„Třetí řád“ – karmelitánské společenství laiků
Ulrich Dobhan OCD
I jen letmý pohled na dějiny křesťanského řeholního života ukazuje, že u zrodu některých řádů, jejichž význam v průběhu historie církve až podnes je veliký, stáli laici, tedy ne duchovní. To platí pro oba stále velké řády benediktinů a františkánů, ale také pro řády menší, jako jsou karmelitáni.
Ono malé společenství poustevníků na hoře Karmel, které za svůj vznik vděčí zčásti skupinám poustevníků, tehdy na Západě velmi rozšířeným, a zčásti křižáckému hnutí, bylo tvořeno laiky, což je patrné i na řeholi, sepsané kolem r. 1210. A je otázkou, jestli klerikalizace tohoto společenství, k níž došlo s jeho vyhraněním se kolem r. 1247, byla původnímu zaměření řádu skutečně ku prospěchu. Avšak skutečnost, že původ řádu tkví v prostředí laickém, nebyla nikdy zastřena úplně. Důkazem toho je, že v řádu jsou až do naší doby bratři – laici, ale právě tak to dosvědčují i skupiny laiků, které se kolem klášterů vytvářely již velmi záhy (na konci 13. století). (1)
V tomto příspěvku bych chtěl nejprve krátce představit dějiny třetího řádu, pak ukázat jeho právní strukturu a zakončit úvahou a načrtnutím perspektiv vzhledem k dnešní době.