Karmel v předvečer protestantské reformace

Za nástupců Sorethových reforma ochabovala. Generálové sice vydávali reformní dekrety, ale sami je mařili udělováním dispenzí a výsad. Přesto však nevyhasla v řádu touha po hlubším duchovním životě a koncem 15. století vznikaly nezávislé reformy.

1. Některá reformní hnutí

Nejdůležitější z nich byla reforma, která vyšla z města Albi východně od Toulouse (1499-1584). Začal ji tamní biskup Louis d’Amboise. Nejdříve ve své diecézi zreformoval františkány a dominikány, pak se obrátil na karmelitány. Provedl to drasticky. Pozval celou komunitu do svého paláce na oběd a mezitím uvedl do konventu jednoho kněze z mantovské kongregace s dvaadvaceti studenty z koleje Montaigu v Paříži. Členové konventu museli buď přijmout reformu nebo jít jinam.
Velmi činný byl v reformě P. Luis de Lire, který uvedl novou observanci do svého rodného konventu v Rouen, do generálního studia v Paříži, do Melun a v r. 1516 i do konventu v Toulouse, kde bylo vedle Paříže důležité řádové studium. Z reformy se utvořila oddělená kongregace s nezávislým generálním vikářem a ostatními privilegii jako u kongregace manovské. Teprve generál Audet ji r. 1532 spojil s řádem, při zachování jejích výsad. Vedle požehnání způsobila tato kongregace podobně jako mantovská řádu škody. Hlavně tím, že odtrhla studia v Paříži a v Toulouse a že bránila rozšíření observantních domů v jižní Francii.

2. Mariánská zbožnost v 15. století

Mariánští spisovatelé
Arnold Bostius (1445-1499) žil v Gentu (Belgie) byl významným humanistou. Psal historická a životopisná díla; nejdůležitější však bylo jeho mariánské dílo: De patronatu et patrocinio B.V.M. in dicatum sibi Carmeli ordinem (1479). Je to kronika milostí udělených řádu skrze Marii, Matku Karmelu a Prostřednici milostí, a výzva ke karmelitánům, aby ji milovali, následovali a jí se zasvětili. Podává solidní základní mariologii a důrazně obhajuje Neposkvrněné Početí. Tato kniiha obrátila pozornost k vidění sv. Šimona Stocka a dala naukové základy škapulířové pobožnosti. Měla dalekosáhlý vliv.

Slavnost Panny Marie Karmelské
Původně řád neslavil zvláštní patronátní svátek. Zvlášť slavnostně bratři slavili svátky Zvěstování, Nanebevzetí, Narození, Neposkvrněné Početí a Očišťování. Po přestálých potížích na západě se postupně ustanovoval den vděčné připomínky milostí, kterých se mu dostalo skrze blahoslavenou Pannu. Nejstarší zmínka je v astronomickém kalendáři Mikuláše de Lynn r. 1386. Svátek vznikl asi v Anglii. Byl všeobecně slaven 17. července. V 15. století se rozšířil na kontinent a pro celý řád se ustálil na 16. červenec.

Bulla sabbatina
V třetí dekádě 15. století se objevila „Bulla sabbatina“ (Sobotní bula), která měla dalekosáhlé důsledky v mariánské karmelitánské úctě. Bula papeže Jana XXII. vypravuje o vidění Panny Marie, která mu slíbila, že bude sestupovat do očistce a vysvobodí členy bratrstva v sobotu po jejich smrti, budou-li recitovat oficium nebo se postit od masa ve středu a v sobotu. Bula je jistě nepravá.

3. Rozšíření řádu v 15. století

V této době se řád rozšířil ve střední Evropě, na Iberském poloostrově a ve Skandinávii.
Hornoněmecká provincie vzrostla jak uvnitř hranic dnešního Německa, tak mimo ně na východ. V Čechách vznikly 2 kláštery, Rabštejn 1483 a Chyše 1485; v tehdejším Uhersku 3, 2 na Slovensku (Prievidza 1426 a Prešov 1431) a jeden v Maďarsku, v Polsku 10.
V r. 1411 se od Hornoněmecké provincie oddělila česká provincie, která měla domy v Čechách, Polsku, Prusku, Uhrách, Sasku a Durinsku. R. 1440 byla česká provincie zrušena a byla utvořena saská provincie z klášterů v Sasku, Durinsku, Slezsku, Prusku, severním Polsku a Dánsku. Kláštery v Čechách, Uhersku a ostatním Polsku přišly zpět k Hornoněmecké provincii. Na generální kapitule r. 1462 byla zřízena česko-polská provincie. K ní přišly polské a české kláštery. Slovenské zůstaly u hornoněmecké provincie až do jejich zániku během tureckých válek v 16. století.
Ve Španělsku byly od kastilské provincie odděleny aragonská (1416) a a andaluská (1509).
Portugalská provincie byla ustanovena r. 1424. Měla dva konventy, Moura (1251?) a Lisabon (1397), založený blah. Noniem. V 15. století v ní přibyly dva konventy. Blah. Nonius (Nuno Alvares Pereira, 1360-1431) je národní portugalský světec podobně jako náš sv. Václav. Vedl vítězné portugalské boje za nezávislost, stal se národním hrdinou a zakladatelem královského rodu Braganza. Po skončení bojů vstoupil sám na Karmel jako prostý bratr. Miloval a uctíval vroucně Pannu Marii.
Dánská provincie byla založena r. 1462. Rychle rozvetla, ale za protestantské reformace zase rychle zanikla.

Výtah z Joachim Smet, O.Carm., An outline of Carmelite History (1966)

Zpět