Spolu s Marií rozjímáme o tajemství svého povolání
Při setkání blahoslaví příbuzná Alžběta Marii pro její víru: „Blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45).
Vskutku, poselství, které obdržela Maria při zvěstování, bylo neobyčejné. Pozorná četba Lukášova textu ukazuje, že je v tom obsažena již pravda o Bohu, tak, jak i vidíme v evangeliu a v celém Novém Zákoně. Nazaretská panna je tažena do nevyzpytatelného tajemství, kterým je živý Bůh; trojjediný Bůh: Otec, Syn a Duch svatý. V tomto rámci bylo zjeveno Panně povolání stát se Matkou Mesiáše, povolání, na které odpověděla: „Staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38).
Když uvažujeme o tom, co se stalo při zvěstování, mysleme také na své vlastní povolání. Vždyť toto je stále obratníkem na cestě našeho vztahu k živému Bohu. Tehdy se pro každého a pro každou z vás otevřela nová perspektiva a vaše křesťanská existence dostala nový smysl a nový rozměr.
Toto se děje s ohledem na budoucí život konkrétní Bohu zasvěcené osoby, na její volbu a na dozrání jejího rozhodnutí. Akt povolání se týká přímo lidské osoby. Ale zároveň znamená – jako při zvěstování v Nazaretě – jisté zjevení Božího tajemství. Povolání, ještě dřív, než zapůsobí v srdci osoby a než na sebe vezme formu osobní volby a osobního rozhodnutí, ukazuje na jiné rozhodnutí, které je v Bohu a které předchází lidskou volbu a lidské rozhodnutí. Proto říká Kristus při svém loučení s apoštoly: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (Jan 15,16).
Toto vyvolení nás nutí, jako i Marii při zvěstování, abychom se ponořili do věčného Božího tajemství, kterým je láska. Když si nás Kristus volí, když nám říká: „Pojď za mnou“, pak je to „Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista“, jak stojí v listě Efezanům, který skrze něho volí: „Vždyť kvůli němu si nás vyvolil ještě před stvořením světa…, abychom byli přijati za jeho děti… aby se vzdávala chvála jeho božsky vznešené dobrotivosti, protože skrze ni nám projevil svou lásku pro zásluhy svého milovaného Syna… Seznámil nás totiž s tajemstvím, které ze svého svobodného rozhodnutí si předsevzal, že vykoná“ (Ef 1,4.6.9).
Tato slova platí zcela všeobecně. Mluví o věčném vyvolení všech a každého jednotlivě v Kristu, o povolání ke svatosti, která je vlastní těm, kdo byli přijati za Boží děti. Ale zároveň nás uvádějí do tajemství jednotlivých druhů povolání, zejména povolání, jaké je vlastní osobám Bohu zasvěceným. Tímto způsobem si může každý a každá z vás, drazí bratři a sestry, uvědomit, jak hluboká a milostiplná je skutečnost, kterou prožíváme, když uposlechneme Kristovy výzvy: „Pojď za mnou!“ Potom pochopíme důvěrně, jak pravdivá jsou slova svatého Pavla: „Váš život je skryt s Kristem v Bohu“ (Kol 3,3) a jsou nám jasná. Naše povolání je ukryto ve věčném tajemství Božím, dříve, než se v nás stane duchovní skutečností: naším lidským plánem, naší volbou a naším rozhodnutím. Spolu s Pannou Marií při zvěstování v Nazaretě chceme rozjímat o tajemství povolání, které se stalo „účastí“ na Kristu a na církvi.