Hora Karmel v Bibli
P. Roberto Fornara
Hora Karmel
V Novém zákoně nenacházíme ani jednu zmínku o hoře Karmel: neodehrává se zde jediný evangelijní příběh (…) a není jí nikdy užito ani v nesčetných Ježíšových podobenstvích, v Pavlových listech či ostatních novozákonních spisech. (…) Naproti tomu v perspektivě Starého zákona zaujímá hora Karmel postavení vskutku úctyhodné. Biblická místa označená tímto jménem jsou dokonce hned dvě: je to jednak nejznámější horské pásmo na severu Palestiny (častěji označované jen jako „hora“), jednak vesnice v Judsku, vzdálená asi deset kilometrů od Hebronu, podle níž bylo pojmenováno okolní pohoří.
Nás zajímá jen první místo: hora, na níž se odehrály významné starozákonní události a která se v biblické literatuře stává symbolem a metaforou, později pak sídlo prvních karmelitánských poustevníků. (…) V rámci Starého zákona se dějiny Karmelu zmiňují v souvislosti s událostmi ze života proroků Eliáše a Elizea. (…) Řehoř Nysský napsal: „Eliáš žil na hoře Karmel, která je slavná a vážená pro ctnosti a pověst toho, který tam žil.“ (…)
Ve všech kulturách, zvláště však v antických, je hora vždy něčím posvátným. Archeologické výzkumy dokázaly, že hora Karmel byla ve starověku pokládána právě za takové posvátné území. Nebyly zde ale nalezeny žádné stopy lidského osídlení, které by spadaly do období života proroka Eliáše.
Etymologie slova
Co se týče správné etymologie slova Karmel a jeho přesného významu, nebylo mezi filology dosaženo shody. Většina vědců spojuje hebrejské slovo karmel s kořenem krm (s pouhým přidáním koncovky „l“ – to je v hebrejštině poměrně běžný jev), což přináší jistou podobnost s podstatným jménem kerem – vinice.
Především v řádové tradici získala v průběhu staletí velký ohlas domněnka, že slovo karmel vzniklo stažením slov kerem + ‘el, což znamená „vinice (zahrada) Boží“. Tento výklad však nelze spolehlivě doložit. Podle jiné studie označuje termín karmel zvláštní druh vegetace s převládajícími keři a stromky. To se shoduje s celkovým vzhledem porostu hory Karmel.
Karmel v Bibli
Text, který dosáhl velké obliby v křesťanské tradici – a hlavně v mariánské spiritualitě Karmelu – je verš Pís 7,6. Ve snaze načrtnout portrét milované využívá snoubenec typicky orientálním způsobem různých zeměpisných odkazů, aby popsal jednotlivé části jejího těla: „Tvá hlava se tyčí jako Karmel…“ (v latině proslulé caput tuum ut Carmelus).
Živé poetické cítění biblických autorů si hraje s obrazem Karmelu, aby vyjádřilo krásu a plodnost. Obzvlášť v textech proroků představuje Karmel v Bibli pro svůj bujný porost a velkou rozmanitost fauny a flóry zemi velkolepé a vzácné krásy.
Typickým příkladem je Iz 35,1–2. V touze popsat působivými obrazy slávu vítězství Jeruzaléma a radost z návratu na Sión básník píše: „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanonu, nádhera Karmelu a Šáronu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádheru našeho Boha.“ Jak poznamenává v této souvislosti L. Alonso Schökel, „rozkvět je jakoby radostí přírody, která se projevuje pestrostí barev a tvarů. Krása stromů a porostu je jakoby odrazem slávy a krásy Boží“. Jsou-li dějiny lidstva a příroda pro Izraelitu teofanií – Božím zjevením, nebo ještě lépe epifanií, prosvítáním jeho krásy a nádhery, je toto odvolávání se na Karmel pochopitelné. (…) Prorok skutečně neznal nic krásnějšího než Karmel v plném rozkvětu! (…)
Když prorok Izaiáš varuje lid před čistě lidskými smlouvami a vyzývá jej k obrácení a důvěře ve smlouvu s Hospodinem, líčí v několika verších bohaté plody obrácení a vylití Ducha svatého takto: „Poušť se stane sadem (karmel) a sad (karmel) bude mít cenu lesa; na poušti bude přebývat právo a v sadu (karmel) se usídlí spravedlnost“ (Iz 32,15–16; srov. též 29,17). Je to pouze moc Boha a obnovení vztahu k němu, které mohou člověku zaručit plodnost a blahobyt. I když je zde pojmu karmel užito v obecné podobě, tedy k označení sadu, řecká Septuaginta dala přednost konkretizaci tohoto obrazu, když jej vztáhla přímo na horu Karmel: „Poušť se stane Karmelem a Karmel se stane lesem; v poušti se usídlí právo a spravedlnost bude přebývat na Karmelu.“
Tímto textem je inspirována karmelitánská řehole, když v pasáži o mlčení cituje z Iz 32 následující 17. verš („mlčení je úsilím o spravedlnost“). I když autor čerpá z latinské verze, která přímo o hoře Karmel nemluví, bylo by zajímavé prozkoumat, zda se setkal i s hebrejských či řeckým textem. Autorovi řehole by pak vyvstala představa Karmelu přetvořeného Boží mocí, na kterém pokoj a jistota vyplývají z naprosté odevzdanosti Pánu.
Jako symbol úrody a bohatství se Karmel vyskytuje též v Iz 33,9: „Truchlí, chřadne země, zahanben je a vadne Libanon. Šáron se podobá pustině, Bášan i Karmel shazují listí“ (srov. též Am 1,2 a Nah 1,4). Podobně prorok Jeremiáš (…) líčí kapitulaci a porážku proměnou bujné přírody (karmelu) v poušť (Jer 4,26).
Zvlášť důležitou je pak druhá kapitola z knihy proroka Jeremiáše, kde Bůh proti svému lidu vznáší obžalobu a přitom připomíná projevy své lásky vůči němu: vyvedl ho z egyptské země, vedl jej a živil na poušti a v nehostinných a neobydlených krajích, aby jej nakonec přivedl do země zaslíbené. K popisu této země používá prorok v sedmém verši opět slova karmel. Zmíněný verš lze přeložit buď obecně: „vedl jsem vás do země slastí“, nebo konkrétně (jak je tomu v řecké verzi): „vedl jsem vás na Karmel“. (…)
V charakteristice zaslíbené země dosahuje symbolika vrcholu v páté knize Mojžíšově: „Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní, vyvěrajícími na pláni i v pohoří, do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkovník a granátová jablka, do země olivového oleje a medu, do země, v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, ve které nebudeš nic postrádat, do země, jejíž kamení je železo a z jejíchž hor budeš těžit měď“ (Dt 8,7–9). V Deuteronomiu (…) je lid vybízen, aby nezpychl pro dary, které obdrží, ale aby uznal působení mocné a milosrdné ruky Boha Spasitele. (…)
Jako posvátné místo umožňující bezprostřední styk s Bohem nedosahuje hora Karmel v Písmu svatém důležitosti jiných hor, například Sinaje, (…) ale její symbolický význam to nijak neumenšuje. (…) Horu Karmel můžeme považovat za symbol s eschatologickou povahou – vede náš pohled za hranice viditelného světa a připomíná nám Boží působení, o kterém mají svědčit karmelitánské kláštery všech míst a všech dob.
Z knihy Karmel ve Svaté zemi
S laskavým souhlasem KNA