Věčné mlčení Nejvyššího
Mlčení má delší historii než slovo. Je prostorem prvotního slova. Ve světě beze slov existoval Trojjediný Bůh, dříve než vyřkl slova stvoření a nade všechno své jediné Slovo v Kristu. Mlčení však nenahrazuje Slovo, není prázdné, beze slov, rodí Slovo a v posledku Je pohlcuje. Slovo, které rozezvučí, dochází k vrcholu, jímž je mlčení. Slovo se totiž vrací při nanebevstoupení k Nevyslovitelnému.
Biblický Bůh je skrytým Bohem, Bohem mlčení, který je oděn tajemstvím mlčení od věčných časů (srv. Řím 16,25). Křesťanský Bůh se zjevuje ze samotné podstaty věčného Mlčení. Ono je nejnepopsatelnější rozměr Jeho přirozenosti. Zásadní obtíž, kterou máme, hovoříme-li o Bohu, vyplývá z nevyslovitelnosti božského vnitřního ticha. Mlčení má charakter lásky, proto se vyslovuje, projevuje. Bůh zjevení sotvaže se zjevuje. Je skrytý v jemném záchvěvu mírného vánku (srv. 1 Král 19,11-13), zjevil se teprve na konci časů v Synovi (srv. 1 Pt 1,20).
Boží mlčení předchází stvořitelská slova. Nedoceňujeme nezměrné mlčení, trvající do chvíle, než byla vyřčena slova: Buď světlo! (Gn 1,3). Toto mlčení zakresluje horizont božské přítomnosti. Toto věčné před- tvůrčí mlčení bylo naprosto bezprostřední. Je jako hlubina věčnosti. Od přirozenosti věčné nachází svůj projev právě v Mlčení. V tomto prvotním stavu všechno existovalo od počátku a ve stvořitelských slovech se objevilo z ničeho, tzn. z božského Mlčení. Stvoření je ozvěnou věčného Mlčení a rozmanitost bytí je odleskem jeho bohatství.
Rovněž bezprostředně se z nitra božského Mlčení rodí Prostředník-Slovo, Kristus. Zároveň je to slyšené a přijaté Slovo, skrze něž máme přístup k věčnému Mlčení, k Boží prvotnosti. Díky zjevení Slova máme přístup k tajemství mlčení. To díky Slovu si uvědomujeme, že existuje jiná Vlast, zahalená mlčením, jiný svět, že existuje nevyslovené.
* * *
Mlčení Bílé soboty, tento podivný den, v němž se Slovo pohroužilo do smrti, se musí tázat na naše slova a naše mlčení. Musí být paschou mlčení, přejitím. Mlčení skrze naše přání, myšlenky, naši náboženskou obrazotvornost. /…/ Neboť za co se nakonec považuje? Když někdo mlčí, sám je Slovem nazván, dostává jméno na bílém kamínku, zevnitř se stává částí Slova, částí hlásání, protože díky Mlčení je sám přečten.
Marian Zawada OCD, nar. 1958, kněžské svěcení r. 1990, vystudoval spirituální teologii na Tereziánu v Římě, kde letos získal doktorát, působí v Krakově. V Horní Lomné ve Slezsku obnovil karmelitánský řád v ČR. Ve své práci se sousřeďuje zvláště na život modlitby a mystiku sv. Jana od Kříže.
Z časopisu W drodze 4/98 přeložila Terezie Eisnerová OP
Z časopisu Salve
s laskavým svolením