Přínos pro francouzskou školu spirituality
Andrzej Ruszała OCD
Tereziánského ducha po smrti svaté matky rozšiřovala blahoslavená Anna dále, jak ve Španělsku, tak později i ve Francii a Belgii, až do posledních chvil svého života. Činila tak s velkou odvahou, zvláště ve Francii v době napětí a těžkostí ve vztahu s kardinálem de Berullem, který přivedl karmelitky ze Španělska do Francie, a s kterým blahoslavená Anna zůstávala ve velmi blízkém duchovním přátelství, zvláště v letech 1605 – 1611, tedy od jejího příchodu do Francie až do odchodu do Belgie.
Baldomero Jimenez Duque, francouzský badatel, tvrdí, že blahoslavená Anna byla jednou z nejdůvěryhodnějších karmelitek, se kterou kardinál de Berulle diskutoval a se kterou si psal o různých duchovních a teologických tématech. Duque dokonce tvrdí, že hlavní intuice toho, co dnes obecně nazýváme školou beruliánské spirituality (francouzská škola spirituality), která je výrazně kristocentrická a v duchovním životě akcentuje Vtělení a Lidství Ježíše Krista, pochází vlastně od blahoslavené Anny od sv. Bartoloměje. Ta jako věrná dcera a pokračovatelka tereziánské spirituality dávala v nauce o sjednocení člověka s Bohem důraz na tyto aspekty, sdílela je s kardinálem Berullem a podobně se s ním sdílela i o osvíceních a milostech, které dostávala od Boha. Svědectví o tom nacházíme v jejích dopisech, které v té době kardinálovi psala. Ve stejné době – jak tvrdí Duque – a také ve velké míře pod vlivem blahoslavené Anny – dozrává v kardinálovi Berullovi myšlenka spirituality a založení Ježíšova Oratoria, které ve formaci kněží ve Francii sehrálo velkou roli. V dopisech blahoslavené Anny kardinálovi nacházíme mnoho odkazů a osvícení týkajících se Oratoria, které ho přiměly k založení tohoto díla. Je dokonce možné odvážit se tvrdit, že v beruliánské teologii a spiritualitě sehrála blahoslavená Anna od sv. Bartoloměje podobnou roli, jako Adrienne von Speyr v teologii Hans Urs von Balthasara. Pro větší objektivitu toho, o čem byla výše řeč, je potřebné mít na paměti, že B. J. Duque nebyl karmelitánem, nýbrž diecézním knězem, tehdejším rektorem semináře v Avile.
I přes tento skutečně blízký vztah s kardinálem Berullem zůstala Anna věrná dědictví Karmelu, jehož dcerou se cítila být především. Výmluvným příkladem toho je jemné, ale rozhodné distancování se naší blahoslavené od formování karmelitek kardinálem Berullem podle jeho osobních intuicí a plánů. Důsledkem toho bylo, že většina klášterů bosých karmelitek ve Francii, které byly pod jurisdikcí kardinála Berulla, přešla pod jurisdikci řádu, což skončilo tím, že mnoho komunit karmelitánských mnišek, které podléhaly kardinálově jurisdikci, opustilo Francii. Tehdy se začíná se zakládáním klášterů v Belgii.
S laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů