Generál Rubeo a sv. Terezie

1. Jan Baptista Rossi (nebo Rubeo, 1507–1578)

Pocházel z Ravenny, studoval v Sieně a Padově, doktor a profesor teologie. R. 1562 byl Piem IV. jmenován generálním vikářem, r. 1564 byl zvolen generálem řádu.
Pokračoval v reformní činnosti Audetově. V chudobě pokročil ještě o krok dále než Soreth a Audet a netrpěl žádnou formu vlastnictví. Jako první oficiálně prohlásil základní kontemplativní povahu řádu: „Prvotní a hlavní ideál těch, kdo přebývali na hoře Karmelu, který musí následovat všichni karmelitáni, je tento: aby ve dne v noci zasvětili všechny síly, jichž jsou schopni, spojení duše i mysli s Bohem Otcem modlitbou, kontemplací a nepřetržitou láskou, a to nejen habituálním, nýbrž i aktuálním způsobem.“
R. 1573 vydal nové konstituce v Seville.

2.Vizitace ve Španělsku

Pro náboženské války nemohl navštívit Francii a Nizozemí, a tak většinu let svého čtrnáctiletého úřadování strávil v Itálii. Provedl ale jako první z generálů důležitou vizitaci ve Španělsku (květen 1566 – srpen 1567). Král Filip II. se snažil obdržet od Svatého stolce povolení, aby reformu řádů ve Španělsku prováděli biskupové. Přesto ale srdečně přijal Rubea a dovolil mu vizitovat. Kastilie patřila k „observanci“, Aragon a Katalánsko měly několik reformovaných domů, jen v Andalusii byla kritická situace pro rivalitu dvou stran.
Rubeo začal vizitaci v Andalusii. Tam se dostali k moci vemi zlí bratři Kašpar (provinciál), Melichar a Balthasar Nietové a jistý Jan de Mora. Rubeo je svrhl a potrestal, ale ti mu později strojili úklady u dvora.
Pak šel do Portugalska, tam našel vše v pořádku.
Začátkem r. 1567 přišel do Kastilie. 12. dubna konal provinční kapitulu v Avile. Při té příležitosti se setkal poprvé s Terezií.

Sv. Terezie (1515-1582)
R. 1535 vstoupila do kláštera Vtělení v Avile, byla to beaterie bez závazné klauzury.
Terezie toužila vrátit se k původnímu karmelitánskému životu modlitby a chudoby v samotě a mlčení, a tím pomáhat církvi v jejím zápase s herezí. Nadchla se četbou Institutio primorum monachorum, vyprávěním z misií a zprávami z protestntských zemí. Terezie myslela, že se vrací k původní řeholi, ale zatím to byla zmírněná řehole z r. 1247.
Kastilský provinciál Angelus de Salazar jí dovolil založit jeden takový dům. Později z obavy před úřady dovolení odvolal, a proto jej Terezie dala pod moc biskupa a tajně obdržela z Říma zakládací bulu. Klášter sv. Josefa byl otevřen 24. srpna 1562. Provinciál jí dovolil v něm žít.
Život u sv. Josefa byl charkterizován přísnou klauuurou, naprostou chudobou, skrovnou stavbou a zařízením a zřeknutím se zmírnění zdrženlivosti od masa. Dalšími rysy byly stanovené doby pro rozjímání a společnou rekreaci dvakrát denně, práce vykonávaná o samotě v celách. Tento způsob života byl nakonec předepsán ve stanovách pro sestry a později pro bratry.
Terezie se obávala, že se bude generál hněvat, že podřídila klášter biskupovi. Ale generál se zaradoval nad duchem, který vládl u sv. Josefa, a řekl Terezii, že se tím neodloučila od řádu a že je stále jeho poddanou. Dovolil jí zakládat ženské kláštery v Kastilii a pak i dva mužské tamtéž. První mužský byl založen v Duruelu 1568, druhý v Pastraně 1569, nadto třetí, kolej v Alcalá 1570, ale i k tomu dal generál dovolení.
Pro mužskou větev Terezie získala vedle převora Antonína od Ježíše hlavně sv. Jana od Kříže (1542-1591).
Po Kastilii vizitoval Rubeo Aragon a Katalánsko, a v srpnu 1567 se vrátil do Itálie.

3. Reforma prováděná dominikánskými vizitátory

Filip II. 2. prosince 1568 konečně dosáhl na papeži Piu V., aby byly španělské řády dány do rukou hierarchie. Reforma karmelitánského řádu byla svěřena biskupům 16. dubna 1569. Dne 20. srpna jmenoval král pro každý konvent reformátora ze světského kléru a dva dominikány – Petra Fernandeze jako vizitátora pro Kastilii a Františka Vargase, vizitátorem v Andalusii. Tak vznikla nejednotnost a zmatek.
Fernandez neměl v Kastilii potíže. Udělal Terezii převorkou ve Vtělení a sv. Jan se tam stal zpovědníkem.
Vargas měl v Andalusii malý úspěch. Nakonec se snažil rozřešit problém tím, že povolal reformované z Kastilie. Během r. 1573 tam tito založili 3 konventy. Vargas 28. března 1573 udělal představeným reformovaných v Andalusii Balthasara Nieta, který přešel k bosým, ale pro jeho špatnou pověst ho tam brzo nahradil P. Jeronýmem Gracianem (1545-1614).
Gracian se narodil ve Valladolidu ve vznešené rodině, studoval v jezuitské koleji v Madridu, teologii v Alcalá, byl vysvěcen r. 1569. Vstoupil do noviciátu v Pastraně, sliby složil r. 1572. Gracián byl okouzlující osobností, učinil velký dojem na sv. Terezii, která se mu zavázala slibem poslušnosti (23.5. 1575), ale zdá se, že mu chyběl úsudek a že byl ukvapený a střemhlavý ve svém jednání.
Vargas udělal Graciána apoštolským vizitátorem reformovaných i nereformovaných a 8. června 1574 ho určil za provinčního vikáře všech karmelitánů obou observancí v Andalusii.
Založením klášterů v Andalusiii jednal Vargas proti generálu Rubeovi a tak vznikl konflikt mezi řádem a reformovanými.

4. Konflikt mezi řádem a reformou sv. Terezie

V říjnu 1574 a v lednu 1575 psal Rubeo sv. Terezii o porušení jeho přání, ale ona obdržela jeho dopisy až v červnu. Mezitím se konala generální kapitula v Piacenze v květnu 1575. Na ní byla nepovolená založení zrušena a ti, kdo jednali proti generálovým přáním, byli zbaveni úřadu.
Terezii bylo sděleno, že si může vybrat jeden klášter a v něm zůstat.
3. srpna 1575 však nuncius Ormaneto dává Gracianovi moc pokračovat ve své vizitaci přes apoštolské listy, které obdrželi představení z generální kapituly.
Rubeo vysílá jako svého komisaře Jeronýma Tostada. Královská rada se však postavila proti vykonávání jeho funkce v Andalusii.
18. června 1576 umírá nuncius Ormaneto. Tostado nyní může podniknout svou vizitaci.
V této fázi konfliktu se staly ony pověstné události ze života sv. Terezie a sv. Jana od Kříže. Tostado exkomunikoval řeholnice ve Vtělení v Avile, když v říjnu 1577 zvolily sv. Terezii jako převorku proti instrukcím předsedy volby, že mají volit členku pouze ze svého kláštera. 3. prosince 1577 násilně odstranil zpovědníky sv. Jana a P. Heřmana. Sv. Jan byl uvězněn v konventu v Toledu, podařilo se mu uniknout až v srpnu 1578.
Nový nuncius Filip Sega přišel do Madridu 29. srpna 1577. 23. července 1578 odvolal Ormanetova a Gracianova rozhodnutí. Dvůr však zakázal bosým uposlechnout.
Dne 9. října 1578 se bosí sešli na kapitule a zvolili jako provinciála Antonína od Ježíše. Sega anuloval dekrety kapituly, odsoudil kapituláry k vězení a podrobil bosé provinciálům Kastilie a Andalusie.
Nátlakem od dvora byl přinucen zmírnit své odsouzení. 15. července 1579 dovolil bosým mít svou vlastní provincii. Dne 22. června 1580 papež podepisuje breve ve prospěch vlastní provincie bosých.

5. Mikuláš Doria (1539-1594)

Pocházel ze šlechtické rodiny z Janova, která měla rezidenci i v Seville. R. 1577 obdržel hábit od Graciana. R. 1585 byl zvolen provniciálem bosých. V srpnu 1586 shromáždil svou radu a zrušil užívání karmelitánského ritu v tereziánské reformě. Sv. Jan nebyl přítomen.
Dne 10. července 1587 papež Sixtus V. Bulou „Cum de Statu“ učinil bosou provincii kongregací podobně jako byl reforma v Albi a Mantově. Kongregace byla řízena přímo generálním vikářem za pomoci „konzulty“, šestičlenné rady. Sv. Jan byl členem konzulty.
Na mimořádné kapitule v Madridě 10. června 1590 Doria rozhodl, aby sestry podléhaly ve všech věcech konzultě. Kdyby byly podřízeny komisařům, že se bratři vzdají jejich vedení. Gracian a sv. Jan upadli v jeho nemilost, protože se zastávali sester.
Byly učiněny pokusy zbavit sv. Jana dobré pověsti a vypudit ho z řádu. Zvláště P. Diego Evangelista o to usiloval. Ale sv. Jan 14. prosince 1591 zemřel.
Gracian byl 17. února 1592 svlečen z hábitu, byla mu odňata tonsura v přítomnosti komunity v Madridě a byl propuštěn z řádu. Putoval po různých zemích, strávil dva roky v tureckém zajetí a zemřel v konventě staré observance („obutých“) v Bruselu.

6. Řád bosých karmelitánů

Na generální kapitule v Cremoně r. 1593 Mikuláš Doria, vikář reformy, žádal a obdržel úplné odloučení kongregace jako nezávisého řádu s vlastním generálním představeným. Klement VIII. toto rozhodnutí potvrdil 20. prosince 1593.
Od této doby začínají existovat dva oddělené řády – Řád karmelitánů původní observance (O.Carm.) a Řád bosých (reformovaných) karmelitánů (OCD).

-upraveno-
Výtah z Joachim Smet, O.Carm., An outline of Carmelite History (1966)

Zpět