Láska k bližnímu, svět
P. Piotr Rostworowski
Láska k bližnímu
O trpělivosti
Pán Bůh trpělivě čeká na člověka, prodlužuje jeho dny, aby se hlouběji a úplněji obracel k Němu. Bude-li mít člověk na paměti, kolik trpělivosti mu Bůh ukazuje, jak čeká na jeho rozhodnutí, jak snáší jeho polovičatost, pochopí při tom, s jakou trpělivostí má hledět na své bližní.
Je třeba dávat velký pozor na netrpělivá řešení, unáhlená rozhodnutí, která člověka mrzačí. Kdybychom chtěli z netrpělivosti rozvinout poupě růže a roztahovali jeho plátky, zvadne. Dozrávání chce svůj čas. I život má svůj čas – a nadpřirozený život je také životem a musí mít svůj čas, aby dozrál.
Oběť času
Každý nedostává mimořádnou milost mučednictví za bližního, jako O. Maxmilián Maria Kolbe. Ale každý z nás může dávat bratřím svůj život po kouscích, když jim nezištně věnuje svůj čas, přestože to není jeho povinnost. Tak daný čas už nikdy neprožije pro sebe.
Člověk roste ztrácením sebe sama
Člověk se nemůže rozvíjet, když se zabývá jen sám sebou, péčí a obohacováním své osobnosti a vršením majetku. Naopak. Rozvíjí se skrze svůj vztah k druhému, skrze „ztrácení“ sebe sama.
Boží dobrota
Láska nečeká, až se lidi napraví, aby pak milovala. Miluje je Boží láskou a přivádí na zem proměňující sílu Boží dobroty, v jejíž paprscích se lidé stávají lepšími. Dokáže dokonce i ze zkažených lidí vydobýt nezkaženou hloubku a jim samotným dát poznat, že nejsou tak zlí, jak se jim možná zdá nebo jak jim řekli jiní lidé. Tak se jejich srdce naplňují nadějí, skrze kterou se stávají lepší, obnovuje se v nich úcta k sobě samým a víra ve vlastní možnosti.
Bůh sestoupil níž než člověk
Bůh nám přece mohl dát všechny potřebné milosti z výsosti nebes. Ale neudělal to! Chtěl sestoupit dolů, chtěl přijít za člověkem. Hledal člověka tak, že se sám stal člověkem. Nestačilo Mu obdarovat ho, zasypat ho z nebe nejrůznějšími milostmi. – Chtěl sdílet jeho osud, a dokonce sejít ještě níže, protože lidé se obvykle nerodí v jeslích a neumírají na šibenici, kdesi za městem. Bůh chtěl být níž než člověk. Chtěl, aby člověk sešel k němu, dolů, ne za ním nahoru – aby se Ho nebál. Chtěl, aby člověk musel sestoupit ze svého piedestalu, když Ho chce najít. Taková je povaha Boží lásky, taková je povaha i tvé lásky, kterou máš od Boha. Nemůžeš jít k lidem zeshora, musíš sejít; nemůžeš činit dobro na dálku, musíš přijít, musíš přijmout člověka, pokud chceš, aby tvoje láska byla Kristova.
Svět
Svět potřebuje vědět…
Žijeme uprostřed světa, ve kterém je mnoho zoufalství, světa, který úporně hledá cestu, který tápe, který je unavený, ve kterém je nepokoj, ve kterém jsou pochybnosti. Bloudění a nevěra. Musíme mít velké srdce pro celou bídu tohoto světa, ve kterém jsme i my. Ale v tom všem se nemůžeme připodobňovat těm, kdo pochybují. Musíme vědět a dobře to vědět, protože svět potřebuje vědět, že my víme. Potřebuje jistotu naší víry, jistotu, že my známe Krista.
Kořeny víry
Osobně jsem věřil od dětských let. Neznal jsem apologetické problémy. Začal jsem je studovat, až když mi bylo 25 let. Zdá se mi – pokud se dobře pamatuji – že víru ve mě ono studium neposílilo, protože její kořeny byly někde jinde. Zažil jsem ale mnoho radosti, když jsem se dozvídal, o kolik pevných a racionálních základů se opíráme. Pro katolíka je velkou radostí, že jeho víra je rozumná, že je plně podložená, nejen vzhledem k Bohu a vlastnímu svědomí, ale vzhledem k celému lidstvu.
Křesťanská neděle
V dnešní zlaicizované době je potřeba zdůrazňovat význam křesťanské neděle. Neděle je dnem Boží slávy, dnem světla, dnem Boží myšlenky, dnem kontemplace. Cílem neděle je, aby se člověk schýlený k zemi přes celý pracovní týden vzchopil, napřímil směrem k Otci a pocítil, že je svobodným Božím dítětem. Zachování neděle je podmínkou svobody také ve vztahu ke světu, zachováním směru k Bohu. Aby to neděle mohla člověku dát, musí být náboženským prožitkem. Nad sekularizací světa zvítězíme natolik, nakolik nebude sekularizovaná naše neděle. Když bude jen dnem odpočinku, zábavy, výletů, kina apod., nebude dnem Páně a její duchovní vyprázdnění bude nevyhnutelné. Dobře prožitá neděle dává duchovní sílu i pro nejnáročnější pracovní týden, protože neděle má v sobě sílu k posvěcení celého týdne. Křesťanská neděle může zachránit celý týden křesťana – a tedy celý jeho život – od sekularizace.
O Janu Pavlu II.
Jsem privilegovaný, protože jsem nového papeže znal od jeho seminárních let…. Byl jsem s ním v kontaktu 34 let a díky tomu jsem mohl pozorovat z ústraní, které nikdy nebylo oddálením, rozvoj jeho vskutku mimořádné osobnosti. Ten člověk vždy šel přímo k jádru věci.
Když se stal knězem, snažil se do hloubky poznat kněžství, aby si lépe uvědomil milost i povinnosti, které z toho plynou.
Když byl povolán na biskupský stolec v hodnosti biskupa, začal studovat tajemství biskupské služby, aby až do dna pochopil, co dostal od Boha a co je v souvislosti s tím jeho povinností.
Byl pozván na koncil a zcela se mu oddal.
Byl jmenován kardinálem a pochopil, že kardinál má pomáhat papežovi, a činil tak s veškerým nasazením.
V okamžiku, kdy pochopil, že Bůh chce, aby se stal papežem, beze zbytku se tomu oddal s naprostou vírou, s na nic se neohlížející důsledností, takže na Petrově stolci od první chvíle budil přesvědčení, že je na svém místě.
Z Radia Vatikán
S laskavým svolením