Dějiny českého Karmelu

Do českých zemí přišel karmelitánský řád z Německa. První klášter v Německu byl v Kolíně nad Rýnem (kolem r. 1249).
První karmelitánský klášter v Čechách založil Karel IV. na památku na svou korunovaci za krále českého a své první manželky ušlechtilé francouzské princezny Markéty zvané Blanky za českou královnu 2. září 1347. Byl zasvěcen Panně Marii Sněžné. Karel IV. chtěl zanechat velkolepou památku. Nynější kostel Panny Marie Sněžné je jen presbytář zamýšleného kostela. Ten nebyl nikdy dostavěn.
Z Prahy byl založen druhý klášter v Tachově v západních Čechách r. 1351. Za jeho zakladatele se považují Karel IV. a jeho druhá manželka Anna.
Z Prahy byly založeny některé kláštery v Polsku, a tak byla r. 1411 zřízena česká provincie, k níž patřily kláštery v Čechách, v Polsku i dalších zemích.
Před husitskými válkami zvláště pražský klášter velmi vzrostl, ale za husitských bouří se právě kostel a klášter Panny Marie Sněžné stal centrem husitů. Král Václav IV., dal r. 1419 husitům povolení, aby jejich duchovní v něm mohli kázat a podávat pod obojí, což vedlo ke stálým třenicím. Působil v něm Jan Želivský a jeho přívrženci. R. 1419 byli karmelitáni vyhnáni a klášter byl vypleněn. Také tachovský klášter byl po dobytí Tachova husity vypálen 11. srpna 1427.
Česká provincie zřízená r. 1411 založila dva kláštery na Slovensku, a to v Prievidzi r. 1426 a v Prešově r. 1431; v Maďarsku v Pětikostelí (Pécs, r. 1436). Pro její oslabení však byla r. 1440 zrušena a konventy v našich zemích připadly zpět k hornoněmecké provincii.
Již r. 1462 byla zřízena nová, českopolská provincie. K ní byly připojeny kláštery v Čechách, kláštery na Slovensku zůstaly u hornoněmecké provincie až do svého zániku během tureckých válek (Prievidza zanikla r. 1526, Prešov r. 1529). V Čechách přibyly dva další kláštery: Rabštejn r. 1483 a Chyše r. 1487 (oba blízko sebe na řece Střele severně od Plzně, poblíž Žlutice).
Po skončení husitských válek se karmelitáni r. 1435 vrátili do Prahy, ale za protestantských náboženských bojů a zmatků museli klášter několikrát opustit, drželi se tam s největšími obtížemi. Poslední zmínka o karmelitánech u Panny Marie Sněžné je z r. 1566.
Podobně se vedlo karmelitánům v Tachově. Tam se dlouho marně snažili znovu vybudovat svůj klášter. Též Chyše a Rabštejn byly kolem r. 1540 opuštěny, takže z českopolské provincie zbyly pouze kláštery v Polsku a začalo se jí říkat polská.
To již bylo za života sv. Terezie (1515-1582) a sv. Jana od Kříže (1542-1591). Po jejich smrti byl karmelitánský řád r. 1593 rozdělen na dva samostatné řády: staré observance a bosé. I v našich zemích byl obojí Karmel.

Karmelitáni staré observance

Karmelitáni staré observance se vrátili do Prahy počátekm 17. století; a to z Polska. Pokoušeli se znovu získat Pannu Marii Sněžnou, ale tam mezitím přišli františkáni (pověstné je umučení 14 františkánů u Panny Marie Sněžné za vpádu pasovnského vojska r. 1611). Až v r. 1627 karmelitáni obdrželi kostel sv. Havla na Starém Městě. U něho si vybudovali klášter.
Také do Chyše byli karmelitáni znovu povoláni r. 1624. Do Rabštejna se již nevrátili. Na jejich místo se tam usadili r. 1834 servité.
R. 1654 byly Čechy znovu odděleny od polské provincie a vráceny k hornoněmecké provincii. Ta založila v Čechách další dva kláštery, v Plané (blízko Tachova) r. 1666 a v Rakovníku r. 1669, ale ty se dlouho neudržely. Zůstaly jen dva staré kláštery, v Praze a Chyši. Ty trvaly až do Josefa II., kdy byly oba zrušeny. Sv. Havel byl opuštěn 2. května 1786, z Chyše odešli bratři už r. 1785.
Od Josefa II. až do 20. století karmelitáni v Českých zemích nebyli. Až r. 1908 brněnský biskup Pavel Huyn povolal z Rakouska karmelitány staré observance do Kostelního Vydří u Dačic na Moravě. Tam totiž byla r. 1709 na radu generálního představeného bosých karmelitánů Karla Felixe Slavaty vystavěna kaple s milostným obrazem Panny Marie Karmelské od něho darovaným.
Kolem r. 1750 tam byl vystavěn poutní kostel Panny Marie Karmelské a klášterní budova pro karmelitány. Ti tam však pro blížící se rušení řádů nepřišli, až r. 1908 se splnil původní úmysl zakladatelů.
Od r. 1911 do r. 1927 měli karmeliáni i blízkou faru Cizkrajov s poutním kostelíkem Monserratem.
16. července 1909 na slavnost Panny Marie Karmelské se v kostele v Kostelním Vydří slavila první slavná pouť a dvousté výročí založení poutního místa. Po rozpadu Rakouska-Uherska a po vzniku první republiky museli r. 1920 němečtí kněží a bratři z Vydří odejít. O té doby tu žilo několik málo kněží české národnosti.
V r. 1950, kdy komunistická strana znemožnila veřejnou činnost řeholí, byli tito karmelitáni tři. Dobu totality přežil jediný, P. Metoděj Minařík O.Carm., který umožnil, aby za totality i po ní mohli nastoupit noví bratři.
Dnes jsou bratři pod bezprostřední jurisdikcí generálního představeného a mají 3 konventy: Kostelní Vydří, Olomouc-Hejčín a Prahu-Liboc (kde opět dostali do správy kostel sv. Havla na Starém městě Pražském). Provozují Karmelitánské nakladatelství.

Přehled provincií:
do r. 1348 : německá provincie
1348-1411: hornoněmecká
1411-1440: česká
1440-1462: hornoněmecká
1462-1654: českopolská
1654-1731: hornoněmecká
1731-1782: rakouská
1903-1922: rakouský komisariát
1922-1928: hornoněmecká
1928 – : pod bezprosstřední jurisdikcí generálního představeného

Karmelitky staré observance

V našich zemích nikdy nebyly (na přelomu 20.-21. století se u nás pokoušely několikrát zakládat z Karmelu v italské Vetralle, ale jejich úmysl se nezdařil).

Bosí karmelitáni

Měli první klášter v Praze u Panny Marie Vítězné (Pražského Jezulátka). Založil jej císař Ferdinand II. r. 1624 (jako již předtím ve Vídni r. 1622) z vděčnosti za to, že mu karmelitán P. Dominik od Ježíše Marie (Ruzzola, Španěl, 1559-1630) pomohl k vítězství nad povstáním nekatolických stavů českých. P. Dominik byl duchovním vůdcem císařského vojska. Když toto vojsko táhlo od jihu na Prahu, nalezl na vydrancované strakonické komendě johanitských rytířů obraz představující Narození Páně, a jak se traduje, měli pastýři, sv. Josef i Panna Maria od některého z nekatolických vojáků vypíchané oči. Otec Dominik vzal obraz s sebou a udělal z něj symbol v boji proti těm, kteří jej zneuctili. Po vítězné bitvě na Bílé Hoře r. 1620 obraz donesl do Říma. Dostal název Panny Marie Vítězné, a jí byl zasvěcen kostel v Římě i v Praze na Malé Straně.
R. 1628 darovala Polyxena z Pernštejna, provdaná za Zdeňka z Lobkovic, nejvyššího kancléře českého, karmelitánům sošku Pražského Jezulázka, kterou měla od své matky ze Španělska. Karmelitáni rozšířili úctu k Jezulátku v Praze i do celého světa, hlavně zásluhou P. Cyrila od Matky Boží, rodem z Lucemburska. Pražané se utíkali k Pražskému Jezulátku v bídách třicetileté války a zvláště při vpádu Sasů do Prahy r. 1631 a Švédů r. 1648.
Z odkazu Zikmunda Myslíka z Hyršova byl r. 1703 založen karmelitánský klášter v Pacově (východně od Tábora).
Kromě toho měli karmelitáni poustevnu na Makové hoře jihovýchdně od Příbrami.
Josef II. tyto kláštery bosých karmelitánů zrušil. Konvent u Manny Marie Vítězné byl zrušen 25. září 1784. Byla do něho přenesena fara od Panny Marie Pod řetězem, kterou spravovali maltézští rytíři (johanité).
Bosí karmelitáni chtěli na začátku 20. století začít v Čechách opět působit. Koncem r. 1911 přišli z Rakouska do Prahy. Po marných pokusech nabýt zpět Pražské Jezulátko se usadili u malého kostela na Slupi. Odtud přešli r. 1916 ke sv. Anně na Žižkově. Po první světové válce však pro mnohé těžkosti (bratři byli cizinci) byli r. 1920 odvoláni zpět.
V r. 1990 začali žít první bosí karmelitáni v Horní Lomné (Frýdek-Místek), kde měli formační komunitu. Spadali pod Krakovskou provincii.
2. července 1993 se na přání pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka bosí karmelitáni po dvou stech letech vrátili ke kostelu Panny Marie Vítězné (Pražskému Jezulátku) na Malé Straně v Praze.
V r. 1996 dostali bosí karmelitáni svůj druhý klášter ve Slaném, který jim byl darován po restituci otci františkány. Zde mají bratři svou formační komunitu. Obě komunity bratří, spolu s oběma komunitami sester spadají pod janovskou (ligurskou) provincii.

Bosé karmelitky

První klášter bosých karmelitek, Karmel sv. Josefa, byl založen v Praze r. 1656 matkou Marií Elektou od Ježíše (1605-1663).
Nejprve sestry byly u kostela sv. Josefa na Malé Straně. Císař Josef II. i jejich klášter zrušil, proto sestry odešly v r. 1782 do vyhnanství do cisterciáckého kláštera v Pohledu u Německého Brodu.
Po deseti letech, v r. 1792, se směly do Prahy vrátit, jejich mateřksý klášter však již byl obsazený, proto dostaly jako náhradu opuštěný klášter po barnabitech s kostelem sv. Benedikta na Hradčanském náměstí.
V r. 1950, podobně jako ostatní řeholní společenství, musely sestry do druhého exilu. V 70. letech se komunitu podařilo shromáždit a sestry společně žily v Jiřetíně pod Jedlovou.
V r. 1991 jim byl v restituci vrácen jejich klášter na Hradčanském náměstí a sestry mohly uzavřít klauzuru 28. listopadu 1992.
Pro velké množství povolání bylo rozhodnuto o novém zakládání, sestry dostaly darem klášter od bratří františkánů v Dačicích (Jindřichův Hradec). První skupina sester tam odešla v r. 1996. Kanonické zakožení a uzavření klauzury proběhlo v r. 1998. Vznikl tam druhý bosý Karmel v České republice, Karmel Matky Boží v Dačicích.

Bosí karmelitáni a karmelitky ve střední Evropě

Bosí karmelitáni začali ve střední Evropě působit nejprve v Polsku, ještě před Německem a Rakouskem.
Nejprve vznikly: Krakov 1605, Lublin 1610. R.1617 vznikla polská provincie.
Klášter ve Vídni r. 1622 byl založen z Polska. R. 1626 byla utvořena německá provincie s třemi konventy: Vídeň 1622, Praha 1624, a Kolín nad Rýnem 1613, který před tím patřil k belgické provincii.
R. 1701 se od německé provincie oddělila jako samostatná rakouská provincie, k ní patřily i Praha, Pacov a Maďarsko.
R. 1740 byla německá provincie rozdělena do dolnoněmeckou a hornoněmeckou.
Za Josefa II. zůstaly jen: v Rakousku Linec a Vídeň (nakonec jen s jedním knězem a jedním bratrem), v Polsku Czerna, v Maďarsku Györ.
R. 1844 byl obnoven Štýrský Hradec. R. 1854 se tyto tři kláštery spojily v rakouskou semiprovincii. K ní se přechodně připojila i Czerna (1879).
R. 1882 byla znovuzřízena rakouská provincie.
V Polsku vznikly Krakov 1911, a Wadovice 1899 a spolu s Czernou utvořily polskou provincii 1911.
V Maďarsku byl založen konvent Budapešť 1896 a Zombor a spolu s Györ utvořily maďarskou provincii sv. Štěpána v r. 1903.
Od r. 1911 do r. 1920 se rakouská provincie pokoušela o konvent v Praze.
V r. 1969 byla rakouská provincie pro nedostatek členů proměněna v semiprovincii.

Bosé karmelitky začaly nejprve také v Polsku: Krakov 1612, Lublin 1624, Vilna 1638, Lvov 1642, Varšava 1649, druhý Lublin 1649, Poznaň 1656, Krakov-Wesola 1719.
V Německu: Kolín 1. 1636, Kolín 2. 1637, Düsseldorf 1643, Münstereiffel 1659, Neuburg a.D. 1661, Cáchy 1662, Mnichov 1711.
V Rakousku: Vídeň 1629, Štýrský Hradec 1643, Praha 1656, Vídeň-Nové město 1667, Sv. Hypolit 1701, Linec 1710.
Za Josefa II. byly v Rakouských zemích všechny klášery karmelitek zrušeny. Přežily pouze pražské karmelitky.
Po Josefu II. byly v Rakousku založeny: Gmunden 1828 z Prahy, Štýrský Hradec 1829 z Prahy, Innsbruck-Wilten 1846 z Prahy, Linec 1860 ze Štýrského Hradce, Vídeň – Baumgarten 1879 ze Štýrského Hradce, Mayerling 1889 z Vídně, Himmelau 1902 z Francie, Mariazell 1956 z Vídně Baumgarten, Rankweil 1960 z Vídně Baumgarten, Barnbach 1976 z Mariazell.

Zpět