Závěr
Zkoumání historických a duchovních způsobů klauzury, jak jsme ji právě ustanovili, ozřejmuje, že klauzura nepředstavuje žádnou hodnotu sama v sobě. Může být jen prostředkem, ne cílem. Prostředkem ve službě cíli: dovolit, aby se hledání sjednocení s Bohem v lásce odehrávalo v životě modlitby v příhodném klimatu mlčení a samoty.
Klauzura má tedy smysl v souvislosti s duchovními důvody, které ji ospravedlňují. Kdyby měl v případě dokonalé lásky ke Kristu chybět cit pro eremitský charakter Karmelu nebo pro sesterskou jednotu v témže ideálu, pak by byla klauzura nehumánní, absurdní a nesnesitelná. A ještě víc: není možné požadovat od těch, kteří nesdílejí tyto kontemplativní hodnoty, aby chápali a akceptovali odloučení od světa. Ani nelze doufat, že bychom jim to zpřístupnili ústupky v důležitých věcech, které oni stejně nikdy nebudou pokládat za dostatečné a které ani nemohou karmelitku v hloubi jejího srdce uspokojit.
Na závěr: pamatujme na to, že každé povolání, a povolání do Karmelu zvlášť, protože patří k nejnáročnějším v církvi, podstatně zahrnuje svobodnou volbu subjektu jako odpověď na osobní volání Pána; následovat Ho v životě modlitby v srdci společenství zenobitského stylu.
Jako je jisté, že Bůh nepovolá nikoho k určité své službě, aniž by mu poskytl všechno, co potřebuje k jejímu vykonávání, tak z toho i vyplývá, že ten, komu se stále nedaří přijímat všechny požadavky, zjevně toto zvláštní povolání nemá.
Všechny tyto myšlenky shrnul překrásně Svatý Otec ve své homilii z 2. 6. 1980 na Karmelu v Lisieux. Předkládáme to podstatné z jeho promluvy.
„Přijímejte výzvu dnešního světa a světa v každé době tím, že budete žít radikálněji tajemství vašeho jedinečného stavu, který je bláznovstvím v očích světa a moudrostí v Duchu Svatém. Je to bezvýhradná láska k Pánu a ke všem bratřím v Něm. Nepokoušejte se ani ospravedlňovat!… Ujišťuji vás jménem stálé tradice církve, že váš život nejen může zvěstovat absolutnost Boží, ale že také má podivnou moc duchovní plodnosti. Proč? Protože vaše oddanost lásce skrze Krista samotného pojímá Jeho univerzální dílo vykoupení…
Všechno, co jste, všechno, co děláte každý den, ať už se jedná o modlitbu oficia, o slavení mše svaté, o práci v cele nebo ve skupině sester, o úctu ke klauzuře a k tichu, o řeholí předepsané pokání, to všechno Kristus přijímá, posvěcuje a používá k vykoupení světa. Abyste tedy o tom v žádném případě nepochybovaly: církev si učinila, ve jménu Krista, jednoho dne z celé síly vašeho života a lásky svůj majetek. To bylo v den vaší profese. Obnovujte ji často!“ (Jan Pavel II., Documentation Catolique)
Přednáška byla přednesená na shromáždění federace
provincie Avignon – Aquitanie La Pommeraye, 11. – 18. května 1992