Život Krista v nás
P. Albert Peyriguere
- Pro nás je pravdivé a správné jen to jediné: v každém okamžiku plnit vůli Boží. Kristus si nenechá předpisovat od učitelů duchovního života, jakými cestami má vést lidi, jak se má setkat s některou lidskou duší. Je však zcela jisté, že ničím jiným se k Vám nepřibližuje tolik, jako v povinnostech Vašeho povolání. Přítomnost Kristova a jeho život nezávisí nutně na tom, že jste si toho každým okamžikem vědoma. Vaše práce Vás strhuje: zapomínáte, že Kristus na Vás stále působí. To však nebrání tomu, aby ve Vás působil, i když sama na to vždy nemyslíte. Chápejte velkou úlohu střelných modliteb. Kéž tyto výkřiky Vaší duše Vám vždy připomínají: Kristus je ve mně, nežiji už jen já!
- …jako bych v sobě ošetřoval Krista jídlem, procházkami a odpočinkem, aby se opět ve mně mohl vydat na cestu za dušemi. Při nejživější činnosti je Kristus v nás. Vždyť to nejste jen Vy, kdo je v každém okamžiku hnán sem tam – tím či oním zaneprazdňován. Je to Kristus ve Vás, protože se tak chce dávat jiným. Je jen jedno dobro: odevzdat se Kristu.
- Kristus je ve Vás, ba spíše, je Vámi. Ne Vy se modlíte, jednáte, ale Kristus se modlí a jedná ve Vás. Ať děláte cokoliv, on je ve Vás. Nerozlišujte okamžiky, kdy u Krista dlíte v modlitbě, od těch, kdy mu nejste tak blízko.
- Kristus je především Spasitel, Vykupitel. Také v nás jím chce být. Tak se mohou dny Vašeho života stát nepřetržitou mší, to jest nepřetržitým spojením Vaší oběti s obětí Kristovou.
- Každý nemocný, každý nešťastný, který klepe na mé dveře, je Kristus, jenž mě volá – a proto klepání nepociťuji jako vyrušení. Nemůžeme přece říci o Kristu, že nás obtěžuje. A tak nalézáme Krista, když jej zdánlivě opouštíme; to je správné. Přenecháme Kristu, jakým způsobem k nám chce přijít, a nebudeme si určovat způsob, jakým bychom ho chtěli získat.
- A tak celý Váš život spočívá jen v tom, abyste se Kristu, jenž již dříve ve Vás byl, zcela oddala, a to tak, že se oprostíte od sebe sama. A tak již nebudete mluvit o své činnosti, ale o činnosti Krista v sobě, modlitbu budete prožívat jako modlitbu Kristovu v sobě, svou únavu, boje a radosti – ne již jako své, ale jako únavu, boje a radosti Kristovy. Když bylo sladké odevzdat se Kristu, aby se v nás mohl radovat, pak je také dobré a sladké odevzdat se mu, aby v nás mohl být unaven, aby mohl bojovat – aby zkrátka mohl být Kristem trpícím.
- Berme z Boží ruky všechno, co naši duši hněte, abychom se stávali podobnějšími Kristu. Naše lidství není naše, je to lidství Kristovo, které působí dále naším prostřednictvím. Přivlastněte si toto vědomí, ale nemluvte o něm! Vše se v nás mění v „radostný dar“. Je třeba říci, že i nejmenším naším činem – když spolupracujeme – Kristus v nás roste, to znamená, je stále víc přítomen. Když si to uvědomíme, pak už nedovedeme říci „ne“, nedělíme už věci na příjemné a nepříjemné, na velké a malé.
- Nemůžeme Krista nějak zajmout, vydobýt si ho. Můžeme ho toliko nechat přijít, vydat se mu, odevzdat se mu. My neuchvacujeme Krista, on uchvacuje nás. Nejdeme my k němu, ale on k nám. S Kristem v duši již nejsme dva. Je to on, kdo myslí, mluví a jedná, on sám. Pak skutečně nezáleží na tom, je-li náš život naplněn myšlenkami velkými nebo prostými, slovy neobvyklými nebo všedními, činy vynikajícími nebo na pohled bezvýznamnými. Vše to je Kristus, který v nás a skrze nás jedná. Nezáleží také na tom, zda děláme něco rádi nebo ne, zda vedeme život činný nebo kontemplativní. Náš život má smysl jen tehdy, když poskytujeme Kristu možnost, aby v nás mohl žít, mohl sílit a rozvíjet se.
- Jsem rád, že hledáte Krista v liturgii, která staví před nás Krista živého, která nám ho dává. Událost za událostí ze života Ježíše Krista ve spojení s Pannou Marií – jí také vyhraďte místo ve své duši – prožíváme v liturgii.
- Lidé neznají dosti Ducha svatého, a proto ho málo vzývají. Jediný způsob opravdové modlitby k němu spočívá v tom, že se mu odevzdáme. Uchvátí nás, aniž to řekne, vede nás, zatímco si myslíme, že jdeme sami. Proniká do našeho života a působí v něm jako tajemná síla, i když si někdy myslíme, že náš život ubíhá v malosti, jednotvárnosti, je unavený, suchopárný a bez radosti. Duch svatý chce, aby náš denní život byl prozářen jeho nekonečnou láskou, kterou vlévá do našeho nitra, aby krása našeho nitra byla viditelná jen Bohu, abychom nezpyšněli ani u sebe, ani vůči druhým. Všecko pro Pána, jedině pro něho.
- Každý kněz, i kdyby žil v nejztracenějším koutku světa, kde o Kristu nikdo nechce slyšet, může konat vykupitelské dílo. Též duše každého řeholníka, řeholní sestry, každého křesťana může konat vykupitelské dílo a může se stát Kristu podobnou tím, že se stane Vykupitelem.
- Kristus – Vykupitel je skryt v Eucharistii. Dovolte mu, aby své vykupitelské dílo mohl ve Vás dokončit prostřednictvím eucharistického tajemství. Plně pomáhejte Kristu získat i jiné duše. Buďte jeho odrazovým můstkem, chtějte jím být.
- Mnohem více než slova ukazuje druhým Krista náš život.
- Život i toho nejmenšího z nás je úchvatné dobrodružství, které s námi prožívá sám Kristus. Proto se mu odevzdejme cele. Ať jsme jím uchváceni, ať mu náležíme, ať s ním a v něm žijeme.
- Je jistě správná cesta: dělat všechno ve spojení s Pánem. Jděme však ještě dále: Nejen že vše konáme ve spojení s naším Pánem – to je ten krok dopředu – ale buďme si vědomi, že On v nás všechno činí. Je krásné dávat Kristu své lidství, aby mohl opakovat své vtělení a vykoupení. Nikdy nepatříme Kristu víc, než když se mu odevzdáme, aby v nás trpěl.
- Co vše by Kristus v nás vytvořil, kdyby v nás žil! Abyste tuto cestu našla, poradím Vám: začněte s modlitbou, dovolte Kristu, aby se ve Vás modlil. Bude potom postupně ve Vás jednat a cítit. Ale nepokoušejte se, abyste sama předbíhala. Dovolte, aby vše učinil Kristus.
Z knihy Uchvácen Kristem
nakl. Signum unitatis