Terapie
A jaká jsou ona medicamenta podle Kasiána? Naznačil, že apoštol Pavel je „verus et spiritualis medicus“, který svou terapii popsal v 1. listu Soluňanům: „O bratrské lásce není třeba, abych vám psal, neboť Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi. A takoví opravdu jste ke všem bratřím v celé Makedonii; jen vás prosíme, bratři, abyste v tom byli stále horlivější. Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama, jak jsme vám již dříve uložili.“ (56)
Tedy otevřenost k potřebám druhých – bratrská láska a práce – to jsou hlavní léky na akédii. Velkou část desáté knihy Institutiones vyplňuje exegeze již citovaného místa a dalšího přísného napomenutí Pavlova, tedy oné tvrdší terapie v 2. listu Soluňanům: „Přikazujeme vám, bratři, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. Sami přece víte, jak máte žít podle našeho příkladu. My jsme u vás nezaháleli, ani jsme nikoho nevyjídali, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale chtěli jsme vám sami sebe dát za příklad, abyste se jím řídili. Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Vy však, bratři, neochabujte v dobrém jednání.“ (57)
Práce je cíleným lékem na sám kořen akédie: „Jediným záchranným příkazem pracovat tento nejzkušenější z lékařů uzdravuje příčiny všech ran (vulnerum), jež se zahnisávají pod leností. Ví, že všechny nemoci, jež se množí na tomtéž kmeni, vymizí, když bude odstraněna základní příčina nemoci.“ (58)
Práce má svůj hluboký terapeutický a osvobozující smysl sama v sobě, (59) ale zároveň je také zdrojem materiálních i duchovních hodnot, jež mohou sloužit k prospěchu druhých – je spjata s konkrétní podobou lásky.
Celá desátá kniha Institutiones končí větou vypovídající o zásadní zkušenosti s terapií akédie: „Zkušenost dokazuje, že náporům akédie se nelze vyhnout únikem, ale lze je přemoci vytrvalým odporem (resistendo).“ (60)