Křížová cesta s myšlenkami bl. Elie od sv. Klementa

Zde na Karmelu Ježíš očekával
mě na svém kříži tolik zářivém
a to je trůn, který tu pro mne vztyčil
by připojil mě ke svým bolestem.

A nyní – hle – zde jsem – na této hoře
sama samotinká se svým Pokladem
– nic nehledám, vždyť na svém čele
láskou přečistou jsem označena polibkem.

1. zastavení – Pán Ježíš odsouzen k smrti

„Hodiny nevysvětlitelné, hodiny očišťování… a duše, která žije z vroucí, neochvějné víry, dokáže i v temnotách okoušet sladký pokoj srdce… třebaže je pokořena do své nicoty, čeká pokojně…“

„Má duše trpí a mlčí; miluje a doufá, obětuje se a skrývá svou oběť pod úsměvem, a stále dál…. Pamatuj, že jsi přišla do řehole, aby ses stravovala a zemřela pro Boha…“

2. zastavení – Pán Ježíš přijímá kříž

„Božský Mistr mne položil na obnažený kříž; tam našla má duše své štěstí, v chudobě od každé věci, v odevzdanosti, zpívá zpěv mnohem svobodnější, zpěv duše, která zde prochází s pohledem upřeným k nebi….“

„Zajisté vystoupíme k nebi, jestliže za svou oporu máme kříž…“

3. zastavení – Pán Ježíš padá poprvé

„Mým nejchutnějším pokrmem je stále konat klaněníhodnou Boží vůli ve všech věcech. Je tak sladké přijímat vše z Jeho přesvatých rukou a radostně obejmout to, co On nám posílá.“

„Sjednocení se s tím, co chce Bůh, je pokrmem duše pokorné a důvěřující.“

4. zastavení – Pán Ježíš potkává svou svatou Matku

„Má nebeská Matko, pomoz mi! Budu prožívat dlouhé hodiny omrzelosti, smutku, nechuti kvůli nepříjemnostem, slabostem, pádům, zklamáním, budu se cítit osamocená, chladná, bez odvahy a bez útěchy… ale Ty, Maria, pomoz mi; nežádám od Tebe jinou útěchu než tuto: pomoz mi, abych byla silná, trpělivá, vítězící, stálá, protože toužím stát se svatou.“

„V bojích života je Maria zářivou hvězdou, která nám ukazuje na nebe.“

5. zastavení – Šimon z Kyrény pomáhá Pánu Ježíši nést kříž

„Můj Bože, jiné duše Tě hledají na vrcholcích Tábora, já chci jít z Getseman na Kalvárii. Ano, toto jsou místa, kterým dávám přednost, kde Tě stále znovu nalézám a s Tebou okouším nevypověditelné sladkosti, nepoznané radosti. Můj Bože, doufám v Tebe a cítím, že ve mně vzrůstají stále nové síly, a má duše se bez váhání vrhá na pole oběti…“

6. zastavení – Veronika podává Pánu Ježíši roušku

„Můj laskavý Ježíši, vtiskni svůj klaněníhodný obraz do mé duše a můj do svého Božského Srdce, abych nemohla vidět jinou věc ani mít jiný předmět před mýma očima než Tvou věčnou krásu; a při pohledu na tuto okouzlující krásu zůstává duše uchvácená a ztracená v Tobě.“

„Myslím na to, kdy poprvé uvidím Tvůj svatý Obličej… a pouze toto pomyšlení tvoří zde na zemi můj ráj… kdy položím svou hlavu na Tvoji hruď, abych Ti vyzpívala svou lásku… Mé nebe, můj ráj bude Tvá přítomnost, Ježíši…“

7. zastavení – Pán Ježíš padá podruhé

„V bolesti se vrhám k věčnosti, kde nalézám mého Boha, aniž bych třeba jen na okamžik ztratila neměnný, hluboký vnitřní pokoj, který zaplavuje mého ducha.“

„Má žízeň je obětovat se mému Bohu, mám potřebu následovat mého Mistra, aniž bych se v čemkoli šetřila, chci sledovat Jeho kroky.“

8. zastavení – Pán Ježíš těší plačící ženy

„Můj Bože, kdo zde na zemi může plně pochopit duši? (…) Ty jediný jsi svědkem srdce tvora, jedině Tvůj pohled se může ponořit do hloubky mysli bez jakékoli překážky a nic Ti není skryté, Ty všechno víš, uspokojuješ a činíš nás šťastnými už zde na zemi…
Mou touhou je mít tisíc jazyků, abych zpívala chvály mému Pánu; mít tisíc srdcí, abych Ho vroucně milovala za ty, kteří Ho nemilují…“

9. zastavení – Pán Ježíš padá potřetí

„Můj Bože, život míjí rychle, vnímám, že se přibližuji k věčnosti; ano, vnímám, že má duše je nesmrtelná, protože se vrhá k věčnosti a hledá ji… kolikrát se mi zdá, že je to nemožné a příliš vzdálené, ale: ,ne‘ – dodávám ihned – ,cítím v sobě mocnou potřebu věčnosti‘ a pak, všechno, co mě obklopuje, mi říká: ,zde není tvůj přííbytek, jdi, hledej na výšinách, nahoře v nebesích je tvůj dům, tam, kde je tvůj Otec…‘ – Ano, všechno míjí v rychlosti a duši zůstává jen Bůh… a je šťastná, když pochopí již zde, že nic nemůže uspokojit duši stvořenou pro Boha, než Bůh sám.“

10. zastavení – Pán Ježíš je obnažen z roucha

„Malá oběť lásky… trpí, Ježíši… ale v bolesti neumlká její zpěv… se srdcem roztrženým ještě zpívá… a stále…
Nacházím pokoj ve vyhnanství mého srdce…“

„Upřu mé oči do Tvých, můj sladký Mistře, a tak budu zde stále v mlčení trávit své dny… Mlčení, toto něžné slovo bude mým každodenním chlebem, mou jedinou posilou….
Dát všechno Ježíši, a dát se celá…“

11. zastavení – Pán Ježíš je ukřižován

„Getsemany srdce. Ano, také Ježíš se úplně skryl mé duši, zanechal mne samotnou v poušti vyhnanství… noc mého ducha byla úplná, prázdnota vytvořená samotnou rukou Boží zahalila mé ubohé srdce, slova mi zemřela na rtech, neschopná nabídnout se jako Božský celopal. Trpěla jsem i tělesně prudkými křečemi; zdálo se mi, že se duše oddělí od těla; co dělat v takové temnotě? Kam se uchýlit v tomto úplném opuštění nebem i zemí?
Můj Bože, Elie zůstane pevná tam, kam ji zavedla Tvá láska (…); mé srdce už nevnímá Tvou přítomnost, ale víra ji rychle následuje a dává mi zvolat: …Ukryl se za mými zády, Ježíš je zde se mnou…“ – „Trpět bez úlevy je touhou duše obětované Bohu.“

12. zastavení – Pán Ježíš umírá na kříži

„Chápu Tvůj výkřik lásky, který se ze stromu kříže pozvedá k nebi… Můj Ježíši, měl jsi žhavou žízeň po duších… tento palčivý žár mučí mou duši.
Dej mi, Pane, duše, hledám pro Tebe duše, Ježíši.
Z mého úplného zmaření se bude k nebi pozvedat neumlkající výkřik: ,Žízním…‘
Žízním po duších, Ježíši.“

13. zastavení – Pán Ježíš sňat z kříže

„Když mé síly budou vyčerpány a má bytost strávena v milování Tebe, Miláčku mé duše, pak jsem nevykonala nic než svou povinnost, a když ji vykonám, správně se budu moci nazývat neužitečnou služebnicí…“

„Smrti, myšlenka na tebe mne neděsí, ne…
Ty jsi soucitný žalářník, který uvolní řetězy tohoto vyhnanství a daruje mé duši svobodu…
Ty jsi odpočinek poutníka zdrceného dlouhou a bolestivou cestou tímto údolím bolesti…
Jsi to ty, která daruješ duši nevýslovné sladkosti a dáš jí zakusit věčný úsměv Boha…
Přijď ke mně, která tě očekávám, přijď, neprodlévej, protože jen skrze tebe budu připuštěna do sboru blažených tam nahoře…“

14. zastavení – Pán Ježíš položen do hrobu

„Když malá Elie bude ponořena do oceánu věčnosti, když její srdce bude uspokojeno ve všech jejích vroucích touhách a mlčení ji bude udržovat pohrouženou v milosrdné Lásce, v hluboké věčné kontemplaci… tehdy začne vykonávat své poslání. Ano, vnímám, že začne od mého hrobu. (…)
Duše, které hledám, abych je ponořila do moře milosrdné Lásky: duše hříšníků, ale především duše kněží a řeholníků…
Za tímto účelem se má bytost bude spotřebovávat, pomalu nebo rychle, jak se Pánu bude líbit, v zapomenutí všech věcí, stravujíc se jako olej lampy, která bdí před svatostánkem.
Jsem si jistá, že všechny touhy mé duše budou zcela uspokojeny…“
„Karmelem procházím, mou vlastí je nebe…“

Zpět