Poslední rekolekce – 11. den
bl. Alžběta od Trojice
27. „Vyvedl mě na prostorné místo, zachránil mě, neboť našel ve mně zalíbení“ (srov. Žl 18,20). Když Stvořitel vidí hluboké ticho, které vládne v jeho stvoření a zahlédne jeho usebranost a vnitřní samotu, nachází zalíbení v jeho kráse a vyvádí ho do nesmírné a nekončící samoty, na ono „prostorné místo“, o němž zpívá prorok, a kterým je Bůh sám: „Proniknu do hlubin Boží moci“ (srov. Žl 71,16). Pán řekl ústy proroka: „Přemluvím ji, uvedu ji na poušť a budu promlouvat k jejímu srdci“ (Oz 2,16). Duše vstoupila do rozlehlé samoty, v níž Bůh nechává zaslechnout sám sebe! Jak říká svatý Pavel: „Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku“ (Žid 4,12). Nuže, právě ono dokončí v duši dílo očišťování, neboť Boží slovo má v sobě tuto schopnost a zvláštnost, že koná a tvoří, co dává zaslechnout, samozřejmě, jestliže se duše dobrovolně podvolí jeho působení.
28. Nestačí však toto slovo pouze slyšet, je třeba ho i zachovávat (srov. Jan 14,23; Jak 1, 22-23)! A tím, že ho duše bude zachovávat, bude „posvěcená v pravdě“. Po tomto můj Mistr touží: „Posvěť je v pravdě, tvé slovo je pravda“ (Jan 17,17). Tomu, kdo zachovává jeho slovo, slibuje: „Můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14,23). Celá Trojice přebývá v duši, která ji miluje v pravdě, to znamená: která zachovává její slovo!… Když duše pochopí své bohatství, pak všechna přirozená či nadpřirozená radost, kterou může zakusit od stvoření nebo od Boha, ji ještě intenzivněji zve znovu vstoupit do sebe a radovat se podstatným Dobrem, které vlastní a kterým je Bůh sám. Tímto způsobem – jak říká svatý Jan od Kříže (DP 39,4) – duše získává určitou podobnost s božským Bytím.
„Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ A svatý Pavel dodává: „který vše působí podle rozhodnutí své vůle“ (Ef 1,11), proto mě můj Mistr žádá, abych mu vzdala úctu tím, že budu: „konat všechny věci podle rozhodnutí jeho vůle“. Je třeba nikdy se nenechávat řídit pocity a prvními hnutími přirozenosti, ale ovládat se vůlí. Aby však vůle byla svobodná, musí být, podle vyjádření jistého zbožného spisovatele, „uzavřená ve vůli Boží“ (Ruysbroeck). Tehdy budu „vedená Božím Duchem“ (Řím 8,14), jak říká svatý Pavel. Moje skutky budou vycházet z Boha a z věčnosti, podle obrazu mého Neměnného. Již zde na zemi budu žít ve věčném nyní.