Mikuláš Audet (1481-1562)

Byl jedním z největších generálů řádu. Byl představeným řádu po většinu doby protestantské reformace a katolické reformy (1524-1562). Narodil se na Kypru r. 1481 ve šlechtické rodině francouzského původu. Studoval v Padově (biblicum) a Parmě (doktorát). R. 1514 byl zvolen provinciálem Svaté země, r. 1523 byl Hadriánem VI. jmenován generálním vikářem a na generální kapitule r. 1524 v Benátkách byl zvolen generálem. Nejprve musel odstranit schizma v řádu. Narbonský provinciál Štěpán Jovency, v jehož provincii se původně měla konat generální kapitula, totiž přes papežský zákaz svolal protikapitulu do Montpellier a ní byl zvolen generálem.

1. Audetův program reformy

Audet stanovil reformní program již jako vikář. Na generální kapitule v Benátkách r. 1524 vydal řadu reformních dekretů: Caput unicum continens modum reformationis aditum. Uveřejnil i revizi Sorethových Stanov.
Povaha jeho reformy byla: úplná chudoba jako cíl, společný stůl, denní a noční oficium, částečně zpívané, zpřísnění klausury, silencium, výchova kandidátů, studia, apoštolát (kázání o nedělích a svátcích) a centralizace řízení řádu oproti libovůli místních představených.

2. Rozsah Audetovy reformy

Na začátku svého úřadu vizitoval provincii Francii a dolnoněmeckou provincii (1528-1531). V letech 1532 – 1539 cestoval po Itálii. Za prvního období koncilu (1545-1547) žil v Tridentě. Po r. 1550 sídlil v Římě, ale často jezdil předsedat provinčním kapitulám.
Největší úspěch měl v krajích, kde předtím působil blah. Jan Soreth, v provincii Francii, v Nizozemí a Porýní. Tyto provincie přivedl k „celé observanci“ („totaliter reformati“). Do hornoněmecké provincie, Saska, Čech, Skandinávie a Španělska poslal své zástupce. Všechny tyto provincie i celá Itálie byly reformovány částečně v různém stupni („de observantia“). Andalusie se vzpírala reformě, protože tam byly boje dvou stran vládu. Tam měl potíže i jeho nástupce Rossi (Rubeo).
V Itálii měl Audet spory s Mantovskou kongregací, ve které již ochabovala řeholní horlivost. Vzpírala se jeho pokusům o vizitaci. Spor byl ukončen „konkordátem“ r. 1538. Bylo uznáno právo generála vizitovat kongregaci, ale jeho svoboda byla přísně vymezena.

Výtah z Joachim Smet, O.Carm., An outline of Carmelite History (1966)

Zpět