„Když se člověk obrací k lidem, je nejhlouběji spojený s tebou“
P. Thomas Röhr OCD
Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když jsem v jednom z kratších Tereziiných spisů poprvé narazil na následující slova: „Ó, můj Ježíši, jak velká je tvá láska, kterou miluješ lidi! Neboť největší službou, kterou ti může duše prokázat, je, když pro lásku k bližním a pro jejich spásu opustí tebe!“ (Výkřiky duše k Bohu 2,2). Pokud chceme pochopit tento překvapivý výrok, je třeba citát přečíst nejdříve v tom smyslu, jaký bychom asi očekávali, tedy snad takto: Největší službou, jakou ti můžeme prokázat, je, když z lásky k tobě opustíme lidi a obrátíme se jedině k tobě… V každém případě se až dodnes udrželo přesvědčení, že k dosažení dokonalé zbožnosti je potřebné opustit svět a bližní, aby se člověk mohl nerušeně a s nerozděleným srdcem oddat Bohu.
Terezie tomu otevřeně a rozhodně oponuje. Alternativa „Bůh nebo člověk“ je jí úplně cizí. V přátelském vztahu s Kristem (který inicioval On, ne ona), poznává, jak velká je jeho láska k lidem. Tak se její život spojuje s jeho životem. Její hledání Boha a její modlitba jako přátelské přebývání s Kristem a v Kristu nemá v konečném důsledku cíl jen čistě osobní, niterný vztah s Bohem, ale stává se základem přátelských vztahů s bližními. V Ježíši vidí, že Bůh netouží, aby se zřekla vztahů s bližními, ale chce je prohloubit a uzdravit.
Když se důkladně podíváme na zbožnost, založenou jen na vztahu k Bohu, zjistíme, že je vlastně útěkem před Bohem a před jeho láskou k lidem. Představuje totiž překážku na cestě k lidské zralosti, je nespravedlností vůči bližním a navíc nevede k Bohu, v každém případě ne k Bohu, který se v Ježíši zjevil jako ten, který se obrací ke svému stvoření a hledá ty, kteří spolu s ním chtějí milovat a být milováni, aby se mohl spojit s jejich srdci a sjednotit se s nimi v lásce.
Terezie varuje před tzv. zvláštními náklonnostmi (srov. Cesta dokonalosti, 4. kap.), nemá však nic proti pravdivým mezilidským vztahům, ale proti vytváření malých skupinek, které rozbíjejí jednotu ve společenství, což znamená, že s přátelstvím nemají nic společného. Takové způsoby chování lze překonat a uzdravit tak, že se na základě přátelství s Bohem tvoří přátelství s bližními.
Ježíš nestavěl lásku k bližnímu do protikladu k lásce k Bohu, ani naopak. I přes vzájemné napětí jsou úzce spojené. Terezie prožívala hluboká, velmi konkrétní přátelství se ženami i s muži. A když bolestně pociťovala jejich nepřítomnost, nebyla to známka její nedokonalosti; uvědomovala si, že v jejím životě je nesmírně důležitý i blízký vztah k lidem a že právě kvůli lásce k Bohu velmi potřebuje přátelství s nimi. Nestavěla Boha proti člověku, ani člověka proti Bohu, protože v tom případě by ztratila lidi i Boha…
Z knihy Pět cest k dokonalé lásce
S laskavým svolením KNA