Závěr
Pokusili jsme se analýzou Evagriových a Kasiánových textů nahlédnout do starých mnišských zkušeností s příčinami duchovní nestability a metodami jejich terapie. Můžeme tak učinit z čistě historického hlediska, ale stále nás bude provázet tušení, že je v tom obsažena velmi aktuální inspirace. Mniši, kteří prožili většinu svého života v samotě, konfrontováni sami se sebou až na nejhlubší dno své existence, tedy v limitní duchovní situaci, museli se utkat s lidskou psyché jako nikdo jiný. Sami chápali své zkušenosti, zápasy a vítězství jako službu všem, protože solidarita a sympatheia, spojující všechny, znamená, že uzdravení lidské přirozenosti má univerzální dosah.
Nás jistě překvapují zjevné podobnosti v popisech fenoménů nemoci. Máme dnes pro ně psychologická a psychiatrická vysvětlení a přiměřenou terapii. Snažíme se léčit projevy, hledáme kořeny a zdroje. Zdá se mi však, že se zastavujeme na půli cesty.
Jak vyplývá z mnišské zkušenosti, mají psychické a psychopatologické fenomény svoje zdroje také v rovině etické. (61) Akédia, tedy hluboká deprese spojená se suicidiálními myšlenkami, je vřazena k osmi zdrojovým neřestem, souvisí s předimenzovanou sebeláskou, dezorientovanými potřebami a touhami, intelektuálními chybami, dobrovolně oslabovanou vůlí, ztrátou pozornosti k druhým.
Zdá se mi, že naše pojetí psychosomatické jednoty lze rozšířit na pojetí psychosomaticko-pneumatické jednoty. Pneuma je duchovní (nejen psychická) rovina lidského života. K rovině duchovní pak patří určitá snaha po hledání světonázorové orientace, smyslu, a samozřejmě s tím souvisí snaha žít mravně.
V terapii nám jistě moralizování nepomůže, ale na druhou stranu je zřejmé, že bez mravního úsilí se těžko dostaneme k úzdravě jak individuální, tak celospolečenské.
Přednáška proslovená na mezinárodním symposiu Zdraví a kvalita života (poř. Centrum pro bioetiku a Společnost lékařské etiky ČLS JEP 30.-31.5.2002).
Doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D., přednáší patrologii na katolických teologických fakultách v Praze a Olomouci a lékařskou etiku na 1. lékařské fakultě v Praze.
Teologické texty 2003/5
S laskavým svolením
Poznámky pod čarou:
(1) Évagre le Pontique, Traité pratique ou le Moine. Tome I. et II. Intr., éd. critique du texte grec, trad. commentaire et tables par A. et C. Guillaumant. SC 170 a 171. Paris : Cerf 1971.
(2) Liber gnosticus, syrská éd. W.Frankenberg, Evagrius ponticus, Berlin 1912, s. 546 – 553.
(3) PT, Prol. 1.
(4) PT 48.
(5) PT 6.
(6) Cf. PT 15 – 33.
(7) Moralia 31, 45.
(8) § 1866.
(9) Cf. Bloomfield, M.W. The Seven Deadly Sins. Michigan 1952.
(10) MAGUIROVÁ, A. Stíny duše. Temné stránky lidské psychiky z pohledu hlubiné psychologie a spirituálních tradic. Praha : Portál 1999.
(11) BAILLY, A. Dictionnaire grec – français. Art. Akédia. Paris: Hachette 1950.
(12) MAGUIROVÁ, A. Op. cit., s. 118. Naopak definice je zajímavá: „Acedia znamená sklíčenost, letargii, odtažitost a lhostejnost k tomu, co je dobré. Ochromuje zdravý zájem o život, práci, o Boha a také o lidi.“ Ibid.
(13) Cf. např. BRANDE, W.G. The Midrash on Psalms, II. New Haven 1959, s. 102.
(14) BUNGE, G. Akédia. La doctrine spirituelle d´Évagre le Pontique sur l´ acédie. Spiritualité orientale n. 52. Abbaye de Bellefontaine 1991, s. 65.
(15) EVAGRIOS, Praktikos, 86.
(16) Ibid., 89.
(17) Ibid., 36.
(18) Démon akédie vede k tomu, že mnich „znevažuje manuální práci svého řemesla, chce se naučit jiné, které ho bude lépe živit a nebude tak namáhavé.“ Antirheticos, VI,1. Zajímavé aktuální zjištění, že práce, respektive neuspokojení z ní, může být u kořenů akédie.
(19) EVAGRIOS, De octo spiritibus malitiae, 13.
(20) Praktikos, 12.
(21) De octo spiritibus malitiae, 14.
(22) MAGUIROVÁ, A. Stíny duše. Temné stránky lidské psychiky z pohledu hlubinné psychologie a spirituálních tradic. Praha: Portál 1999, s. 122–123.
(23) EVAGRIOS. Antirhetikos, VI, 38.
(24) EVAGRIOS. De diversis malignis cogitationibus, 13.
(25) BUNGE, G. Op. cit., s. 93.
(26) EVAGRIOS. Kephalaia Gnostika, III, 35.
(27) De octo spiritibus malitiae, 11.
(28) Sententiae ad monachos, 55.
(29) Apofthegmata, col. alfabet,. Mojžíš 6.
(30) Ibid. Arsenius,, 11.
(31) BUNGE, G. Op. cit., s. 102.
(32) De octo spiritibus malitiae, 14.
(33) Př 13, 4.
(34) Rerum monachorum rationes, 8. PG 40, 1255.
(35) De octo spiritibus malitiae, 1.
(36) Ibid.
(37) Ibid.
(38) Rerum monachorum rationes, 10.
(39) Sententiae ad virginem, 39.
(40) BUNGE, G. Op. cit., s. 110.
(41) Cf. HAUSHERR, I. Philautie. De la tendresse pour soi ŕ la charité selon saint Maxime le Confesseur. OCA 137. Roma : PIO 1952.
(42) BUNGE, G. Op. cit., s. 131.
(43) Kefalaia Gnostika, IV, 50.
(44) Cf. BUNGE, G. Op. cit., s. 133.
(45) Instit., Praef. 5.
(46) Collationes Patrum V.
(47) Institutiones coenobiorum X.
(48) Collationes Patrum V, 2.
(49) Ibid. V, 11.
(50) Ibid. V, 16.
(51) 11–12 našeho času.
(52) Institutiones X, 2.
(53) Ibid.
(54) Ten je podle Kasiána „in silentio et iugi cellae perseverantia ac meditatione“. Ibid.
(55) Všechny pojmy jsou v Institutiones X, 6, 7.
(56) 1 Sol 4, 9–10.
(57) 2 Sol 3, 6–13.
(58) Institutiones X, 14.
(59) Nemocným máme pomáhat, ale: „Musíme jim ulehčovat spíše tím, co vyděláme tvrdou prací v potu, a ne z výnosů kapitálu (de abundantiae cumulo) nebo peněz v záloze či ze štědrosti a bohatství druhých.“ Ibid. X, 17. Kasián uvádí příklad mnicha Pavla, který tvrdě pracoval, a protože žil v úplné samotě, jeho práce nemohla nikomu posloužit, proto její výsledky po určitém čase spálil a pracoval znovu, jen aby nezahálel a neupadl do akédie.
(60) Institutiones X, 25.
(61) Na tyto souvislosti samozřejmě poukazují mnozí. Stačí se začíst do Jungových spisů, nechat se oslovit Erichem Frommem, M. Scott Peckem, V. E. Franklem aj. V české literatuře upozorňuji také na sice jednostrannou, ale stále inspirující publikaci BEZDĚK, C. Etikoterapie. Záhada života a smrti, Olomouc : Gemma89, 1995.