Život oddaný církvi a lidem
Andrzej Ruszała OCD
Blahoslavená Anna od sv. Bartoloměje se aktivně podílela na životě místní církve a přes to – nebo právě proto – prožívá rovněž duchovní spojení s celou církví. Její hluboký a mystický vztah s Kristem působí, že – ve shodě se slovy sv. Pavla z listu Filipanům: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši“ (srov. Flp 2, 5) – Anna skutečně prožívá ty samé touhy, které oživovaly Ježíšovo Srdce: především touhy po spáse duší. Konec konců to byla také základní touha, která poháněla sv. Terezii od Ježíše k reformě a modlitbě za církev a spásu lidí. V době politicko-náboženských válek, které se v té době dotýkaly Španělska a mnohých evropských zemí, má Anna strach o církev, modlí se za odpuštění pro hříšníky a s velkým soucitem vůči nim volá: „Pane, dej se poznat všem, aby Tě všichni milovali.“ Ve své Autobiografii vyznává, že touha po lásce a spáse všech v ní byla nenasytná a způsobovala v jejím nitru velké utrpení.
V Autobiografii se také často objevuje tvrzení, které je velmi blízké karmelitánské ekleziální citlivosti, totiž – že na kříži Kristus nejen umřel za spásu lidí, ale také, že kříž je místem, kde Kristus dává milostný polibek církvi – své Nevěstě, ba dokonce že je snubním lůžkem, na kterém se sjednotil se svou církví. Tajemství Kristova kříže, vnímané a prožívané ve snubní perspektivě, se pro blahoslavenou Annu stane neustálým impulsem a zdrojem síly ve stejně velkodušném stravování se v modlitbě a oběti za církev a všechny lidi, zvláště za ty, kteří nejvíce potřebují Boží milosrdenství.
Rozměr svého povolání prožívá Anna také v každodenním životě ve své řeholní komunitě. V Autobiografii nejen popisuje své pracovní povinnosti, které v komunitě plnila jako kuchařka, ošetřovatelka nemocných sester a fortnýřka, nebo někdy dokonce ve všech třech službách najednou, kdy ani neměla – kromě noci – čas na modlitbu, ale také píše o svých motivacích a duchu, který ji oživoval v plnění těchto služeb – o duchu obětování se sestrám a také svaté církvi a duším. Byly to motivace veskrze apoštolské. To všechno prožívá Anna od sv. Bartoloměje s velkou přirozeností a prostotou, s vědomím, že služba není nic neobvyklého. Díky tomu si získávala přízeň a sympatie sester a představených, které ji pak velmi chtěly ve svých klášterech. Jedním z důvodů, proč se při vstupu na Karmel vzdává pozice chórové sestry a stává se laickou sestrou, určenou na jednoduché domácí práce, je i to, aby mohla ještě více sloužit svým sestrám. Jak o tom mluvila později, jejím prvním povoláním na Karmelu byla služba.
S laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů