Pánova Služebnice
Již jsme vzpomněli, že kontemplaci, ustavičnému rozjímání Slova a službě církvi a bratřím se Alžběta učila od Marie, Matky Božího Slova a Matky církve. Maria pro ni byla vzorem a znamením správné cesty k Bohu a lidem. Byla především příkladem milující víry a objektivním měřítkem událostí. Od Ní přejala mlčící naslouchání Slovu a mlčící adoraci Trojice sídlící v duši. Ve svých posledních radách týkajících se duchovního života napsala:
„Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova (Lk 1,38). Tehdy se uskutečnilo jedno z největších tajemství a sestoupením Slova do Ní se Maria stala navždycky obětí Boha. […] S jakým pokojem a usebraností Maria souhlasila se vším. Posvěcovala i nejobyčejnější práce, neboť ve všem setrvávala v chvále Božího daru, což Jí však nepřekáželo v tom, že se vydávala navenek a konala skutky lásky. […] Nevýslovné patření, jež bylo údělem Její duše, nikdy neumenšilo vnější lásku. Protože když se kontemplace vztahuje ke slávě a věčnosti Pána, je už tím samým jednotná a nemůže ji ztratit.“
Alžběta zdůrazňovala, že Pavlův požadavek „ať jíte, pijete, či cokoli jiného děláte, všechno dělejte ke chvále Boha“ (1 Kor 10,31) Nejsvětější Panna uskutečňovala absolutně dokonale. Zahleděná v Syna-nemluvně jako nejnádhernější „chvála slávy“ (Ef 6) setrvávala v adoraci Trojjediného. Modlila se a oslavovala Stvořitele, jako chudá a solidární s pokornými a chudými Páně byla zosobněnou církví, která v Ní má svůj obraz a vzor.
„Postoj Nejsvětější Panny během měsíců od chvíle zvěstování po narození je vzorem pro Bohem vyvolené kontemplativní duše, aby žily ve svém nitru, v hloubi Jeho bezedné propasti. S jakým pokojem a jakou usebraností Maria přistupovala ke všem věcem a přijímala je! Posvěcovala dokonce obyčejné všední činnosti a ustavičně setrvávala ve chvále Božích milostí. Neodtrhovalo Ji to od činného prokazování lásky bližnímu. Evangelista vypráví, že v této době se Maria vydala a rychle šla do hor, do jednoho města pokolení Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu (Lk 1,39-40). Nevýslovné patření, jakým byla obdařena Její duše, nikdy neumenšilo Její lásku navenek.“
Maria nejdokonaleji spojovala činy s kontemplací. Její skutky i Její kontemplace a patření vyplývaly z prostoty Její víry a z překračování sebe pro Trojjediného.
„Existuje bytost tak čistá, tak jasná, že se zdá, že je sama světlem: Speculum iustitiae – bytost, jejíž život byl tak prostý, spojený s Bohem, že téměř nic o Ní nemůžeme říci. Virgo fidelis – věrná Panna, která věrně uchovávala všechny tyto vzpomínky ve svém srdci (Lk 2,51), setrvávala s takovou čistotou a usebraností před Bohem v ústraní tajemství chrámu, že si Ji oblíbila sama Nejsvětější Trojice; Bůh shlédl na svou poníženou služebnici. Hle, budou mě blahoslavit všechna pokolení (Lk 1, 48). Nebeský Otec se sklonil k Její kráse, které si nebyla vědoma; vyvolil Ji za Matku Toho, jehož je od věčnosti Otcem. Sestoupil Duch lásky, jenž vede veškeré Boží počínání. Panna vyřkla svoje fiat: Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova! (Lk 1,38); uskutečnilo se jedno z největších tajemství: sestoupením slova do Ní se Maria navždy stala majetkem Boha.“
V utrpení byla zcela připodobněna Synovi. Od Něho se učila trpět a společně se účastnit díla vykoupení. Pod křížem se stala „Pannou s kněžskou duší“. V dopisech kněžským přátelům to Alžběta stále připomíná.
„Otče, přibližte se k Jejímu srdci, neboť tato Panna s kněžskou duší je rovněž Matkou Boží milosti a ve své lásce Vás chce připravit, abyste se stal knězem věrným podle Božího Srdce, o kterém hovoří Písmo svaté“ (srov. 1 Sam 2,35).
Od Marie Alžběta přejala touhu po slávě nebeského Otce a po spáse lidí. Chtěla jako Ona být „Pannou Fiat“, uskutečnit Boží plán na sobě i se světem. Stála v duchu s Ní na Kalvárii a učila se pravému mateřství: rození duší k trinitárnímu životu.
„Hle, u paty kříže stojí Maria, statečná, odvážná. Mistr mi říká: Ecce, Mater tua – hle, to je tvoje Matka (J 19,27). Dává mi Ji za Matku! A nyní, když se vrátil k Otci, když mě místo sebe umístil na svém kříži, abych doplnila na svém těle to, co zbývá vytrpět Kristovu tělu, to je církvi (Kol 1,24n), Nejsvětější Panna je se mnou, aby mě učila trpět jako On, aby mi řekla a dala uslyšet poslední píseň Jeho duše, kterou nemohl nikdo jiný zachytit jen Ona, Jeho Matka.“
S laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila sr. Terezie Eisnerová