páně ať nám dá, aby z každého vašeho kláštera zazářil znovu na celý svět paprsek onoho světla, které zazářilo na svět, když se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi!“ (95)
1. května 1999 Svatý otec schválil tento dokument Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života a dovolil jeho uveřejnění.

Ve Vatikánu 13. května 1999, slavnost Nanebevstoupení Páně.

EDUARD Card. MARTÍNEZ SOMALO
Prefekt
PIERGIORGIO SILVANO NESTI
Sekretář

Zpět na úvod

Poznámky pod čarou:

(1) JAN PAVEL II., Posynodální apoštolská exhortace o zasvěceném životě a jeho poslání v církvi a ve světě Vita consecrata (25. března 1996), 59.
(2) Srov. II. ekum. vatikánský koncil, Dogm. konst. o Božím Zjevení Dei Verbum, 8; JAN PAVEL II., Vita consecrata, 14; 32; Katechismus katolické církve, 555; Sv. TOMÁŠ AKVINSKÝ, Summa teologie, III,45,4 ad 2: „Ukázala se celá Trojice: Otec v hlase, Syn v člověku, Duch ve světelném mraku“; CASSIÁN, Konference 10,6; PL 49, 827: „Uchýlil se sám na horu modlit se, aby nás poučil, dal nám tak příklad skrytosti, abychom se i my, jestliže chceme vzývat Boha s čistou a neporušenou láskou srdce, rovněž uchýlili do ústraní od každého neklidu a zmatku lidí“; VILÉM DI SAINT THIERRY, Bratřím na Hoře Boží, I,1: PL 184, 310: „Život v samotě byl důvěrně znám i našemu Pánu samému v době, když žil s učedníky, když se proměnil na svaté Hoře a vzbudil u nich tak velkou touhu, že Petr hned zvolal: Jak bych byl šťastný, kdybych tu mohl zůstat navždy!“
(3) Srov. Vita consecrata, 28; 112.
(4) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Dogm. konst. o církvi Lumen gentium, 63.
(5) Srov. JAN PAVEL II. Enc. Redemptoris Mater (25. března 1987) 43; Tentýž, Promluva ke klauzurovaným řeholnicím (Loreto, 10.září 1995), 2: „Čím jiným je život v klauzuře než ustavičným obnovováním onoho „ano“, které otvírá brány naší bytosti pro přijetí Spasitele? Vy pronášíte toto „ano“ v každodenním souhlasu s Božím působením a v horlivé kontemplaci tajemství spásy“.
(6) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Konst. o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, 2; KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, List biskupům katolické církve o některých hlediscích křesťanského rozjímání Orationis formas (15. října 1989), 1; Katechismus katolické církve, 2566- 2567.
(7) II. ekum. vatik. koncil, Dekret o obnově řeholního života Perfectae caritatis, 7; srov. JAN PAVEL II., Angelus (17. listopdu 1996): „Jak nevýslovným pokladem pro církev a pro společnost jsou komunity kontemplativního života!“
(8) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Dogm. konst. o církvi Lumen gentium, 46; PAVEL VI. Motu proprio Ecclesiae sanctae (6. srpna 1966), II, 30-31; POSV. KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEKULÁRNÍ INSTITUTY, Kontemplativní dimenze řeholního života (12. srpna 1980), 24-29; KONGREGACE PRO INST. ZASV. ŽIVOTA A SPOLEČNOSTI S AP. ŽIVOTEM, Instr. Potissimum institutioni (2. února 1990), IV, 72-85; JAN PAVEL II., Vita consecrata, 8; 59.
(9) Srov. PAVEL VI., ap.exhortace Gaudete in Domino (9. května 1975), VI: „Na církev znovuzrozenou Duchem svatým, nakolik zůstává věrná svému úkolu a svému poslání, se musíme dívat jako na pravé ´mládí světa´“.
(10) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Dogm. konst. o církvi Lumen gentium, 46; Kodex kanonického práva kán. 557; POSV. KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEKULÁRNÍ INSTITUTY, Instr. O kontemplativním životě a klauzuře mnišek Venite seorsum (15. srpna 1969), I; JAN PAVEL II., Vita consecrata, 59; Promluva ke klauzurovaným řeholnicím (Nairobi, 7. května 1980),3: „Ve vašem životě modlitby se prodlužuje Kristova chvála jeho věčného Otce. Totálnost jeho lásky k Otci a jeho poslušnosti k Otcově vůli se odráží ve vašem radikálním zasvěcení lásky. Jeho nezištná oběť pro jeho Tělo, církev, nalézá vyjádření v obětování vašich životů ve spojení s obětí jeho“.
(11) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Dogm. konst. o církvi Lumen gentium, 46; Vita consecrata, 14.
(12) Vita consecrata, 59.
(13) Venite seorsum, I.
(14) Srov. JAN PAVEL II, Apošt. list Mulieris dignitatem (15. srpna 1988), 26: „Ocitáme se přímo ve středu velikonočního tajemství, které prozrazuje celou hloubku snoubenecké lásky Boží. Kristus je Snoubenec, protože ´vydal sám sebe´: jeho tělo bylo ´vydáno´, jeho krev ´prolita´ (srov. Lk 22,19-20). Tímto způsobem ´projevil lásku až do krajnosti´ (Jan 13,1). ´Opravdové darování´, obsažené v oběti na kříži, dává definitivně vyniknout snoubeneckému smyslu Boží lásky. Kristus je Snoubenec církve jako Spasitel světa. Eucharistie je svátost našeho vykoupení. Je to svátost Snoubence a Snoubenky“.
(15) Vita consecrata, 59; srov. List klauzurovaným řeholnicím u příležitosti osmistého výročí narození sv. Kláry z Assisi (11. srpna 1993): „Ve skutečnosti byl celý život Kláry Eucharistií, protože ze své klauzury ustavičně Bohu děkovala modlitbou, chválou, snažnou prosbou, přímluvou, pláčem, dáváním sebe a obětí. Vše bylo u ní přijato a obětováno Otci ve spojení s nekonečným díkůvzdáním Jednorozeného Syna“; Bl. ALŽBĚTA OD TROJICE, Spisy, Rekolekce 10,2: „Chvála slávy je stále zaměstnána vzdáváním díků. Každý z jejích skutků, každé z jejích hnutí, každá její myšlenka a touha jsou jako ozvěna věčného Sanctus a zároveň ji zakořeňují hlouběji v lásce“.
(16) Srov. Sv. ŘEHOŘ VELIKÝ, Homilie na evangelia, Homilie 38,3: PL 76, 1283: „Tehdy skutečně Bůh Otec slavil svatbu Boha svého Syna, když ho v lůně Panny spojil s lidskou přirozeností, protože chtěl, aby ten, kdo byl Bůh před věky, stal se člověkem na konci věků“; Sv. ANTONÍN Z PADOVY, Kázání, Neděle 20. po Duchu sv., I, 4: „Moudrost, Boží Syn, zbudoval dům svého lidství v lůně blažené Panny, dům podpíraný sedmi sloupy, to znamená dary sedmitvárné milosti. To je ten, kdo říká: Budu slavit svatbu svého Syna“; JAN PAVEL II. Apošt. list Dies Domini (31. května 1998), 12: „Bůh jedná jako Snoubenec před snoubenkou (srov. Oz 2, 16-24; Jer 2,2; Iz 54, 4-8) … Vroucí snoubenecká láska charakterizuje od Starého k Novému zákonu vztah Boha k jeho lidu. Tak to vyjadřuje například tato podivuhodná stránka z Ozeáše: ´Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina´ (Oz 2, 21-22)“ .
(17) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Dekret o obnově řeholního života Perfectae caritatis, 12: „… připomínají podivuhodný sňatek, který byl ustaven Bohem a plně se zjeví v příštím věku, totiž spojení církve s jediným ženichem Kristem“; Vita consecrata, 3; 34.
(18) Srov. Vita consecrata, 59.
(19) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Konst. o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, 19: „Zvlášť významně je důstojnost člověka založena v jeho povolání ke společenství s Bohem“.
(20) Srov. Vita consecrata, 59; II. ekum. vatik. koncil, Konst. o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, 2.
(21) Srov. Vita consecrata, 34; Apošt. list Mulieris dignitatem (15. srpna 1988), 20; Venite seorsum (15. srpna 1969), IV.
(22) Srov. Sv. AMBROŽ, De institutione virginis, 24: PL 16, 326-327.
(23) Srov. Vita consecrata, 59.
(24) Srov. Sv. BENEDIKT, Řehole, 72, 11: „Naprosto ničemu nedávat přednost před Kristem“: CSEL 75, 5.163; MAXIM II. vyznavač, Asketická kniha, č.43: PG 90, 953 B: „Dejme se Pánu celým srdcem, abychom ho zcela přijali“; JAN PAVEL II. List bosým mniškám Řádu bl. Panny z Hory Karmel (31. května 1982): „Nepochybuji, že dnešní karmelitky stejně jako včerejší usilují radostně o dosažení tohoto absolutna, aby odpověděly hodně na hluboké naléhání, které vychází z totální lásky ke Kristu a z bezvýhradné oddanosti pro poslání církve“.
(25)  Srov. Sv. ŘEHOŘ VELIKÝ, Homilie na Ezechiela, Kniha 2, homilie 8, 16: CCL 142, 348: „Když někdo obětuje nejmocnějšímu Bohu vše, co má, celý svůj život, vše, co užívá, je to celopal … A to dělají ti, kteří opouštějí tento svět“.
(26) II. ekum. vatik. koncil, Perfectae caritatis, 7.
(27) Srov. Sv. AUGUSTIN, Sermo 339, 4; PL 38, 1481: „Nikdo by mě nepřekonal v lásce k jistému a klidnému kontemplativnímu životu; není nic lepšího, nic sladšího, než zkoumat daleko od hluku božský poklad. Je to věc sladká, je to věc dobrá“; GUIGO I, Chvála poustevnického života: Zvyklosti, 80, 11: PL 153, 757-758: „Nic není více než samota schopno napomáhat líbeznému zpívání žalmů, úsilí při čtení, horlivosti v modlitbě, pronikavým rozjímáním, extázi kontemplací a křtu slz“; Sv. EUCHERIUS Z  LYONU, Chvála poustevny: List Hilariovi, 3, PL 50, 702-703: „Právem nazývám poustevnu bezmezným chrámem našeho Boha… Nepochybně máme věřit, že Bůh je bezprostředněji přítomen tam, kde se dá snadněji najít“.
(28) Srov. Sv. BASIL, Pravá neporušenost panenství, 49: PG 30, 765: „Duše panny, Kristovy snoubenky, je jako čistý pramen…; nemá být zneklidňována slovy přicházejícími zvenčí a jí sdělovanými, ani odváděna od svého vyrovnaného klidu obrazy, které zasahují zrak, aby tak viděla obraz a krásu Snoubence jako v čistém zrcadle a byla stále více naplňována jeho pravou láskou“.
(29) Srov. Sv. JAN OD KŘÍŽE, Výstup na horu Karmel, 2, 5, 6.
(30) Sv. ŘEHOŘ NAZIÁNSKÝ, Básně I, 2, 1, v.20: PG 37, 523.
(31) JAN PAVEL II., Řeč ke klauzurovaným řeholnicím (Loreto, 10. září 1995), 3.
(32) Srov. Sv. BONAVENTURA, Ke cti sv. Anežky, panny a mučednice, Sermo 1: Opera Omnia, IX, 504b: „Když někdo okouší, jak líbezný je Pán, uchýlí se do ústraní od všech vnějších zaměstnání; potom vstoupí do svého srdce a připraví se plně na kontemplaci Boha, zcela zaměřenou k věčným nádherám; potom začíná zářit a je věčnou nádherou uchvácen. Kdyby duše viděla tuto nesrovnatelnou krásu, všechna pouta tohoto světa už by ji nemohla od ní odtrhnout.“
(33) Srov. POSV. KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEKULÁRNÍ INSTITUTY Kontemplativní dimenze řeholního života (12. srpna 1980), 26; KONGREGACE PRO INST. ZASV. ŽIVOTA A SPOLEČNOSTI S AP. ŽIVOTEM, Instr. „Spojila nás v jedno Kristova láska“ (2. února 1994), 59: „Forma monasticky-kontemplativního společenství (která představuje Krista na hoře) je zaměřena ke sjednocení s Bohem a na vzájemnou jednotu členů. Má vysoce působivý apoštolský cíl, který však z větší části zůstává ve skrytu.“; JAN PAVEL II., Řeč ke kněžím, zasvěceným osobám a klauzurovaným řeholnicím (Chiavari, 18. září 1998), 4: „A nyní zvláštní slovo vám, drahé sestry v klauzuře, které jste znamením výlučného spojení církve-snoubenky se svým Pánem nanejvýš milované. Vás pobádá neodolatelná přitažlivost a přitahuje vás k Bohu, k výlučnému cíli každé vaší myšlenky a každého vašeho skutku.
Kontemplace Boží krásy se stala vaším dědictvím, vaším životním programem, vaším způsobem přítomnosti v církvi“.
(34) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Dogm. konstituce o církvi Lumen gentium, 4: „Tak se celá církev ukazuje jako ´lid sjednocený působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého´“; Sv. CYPRIÁN, Modlitba Páně, 23, PL 4, 536.
(35) Srov. Vita consecrata, 46; Instr. „Spojila nás v jedno Kristova láska“ (2. února 1994), 10: „Bratrský život ve společenství musí být v klášteře živým znamením tajemství církve“.
(36) Srov. Vita consecrata, 42.
(37) Srov. II. ekum. vatik. koncil, Dekret o misijní činnosti církve Ad gentes, 2.
(38) Srov. Vita consecrata, 72; Encyklika Redemptoris missio (7. prosince 190), 23.
(39) Srov. Perfectae caritatis, 7; Vita consecrata, 8; 59.
(40) Srov. Katechismus katolické církve, 953; Sv. KLÁRA Z ASSISI, 3, List Anežce Pražské, 8; Spisy, SC 325, 102: „Abychom použily apoštolových slov, vážím si tě jako spolupracovnice Boha samého a oporu slabých a kolísavých údů jeho nevýslovného těla“.
(41) Duchovní píseň 29,2; srov. JAN PAVEL II., Homilie ve vatikánské bazilice (30. listopadu 1997): „Klauzurované sestry zvláště prosím, aby svou stálou modlitbou adorace a kontemplace na tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání byly srdcem misií.“
(42) Ms B, 3 v.
(43) JAN PAVEL II., Řeč ke klauzurovaným sestrám (Nairobi, 7. května 1980), 2; srov. II. ekum. vat. koncil , Ad gentes, 40: „Kontemplativní řeholní společnosti mají svými modlitbami, skutky pokání a snášením soužení vrcholný význam pro obrácení duší. Neboť Bůh na jejich prosby posílá dělníky na svou žeň (srov. Mt 9, 38), otvírá duši nekřesťanů, aby naslouchali evangeliu (srov. Sk 16, 14), a dává slovu spásy přinášet v jejich srdci plody (srov. 1 Kor 3, 7)“.
(44) Srov. Bl. JORDÁN SASKÝ, List IV. bl. Dianě d´Andaló: „To, co ty děláš ve svém klidu, já dělám při chození z místa na místo: vše to děláme z lásky k němu. On je naším jediným cílem.“
(45) JAN PAVEL II., Řeč klauzurovaným řeholnicím (Loreto, 10. září 1995), 4.
(46)  Srov. Sv. IRENEJ, Proti herezím, 4, 20, 8n.: PG 7, 1037: „Proroci prorokovali nejen mluvením, ale také kontemplací a rozmlouváním s Bohem a všemi skutky, které konali, jak jim to vnukal Duch“.
(47) Vita consecrata, 59.
(48) Tamtéž.
(49) Ad gentes, 18.
(50) Lumen gentium, 45; Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi Christus Dominus, 15; Kodex kanonického práva, kán. 586, § 2.
(51) Srov. POSV. KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEKULÁRNÍ INSTITUTY A POSV. KONGREGACE PRO BISKUPY, Směrnice Mutuae relationes (14. května 1978); POSV. KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEK. INSTITUTY, Kontemplativní dimenze řeholního života (12. srpna 1980), 26.
(52) Lumen gentium, 46.
(53) Srov. Venite seorsum, VII.
(54) Srov. JAN PAVEL II., Řeč k plenárnímu zasedání Posv. Kongregace pro řeholníky a sekulární instituty (7. března 1980), 3: „Upuštění od klauzury by znamenalo umenšení toho, co je nejvíce specifické v jednom ze způsobů řeholního života, kterým církev ukazuje světu prvenství kontemplace nad činností, toho, co je věčné, nad tím, co je dočasné“.
(55) Kodex kanonického práva, kán. 667, § 3; srov. Venite seorsum, Normy,1.
(56) Srov. PAVEL VI., Motu proprio Ecclesiae sanctae (6. srpna 1966), II, 30.
(57) Srov. Venite seorsum, IV.
(58) Srov. Perfectae caritatis, 7; Vita consecrata, 8; 59; Tentýž, Řeč klauzurovaným řeholnicím (Lisieux, 2. června 1980), 4: „Mějte rády své odloučení od světa, které je možno zcela přirovnat biblické poušti. Je paradoxem, že tato poušť není prázdná. Tam Pán mluví k vašemu srdci a úzce vás přidružuje k svému dílu spásy“; POSV. KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEKULÁRNÍ INSTITUTY, Kontemplativní dimenze řeholního života (12. srpna 1980), 29.
(59) Srov. Kodex kanonického práva, kán. 674.
(60) Srov. JAN PAVEL II., Řeč ke klauzurovaným řeholnicím (Bologna, 28. září 1997): „Váš život, který svým odloučením od světa, vyjádřeným způsobem konkrétním a účinným, hlásá prvenství Boha, je ustavičnou připomínkou, že kontemplace vyniká nad činností, to, co je věčné, nad tím, co je časné“.
(61) Srov. PAVEL VI., Motu proprio Eclesiae sanctae (6. srpna 1966), II, 31.
(62) Srov. Kodex kanonického práva, kán. 667, § 3.
(63) Srov. Perfectae caritatis, 9; Vita consecrata, 6.
(64) Srov. Kodex kanonického práva, kán. 667, § 3.
(65) Srov. Perfectae caritatis, 16; Venite seorsum, Normy 1 a 9.
(66) Srov. Vita consecrata, 59.
(67) Srov. Kodex kanonického práva, kán. 667, § 4.
(68) Srov. KONGREGACE PRO INST. ZASV. ŽIVOTA A SPOLEČNOSTI S AP. ŽIVOTEM, Instr. Potissimum institutioni (Směrnice pro výchovu v řeholních institutech) (2. února 1990), IV, 81 ; 82.
(69) Srov. tamtéž.
(70) Když jde o definitivní přeložení mnišek s věčnými nebo slavnými sliby, je nutné se řídit předpisy kán. 684, § 3.
(71) Srov. Kodex kanonického práva, kán. 666: „Při využívání hromadných sdělovacích prostředků se zachová nutné moudré uvážení.“.
(72) Srov. Vita consecrata, 65.
(73) Tamtéž.
(74) Srov. II .ekum. vatik. koncil, Dekret o výchově ke kněžství Optatam totius, č. 16, pozn. 32; Sv. BONAVENTURA, Cesta mysli k Bohu, Prol., č. 4: Opera Omnia V, 296 a: „Nikdo ať si nemyslí, že mu stačí čtení bez pomazání, spekulace bez oddanosti, hledání bez úžasu, opatrnost bez plesání, pracovitost bez zbožnosti, vědění bez lásky, porozumění bez pokory, studium bez Boží milosti, zrcadlo bez moudrosti, vnuknuté od Boha“.
(75) Srov. KONGREGACE PRO INST. ZASV. ŽIVOTA A SPOLEČNOSTI S AP. ŽIVOTEM, Instr. Potissimum institutioni (Směrnice pro výchovu v řeholních institutech), 74.
(76) Srov. Vita consecrata, 68; Potissimum institutioni, 85.
(77) Srov. JAN PAVEL II., Řeč na generální audienci (4. ledna 1995), 8: „Ti, kteří se věnují kontemplaci, berou na sebe stav osobní oběti tak vznešený, že je tu nutné zvláštní povolání, které je třeba ověřit před připuštěním nebo před konečnou profesí“.
(78) II. ekum. vatik. koncil, Dogm. konst. o Božím zjevení, Dei Verbum, 24; srov. konst. o církvi v dnešním světe Gaudium et spes, 22: „Je skutečnost, že tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova. První člověk Adam byl předobrazem člověka budoucího (srov. Řím 5,14), totiž Krista Pána. Kristus, nový Adam, právě zjevením tajemství Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání“.
(79) Srov. Potissimum institutioni, 81; JAN PAVEL II., Řeč ke klauzurovaným sestrám (Bologna 28. září 1997), 5: „Vaše klauzurované komunity se svými rytmy modlitby a cvičeními sesterské lásky, v kterých je samota naplněna líbeznou přítomností Pána a mlčení připravuje duši na naslouchání jeho vnitřním vnuknutím, jsou místem, kde se denně utváříte k tomuto láskyplnému poznání Otcova Slova“.
(80) Srov. Kodex kanonického práva, kán. 619; 641; 661.
(81) Srov. Potissimum institutioni, 82.
(82) Srov. Kodex kanonického práva, kán. 586, § 1.
(83) Srov. tamtéž, kán. 586, § 2.
(84) Srov. tamtéž, kán. 615.
(85) Srov. tamtéž, kán. 614.
(86) Srov. PIUS XII., Apoštolská konstituce Sponsa Christi (21. listopadu 1950), VII., § 2, 2; Vita consecrata, 59.
(87) Srov. PIUS XII, Sponsa Christi, VII, § 3; § 4; § 6.
(88) Srov. Vita consecrata, 59.
(89) Srov. Potissimum institutioni, 81; 82,
(90) Srov. tamtéž, 85.
(91) Srov. tamtéž, 82.
(92) Srov. PIUS XII, Sponsa Christi, VII, § 8, 3.
(93) Srov. Perfectae caritatis, 21; Kodex kanonického práva, kán. 616, § 4.
(94) Vita consecrata, 109.
(95) JAN PAVEL II., Řeč ke klauzurovaným sestrám (Loreto, 10. září 1995), 4.