Karmel a protestantská reformace
1. Úvod
Protestantismus zasadil hlubokou ránu řeholním řádům, mezi nimi i karmelitánům. V protestantských územích byly konventy násilně potlačeny nebo postupně vyloučeny nedostatečnou podporou ze strany lidu. Na druhé straně také ochablý náboženský život nebyl s to utkat se s novými idejemi v křesťanství.
Karmelitánský řád úplně ztratil provincii saskou, anglickou, irskou, skotskou a dánskou. Velké ztráty utrpěly provincie dolno a hornoněmecká. Její východní části trpěly tureckými vpády. Též českopolská provincie byla zmenšena. Do Nizozemí a Francie přišly náboženské války až v druhé polovině 16. století.
2. Provincie ve střední Evropě
V Lutherově rodném kraji utrpěl řád velké ztráty. V krajích, kde protestanté nabyly vrchu, byly konventy zabrány městskými úřady nebo zanikly nedostatkem povolání a almužen. Mnoho členů přešlo k lutheranismu nebo opustilo konventy.
Nejprve úplně podlehla saská provincie.
V českopolské provincii byly všechny čtyři kláštery v Čechách ztraceny. Praha ještě měla v r. 1543 převora, aler již r. 1556 je opuštěna. V Tachově a Chyši jsou známi převorové ještě v r. 1540. Rabštejn byl opuštěn r. 1532.
Polským konventům se podařilo přežít. R. 1562 je v seznamu jmenováno 7 domů. Od této doby (cca 1520?) je tato provincie známa jako polská provincie.
Dolnoněmecká provincie trpěla méně, ale také prodělala těžké boje a ztratila řadu domů; ale nakonec zvítězila. Bylo to zásluhou jejích vynikajících provinciálů, zvláště Eberharda Billicka (1542-1557).
V hornoněmecké provincii byly ztráty mnohem těžší. Za to, že byla provincie vůbec zachráněna, vděčí provinciálovi Ondřeji Stossovi.
3. Provincie na Britských ostrovech
Mendikanti byli v Anglii zrušeni r. 1538. Kláštery a kostely byly zabaveny korunou a předány světským účelům. Téměř všechny byly během doby strženy. Řehoníci se vrátili do světa, nebo působili jako světští kněží, někteří odpadli a několik málo uteklo do ciziny.
V Irsku byl podobný útisk jako v Anglii, ale odpor Irů byl daleko silnější a karmelitánský život tam, jak se zdá, úplně neuhasl.
Ve Skotsku Karmel zanikl.
4. Dánská provincie
V Dánsku přibližně v letech 1530 – 1540 provincie úplně zanikla. Mnoho karmelitánů přešlo k lutheranismu, někteří byli velmi význační a měli tam pak vedoucí postavení. Statečným bojem za víru proslul poslední provinciál, Paulus Heliae, který snad nakonec zemřel za víru r. 1540.
5. Karmelitáni a protestantismus v Itálii
Ve 30. letech se zdálo, že protestantismus zapustí kořeny i v Itálii, ale úřady učinily přísná opatření k jeho potlačení. R. 1543 byla založena římská inkvizice.
Vedle zastánců pravé víry tam byli mezi karmelitány dva odpadlíci. Jan Baptista Pallavicini, ze slavné šlechtické rodiny v Janově, doktor teologie v Bologni, nadaný vynikající kazatel, ale zapletl se do bludů a politiky, zastával se Jindřicha VIII., žil několik roků v Paříži, strávil mnoho let v žaláři a nakonec byl odsouzen k doživotí. Druhý byl Jakub Calco, převor v Římě, pažížský doktor; Audet ho poslal do Skotska, aby tam reformoval provincii. On se tam však přidal k Jindřichu VIII., řád ho odsoudil, žil v Anglii a ve Francii; nakonec zemřel na mor v Londýně.
6. Karmelitáni na koncilu tridentském (1545-1563)
Generál Audet byl jedním z pěti generálů, čtyř arcibiskupů a dvaceti biskupů při zahájení sněmu. Od 17. sezení ho zastupoval pro nemoc a stáří lombardský provinciál Jan Štěpán Facino. Audet se ukázal jako dovedný teolog, znalec církevních otců a protestantských snah, vedle vynikajícího augustiniánského teologa a generála, jeho přítele Jeronyma Seripando.
Koncilu se za Karmel zúčastnili 4 biskupové a kolem 40 teologů. Významné místo na koncilu měl zvláště vynikající portugalský provinciál Balthasar Limpo, zakladatel řádové koleje v Coimbře, královský kaplan, královnin zpovědník. Stal se biskupem a byl jediným portugalským biskupem na koncilu. Po návratu se stal arcibiskupem v Braga.
Výtah z Joachim Smet, O.Carm., An outline of Carmelite History (1966)