Lk 12,32 – poselství pro nás dnes
V kroku zvaném meditatio se ptáme: jaké poselství obsahuje Lukášův verš?
Důvody strachu
Nejdříve se ptáme, jaké důvody měli ke strachu apoštolové a jaké důvody budeme mít dnes my.
Apoštolové měli pravděpodobně tři důvody strachu: Bylo jich málo. Proti nim existovalo mnoho nepřátelství. Lidé se přibližovali k evangeliu, ale pak se znovu vzdalovali.
Také našich důvodů je mnoho a jsou dobře známy: Církev se dnes jeví jako malé stádce uprostřed sekularizovaného světa. Pozorujeme, že církev má malý vliv na veřejný život. Konstatujeme, že ubývá povolání a že mladým lidem je těžké nasadit se cele pro evangelium. Ještě to vysvětlím šířeji.
Daný stav
Alespoň v Itálii jsme na jednu stranu malým stádcem a na druhou stranu velkým stádcem. Je totiž mnoho lidí, kteří žádají křest, žení se a vdávají v kostele, chtějí církevní pohřeb. Samotné stavby určené pro bohoslužbu jsou viditelné a některé překrásné. V tomto smyslu je u nás církev ještě většinou. Jdeme-li však hlouběji, skutečnost se mění. Klesl počet těch, kdo se pravidelně v neděli a o svátcích účastní mše svaté. Veřejný vliv církevních prohlášení je slabý, zvláště v morální oblasti. Je málo křesťanů, kteří se skutečně nasazují ve farnostech a ve společenstvích ke svědectví evangeliu.
Italská situace může být tedy popsána takto: je tu angažovaná menšina, která nese tíži líné většiny. Bylo by snazší, kdyby byla jen menšinou, nebo jen většinou, je však touto sloučeninou, která zatěžuje. Poznáme-li se v malém stádci ve smyslu, že je málo nasazených, můžeme se nechat posílit Ježíšovým slovem u Lukáše 12,32.
Chybné strategie
Jak žít v situaci menšiny, která nese tíži líné většiny? Jak překonat strach, že jsme malým stádcem?
Zmíním některé strategie, které jsou po mém soudu chybné.
- Je chybné vydávat silný hlas, abychom působili dojmem, že je nás mnoho.
- Je chybné domnívat se, že když snížíme požadavky evangelia, přijme ho více lidí.
- Je chybné lamentovat nad současností a nostalgicky oplakávat minulost.
Strategie doporučená Písmem
Lukášův verš doporučuje strategii, kterou vyjádřím v několika následujících bodech.
- Ať je nás málo či mnoho, musíme se svěřit Bohu a těšit se z jeho povolání a příslibu.
- Musíme pohlížet s realismem na danou situaci, přijmout výzvy i úskalí, ale s nimi i prozřetelnostní příležitosti stavu malého stádce.
- Je třeba opřít se o základní jistoty, které naznačím způsobem tezí.
- Stav menšiny je skutečnost, nikoliv cíl. Cílem je, aby všichni lidé byli spaseni a dosáhli k poznání pravdy. Být menšinou není žádným dobrem a netěší nikoho, přesto však je součástí Božího plánu („Otci se zalíbilo“).
- Tento stav se musí proměnit v evangelizační úsilí. Ježíš vypráví podobenství o rozsévači, o kvasu a o malém stádci, aby ukázal, že skutečnost menšiny zahrnuje prozřetelnostní důraz na poslání.
- Situace malého stádce je podmínkou chudoby, která zviditelňuje evangelní odpoutanost, a tak je podmínkou autentického rozlišování toho, co platí před Bohem.
- Dále podporuje styl nezištnosti a čisté služby bez nároků.
- Nakonec, podmínka menšiny nabízí příležitost pracovat společně s jinými lidmi dobré vůle, i na cizích iniciativách, nakolik je zaručena etika a bezpečí před instrumentalizací.
Jde tedy o to, uznat prozřetelnostní možnosti vlastní „malému stádci“, objevit způsob, jak působit ve světě vycházejíce přitom ze situace menšiny. Žijíce proti proudu velké hodnoty – nezištnost, pokoru – vzbudí malé stádce v sekulární obci nostalgii po onom pravém humanismu, po němž všichni prahnou, protože k němu patří spolehlivost, důvěra, solidarita, jež jsou laickými protějšky víry, naděje a lásky.
- Poslední téma bych chtěl nastínit, i když neznám vaše prostředí. Mluvil jsem o něm v poslední době ve své diecézi a týká se způsobů, jakými má církev, coby malé stádce, účast v sociální a politické sféře státu. Domnívám se, že v nich může být přítomná za čtyř podmínek:
- nesmí omezit úsilí křesťanů na podpůrné a charitativní působení
- musí se, i jako malé stádce, naučit myslet politicky, to znamená brát v úvahu souhrn společenských hodnot
- musí ve společnosti přispět k vytvoření společného hodnotového systému
- musí podporovat pravidla dohody mezi občany, a využívat přitom všech možností demokracie.
Tímto způsobem církev jako malé stádce může mít velký význam v dnešní demokratické společnosti.