Boží vůle
P. Albert Peyriguere
- Vnější životní poměry nemají tak velký význam. Je důležité být tam, kde to Bůh chce. Zdravá, jasná mystika, plná síly, je tato: Náležet Kristu a plnit jeho vůli, jak se nám projevuje v denních povinnostech. Z těchto každodenních povinností se pak stane to nejvznešenější v našem životě. Při denních povinnostech vyslovujte stále svůj souhlas.
- Kristus je tam, kam nás jeho svatá vůle postavila. Tam ho nalézáme, tam se nám dává. Není vždy v tom, co se nám líbí, a zejména ne v tom, co se nám zdá být významnějším.
- Krista je třeba hledat tam, kam nás postavil, a ne tam, kde by se nám líbilo jej hledat. Jen tak hledáme Krista v něm samém, ne sebe v Kristu. Již ani nerozeznáváme, co je aktivní a co kontemplativní život. Víme jen, že chceme Krista – a necháme ho rozhodovat, sami se rozhodování vzdáme.
- Žijete podle vůle Kristovy. Žijete v Kristu a Kristus ve Vás. Žijete život přetížený povinnostmi, často bez možnosti se plně soustředit, plný těžkostí a bojů, kde se člověk potýká s malicherností věcí a lidí. Tento život pro Vás Kristus zvolil, abyste ho nalezla na té cestě. Je tedy všechno v pořádku, ano?
- Naším úkolem tedy je, abychom stále, i ve všedních maličkostech, šli po Božích cestách; po cestách, které Bůh pro nás vyvolil, a ne po těch, které jsme si zvolili my. Jděme po těch cestách s vědomím, že to Bůh chce. Vědomí, že plníme Boží vůli, že jdeme Boží cestou, přináší pravou, nezkalenou radost. I když necítíme přítomnost Boží, ba když někdy i myslíme, že našeho Pána najdeme spíše a lépe na jiných cestách, přece jednoho krásného dne, tenkrát, když to nejméně očekáváme, na křižovatce jednotvárných, všedních cest, kterými se unaveni stěží vlečeme, najdeme najednou našeho Pána. Mnozí se stávají Marií právě proto, že souhlasí s tím, být Martou. Ve všednosti denních povinností, když je plníme prostě a s láskou, hledá Bůh naši duši, aby ji pozvedl do závratné výše mlčení, v němž se nám on sám dává.
- Jediné je správné: v dětské oddanosti se plně odevzdat do Boží vůle v neomezené slepé důvěře malého dítěte, jež nese otec v náručí. Tedy „díky Bohu“ za vše, co Vás potkává, za vše, co se s Vámi stalo nebo stane!
- Ať ve všem nacházíme Kristovu tvář, ať ve všem vidíme Krista, který k nám s laskavým úsměvem vztahuje ruce, volá nás do své náruče. Poddejme se svaté vůli Boží, jak ji v denním životě poznáváme. A přijímejme s důvěrou dítěte už napřed vše, co skrývá budoucnost, co pošle Bůh.
- Mnohá apoštolská díla trvají a přinášejí dobré ovoce jen pro pokorné služby těch, kdo rádi stojí „nízko“ a nemyslí si, že dobré výsledky jejich snažení se dostavily jen pro jejich inteligenci a přičinlivost.
- Duchovní život mnohých ztroskotává proto, že hledají Boha ne pro něho samého, aby aby od něho něco dostali. A tak nás Boží dary často zdržují, abychom k němu nedošli… Je to těžké, ale dobré, když odevzdaně přijmeme oběť a jdeme k němu v temnotách. Přijměte tu suchopárnost modlitby, neschopnost modlit se, chladný vztah k Bohu. Nechť cítíte ve všem ruku našeho Pána, který Vás stále více k sobě přitahuje a zbavuje Vás všeho, co není on sám. Vězte také, že jej nejvíce a nejjistěji milujeme, když velmi trpíme tím, že jej nemilujeme.
- Učinil jsem dnes, co by učinil Kristus?
- A především žádné duchovní labužnictví! Kristus ví sám, co v každém okamžiku potřebujeme. Buďme s tím spokojeni! To je jediný prostředek, abychom od něho dostali ještě více.
- Skrytý život Kristův je podivuhodný. Z třiatřiceti let plných třicet let žil Kristus životem skrytým. Člověka nikdy neunaví mluvit o tomto velkém tajemství – a dodávám – nikdy se člověk nenabaží prožívat je s ním. Život se skládá z nepatrných, stále opakovaných maličkostí, z nichž každá je Božím voláním a prostředkem, abychom Krista milovali. Odevzdávejme se Kristu stále víc a víc. Je to krásná povinnost všedního dne, která se vyplatí.
Z knihy Uchvácen Kristem
nakl. Signum unitatis