Maria jako charisma

P. Elias Vella

Charisma znamená v překladu dar Boží milosti. Známý maltský exercitátor svědčí o tom, proč je pro něho Maria Božím darem.

Vzpomínám si, že jednou jsem měl exercicie v jedné komunitě sester. Během celých exercicií jsem se nezmínil o Panně Marii, jenom v poslední přednášce. A když jsem řekl, že budeme mluvit o Panně Marii, tak jedna sestra zvolala nahlas: „Deo gratias, Bohu díky.“ A já jsem se jí zeptal, proč je tak nadšená, že budeme mluvit o Panně Marii, a ona mi řekla: „Já se už celé exercicie modlím za vás pořád růženec, protože jsem si myslela, že v Pannu Marii nevěříte.“ Zeptal jsem se jí, proč si to myslela? Odpověděla mi: „Protože vím, že jste charismatik.“
Já se ale nedomnívám, že charismatici nevědí, jaká je role Panny Marie v jejich životě. Děje se s námi asi toto. Často, když se člověk setká poprvé osobně s Pánem Ježíšem, tak na nějakou dobu pozapomene na Pannu Marii. A já si myslím, že nakonec sama Panna Maria dělá to, že se nějakou dobu jakoby schovává, aby právě Pána Ježíše postrčila dopředu nebo aby ho vyvýšila. Když se ale člověk skutečně nějakou dobu setkává s Ježíšem, pak to nakonec bude sám Pán Ježíš, který zase přivede do našeho života Pannu Marii. Ona tam však bude v nové dimenzi. Už ne jako nějaká vzdálená osoba, k níž si tu i tam udělám nějakou soukromou pobožnost či k ní chovám zvláštní úctu, ale jako moje matka, která se mnou žije můj život a kráčí se mnou mým duchovním putováním.
Často si myslíme, že Panna Maria je tak důležitá proto, že je Matkou Boží, Neposkvrněným početím anebo proto, že byla vzata do nebe… Často si myslíme, že ona je tolik důležitá kvůli různým privilegiím a darům, které jí byly dány od Boha. Ale důležitost Panny Marie nevychází z darů, které má, nýbrž z toho, že je tak vynikající UČEDNICÍ JEŽÍŠOVOU.
„Kdyby nám raději byly ukázány Mariiny praktické ctnosti! Je jistě dobré mluvit o jejích přednostech, ale především je nutné, abychom ji mohli napodobovat. Ona má raději napodobováni než obdivováni.“ (Sv. Terezie z Lisieux)
Když probíhal Druhý vatikánský koncil, vedla se diskuse, že by bylo dobré vydat dokument jenom o Panně Marii. Jiní řekli ne, bylo by dobré mít dokument, kde bude pojednáváno o Panně Marii a církvi dohromady, aby byla zřejmá role Panny Marie, totiž že je tou, která kráčí s lidem Božím. Ona není někým vzdáleným, ke komu vzhlížíme s úctou a úžasem. Ježíš nám ji dává za matku.
Jak už jsme si řekli v jednom vyučování, my potřebujeme Pannu Marii právě proto, že je ženou. Při našem putování potřebujeme také ženskou dimenzi, protože naše putování je putováním ve vztahu. Už jsem vám řekl, že podle tvrzení psychologů závisí celistvost člověka, jeho zdraví na tom, jsou-li jeho ženská a mužská dimenze ve správné proporci. Každý z nás má v sobě složku mužskou i ženskou, i když v jiném poměru muž, v jiném žena. Skrze mužskou dimenzi máme třeba schopnost kritického úsudku, vedení, sebeovládání, rozhodování, analytického uvažování. Rozhoduje-li se žena, využívá tedy mužskou dimenzi, která je v ní. Ale skrze ženskou složku v nás jsme schopni navazovat vztahy. Žijeme ve vztazích. Veškerý život ve společenství, v komunitě, vychází z ženského prvku v nás.
Veškerá podpora, opora, kterou dáváme jedni druhým, vychází z tohoto ženského prvku stejně jako jednota mezi námi, veškerá láska. Proto snad dokážete pochopit, jak důležitá je tato ženská složka v nás – zvláště proto, že každá spiritualita a každý proces uzdravování je založen na jednom slově: ODEVZDÁNÍ SE, PODŘÍZENÍ SE BOHU A NAVÁZÁNÍ VZTAHU S BOHEM.
Kde tedy získáme moc k odevzdání se? Zde musíme volat Marii: Maria, já tě potřebuji, potřebuji tvou pomoc, abych dokázal říci ANO Bohu.
Když lidé upouštějí od osobního vztahu k Panně Marii, ztrácejí také vztah k vnitřnímu životu, ztrácejí dimenzi kontemplace, spočinutí v Bohu. Potřebujeme Pannu Marii, protože potřebujeme jako ona zůstávat neustále v kontemplaci, zůstávat v Bohu. Kontemplace není rozvažování nebo výměna argumentů, ale ODEVZDÁNÍ SE PÁNU. Odevzdání své mysli a svého srdce Pánu. Často jsme v situaci, že nechápeme nic z Božích plánů pro nás, jenom setrváváme v patření na Pána a dovolujeme mu, aby On v nás konal svou vůli, jak sám chce. A máme-li vstoupit do kontemplace, pak potřebujeme tuto ženskou dimenzi. Postavím-li se před Pána Ježíše a začnu s ním diskutovat, začnu si s ním vyměňovat názory, hlásí se ke slovu mužská dimenze ve mně. Ženská dimenze modlitby bude spočívat v tom, že prostě zavřu ústa a jenom na něho hledím, ztiším se před ním, kdy prostě zůstanu před ním, abych ho miloval a abych přijímal jeho lásku.
To je velmi důležitá dimenze modlitby. Často si myslíme, pokud jsme se modlili tak, že jsme jenom na něho hleděli a on nám nic neřekl, že jsme se vlastně nemodlili místo toho, abychom skutečně prožívali vnitřní ticho, představující kontemplaci, to znamená, abychom žili před Bohem z ženské dimenze našeho bytí. Ale víte, že toho často nejsme schopni. A to je další moment, kdy potřebujeme pomoc Panny Marie.
Já radši říkám Panně Marii služebnice než královna, radši ji oslovuji má služebnice než má královno. (Mimochodem, to byl další bod, který pohoršil sestřičku, která se za mně modlila vytrvale růženec.)
Ostatně samotný Ježíš své současníky vyzýval, aby se při pozorováni Matky nenechali strhnout entuziasmem, neboť v Marii oceňoval především blahoslavenou, která slyší Boží slovo a zachovává je (srovnej Lk 11,28). ( Jan Pavel II., Osservatore Romano 12. 1. 1996)
Ano, my se často díváme na Pannu Marii jako na královnu a ona je královnou proto, že je matkou Krále. Ale Pán Ježíš mi neřekl, „následuj mně v tom, že jsem Král,“ i když naneštěstí jsou mnozí, kteří ho chtějí následovat radši v jeho kralování, než v jeho služebnosti (srov. 1 Koř 4,8). On nám řekl: „Učte se ode mne v mé pokoře a v duchu služebnosti“ (srov. Mt 11,29; Lk 22,25-27; Jn 13,3-15). Pán Ježíš to řekl úplně jasně: „Nazýváte mne Mistrem a Pánem, a máte pravdu, skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat“ (Jn 13,13-14). Nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil. Ježíš se pokořoval, ponižoval se.
Co je to vlastně pokora? Mnozí si pokoru představují tak, že to znamená mít o sobě špatné mínění. Takže lidé říkají, „…já nic nedokážu, já jsem k ničemu, já nic před Pánem neznamenám, já jsem nic ve srovnání s druhými.“ Je toto pokora? Není pravda, že jsem před Bohem ničím. Neurážejme ho. Ježíš přišel a vykoupil mě svou krví a svou smrtí a to znamená, že jsem před ním a pro něj skutečně vzácný. Podívejte se na toho člověka, který sedí vedle vás. Znáte ho? Víte, kdo je ten člověk? Je to princ, je to princezna. A nepřeháníme tu, právě proto, že jsme syny a dcerami krále, že jsme dědici nebeského království. Takže vůbec není pravda, že bychom byli bezcenní. Pokora neznamená, že budu degradovat sám sebe. Pokora neznamená odmítání sebe samého, ale pokora je ochota sloužit.
Nemohu být Ježíšovým učedníkem, jestliže nesloužím. A Maria nemůže být učednicí Ježíšovou, pokud by nesloužila. Proto je Maria služebnicí. Je služebnicí, protože je pokorná a chce nám také umývat nohy. Maria je služebnicí, protože je Matkou církve. A matka je vždycky služebnicí. Podívejte se na roli matky v domě, většinou je to ona, kdo umývá nádobí, třeba i po svých velkých dětech, a je to většinou ona, kdo uklízí prádlo po svém manželovi nebo po svých synech, kteří jsou nedbalí. Ona je matkou, protože být matkou znamená být služebnicí. Maria je Matkou církve a proto mohu říci, že Maria je mou služebnicí.
Často se cítíme vysátí, vyprahlí v modlitbě, rozptýlení, často se cítíme být unavení a říkáme si: Ó můj Bože, lepší by bylo se vrátit zpátky. Často pociťujeme malomyslnost. V těch chvílích potřebujeme matku. Potřebujeme člověka, který nám řekne: Ale jen pojď dál, neboj se, pokračuj. To je chvíle, kdy mám volat k Panně Marii, aby byla se mnou. Volat ji, abych mohl být znovu naplněn Duchem Svatým.
Pamatujte na to, že kdykoliv se setkáváte s Marií, přijímáte nové vylití Ducha. Vzpomínáte, když Panna Maria přinesla svého Syna do chrámu? Co se stalo? Stalo se, že prorok Simeon, když viděl Pannu Marii, jak přináší Ježíše, byl naplněn Duchem. On, prorok, byl naplněn Duchem Božím a začal zpívat: „Nyní, Pane, můžeš propustit svého služebníka, neboť mé oči uviděly tvou spásu.“ A co se stalo s prorokyní, která žila v chrámu? Také ona byla naplněna Duchem, když viděla, jak Panna Maria přináší Ježíše. Co se stalo s Alžbětou, když se setkala s Marií? Byla naplněna Duchem svatým. A co se stalo s Janem Křtitelem, který byl v té době ještě v lůně své matky? Poskočil radostí, pohnul se radostí, neboť byl naplněn Duchem Svatým (radost je ovoce Ducha). Takže kdekoliv se objeví Panna Maria, nejde nikdy sama. Kdekoliv se objeví Maria, tam nastává nové vylití Ducha svatého a my neustále potřebujeme skrze Panu Marii přijímat moc Ducha svatého. A proto ten, kdo žije ve společenství s Pannou Marií, kdo je prožívá, ten je člověkem naplněným Duchem.
Dále: Proč potřebujeme Pannu Marii ve svém životě? Kvůli rozlišování duchů, jasnějšímu rozlišování. Rozlišovat dokáže jenom člověk, který miluje. Jestliže miluji, pak jsem otevřený k rozlišování. Nemám-li lásku, pak všechny techniky a praktiky jsou zbytečné. Člověk, který má důvěrný vztah s Bohem, dokáže automaticky rozlišit Boží vůli. Jistě, přijdou i okamžiky, kdy je potřeba se modlit dlouho, než udělám konkrétní rozhodnutí. Jak čteme u Lukáše v 6. kapitole, sám Ježíš se celou noc musel modlit, aby rozlišil při volbě učedníků, než si vybral svých dvanáct apoštolů. V běžném životě mohu rozpoznat v okamžiku, co je Boží vůle, pokud jsem ve vztahu lásky s ním.
Rozlišování je opět ženský prvek. Díky své ženské dimenzi mohu rozlišovat, protože při rozlišování nepoužívám jen svůj rozum, ale i své srdce. U ženy vidíme, že má obyčejně intuici silnější než muž. Když dítě pláče, matka snáze pozná, co potřebuje. Ne svým uvažováním, ale srdcem. Intuice rozlišování je vlastně duchovní intuicí. Proto nám Maria pomáhá při rozlišování.
Marii potřebujeme také ke své modlitbě. My se často modlíme k ní, aby se přimlouvala, ale učme se raději MODLIT SE S MARIÍ. Třeba když budeme chválit, pozvěme Pannu Marii, aby chválila s námi. Když chceš děkovat Bohu, volej Marii, aby děkovala spolu s tebou, když zůstáváš v kontemplaci, buď tam s vědomím, že Panna Maria patří s tebou na Boha. Potřebujeme Pannu Marii k tomu, abychom byli skutečně zralými křesťany.
Kardinál Suenens říkává: „Ať se Panna Maria stane naším charismatem“ Panna Maria je od té chvíle, kdy nám ji Pán Ježíš předal pod křížem za matku, jedním ze zdrojů Boží moci, působící v Ježíšových učednících.

Překlad z audiozáznamu K.L.,
Redakčně kráceno

Z www.cho.cz

Zpět