Periodizace života sv. Alžběty od Trojice

„Vnější“ periodizace  „Vnitřní“ periodizace
1. První dětství (1880-1887) – od narození do smrti dědečka a otce

  • „učiněný rarášek“ a „mluvka“, „malý kapitán“ s plamenným pohledem
 1. První dětství (1880-1887)

  • živé a umíněné dítě, zároveň velmi horlivé a citlivé, s velkou náklonností k modlitbě; po smrti dědečka a otce touha po řeholním životě
2. Druhé dětství (1887‑1894) – od smrti otce do puberty 

  • školní věk: domácí škola a klavír, „železná vůle“, usebraná v kostele, ale i prudké výbuchy hněvu; proto boj o sebeovládání
  • ve 13/14 letech první větší úspěchy ve hře na klavír
 2. Druhé dětství (1887‑1894) – školačka a pianistka

  • v sedmi první zpověď – upřímná lítost a opakovaná předsevzetí ovládat svůj hněv
  • dne 19. dubna 1891 první svaté přijímání: „Nemám hlad. Ježíš mě nasytil.“ – návštěva Karmelu – význam jména „Alžběta“ (Dům Boží)
  • 8. června 1891 biřmování
  • velký pokrok po prvním svatém přijímání
  • ve třinácti krátké období skrupulí (překoná s pomocí zpovědníka)
  • ve čtrnácti jednou po přijímání slib ustavičného panenství (vzápětí spojené s Karmelem)
3. Dospívání (1894‑1901) – od puberty do vstupu na Karmel

  • rozhodující období
  • studium harmonizace na konzervatoři
  • angličtina a šití (ráda se hezky obléká)
  • ráda cestuje, hraje tenis a kriket, účastní se hudebních sedánků…

3. Dospívání (1894‑1901)

  • v patnácti – růst touhy po Ježíšovi, Karmelu a nebi; svěří se matce s touhou po Karmelu, matka proti
  • 26. března 1899 matka souhlasí (ale až v plnoletosti = za dva roky)
  • zrod „vnitřní cely“ srdce, „malé Betánie“
  • v roce 1899 čte Dějiny duše, pomáhá jí zbavit se zbytků jansenismu
  • Bůh „celý Láska“; chce se stát „Alžbětou od Ježíše“
  • převorka „Alžběta od Trojice“ (1. 7. 1900)
  • poprvé s otcem Valléem OP – pomáhá jí objevit Trojici
  • poslední rok před nástupem: vyprahlosti a utrpení kvůli matce a sestře, v den nástupu pokoj
4. Dospělost (1901-1906) 
a. od vstupu na Karmel po sliby (2. srpna 1901 – 10. ledna 1903)

  • převorkou i novicmistrovou matka Germaine od Ježíše (31 let)
  • postulát radostný, noviciát spíše těžký, chabé zdraví
 4. Dospělost (1901-1906) 
a. „Nová cesta“

  • noviciát plný vyprahlostí v modlitbě a skrupulí ohledně dokonalosti
  • neví o tom nikdo kromě představených
  • matka Germaine – druhá matka
b. od slibů po modlitbu Můj Bože, Trojice
(11. ledna 1903 – 20. listopadu 1904)

  • od roku 1903 proticírkevní zákony ve Francii, zákaz veřejných bohoslužeb na Karmelu v Dijonu, místní biskup nařčen z příslušnosti k zednářům
 b. „Žít s… navždy s…“

  • v předvečer slibů pochopí, že její nebe ve víře začíná na zemi
  • touha po nekonečné lásce, ustavičné modlitbě, radosti v Boží přítomnosti
  • vliv otce Valléea OP, ale zejména sv. Terezie od Ježíše, Terezky a hlavně Jana od Kříže (DP a ŽP)
  • velký vliv listů sv. Pavla – modlitba Můj Bože, Trojice, které se klaním
c. od modlitby Můj Bože, Trojice po vypuknutí nemoci (21. listopadu 1904 – březen 1906)

  • na jaře 1905 zhoršení stavu
  • o Vánocích pociťuje blížící se smrt
  • na začátku 1906 opouští noviciát, ale doprovází dvě nové sestry
  • v březnu propuká Addisonova nemoc
 c. „Odevzdávám se ti jako kořist“

  • plné otevření se kontemplativnímu ideálu vnitřního mlčení (svatý Pavel a list Efezanům)
d. průběh nemoci a smrt (konec března 1906 – 9. listopadu 1906)

  • v půli května málem umírá (nemůže jíst a pít)
  • skutečná smrt ale až 9. listopadu po velmi bolestné noci
 d. „Jdu ke Světlu, k Lásce, k Životu“

  • dozrává její poslání – hodně píše (78 dopisů, 25 básní, duchovní traktáty Nebe ve víře, Poslední ústraní, Velikost našeho povolání a Nech se milovat)
  • snaha být s ostatními, vymanit se z izolace nemoci
  • obrovský duchovní růst, přítomnost Tří se po 24. květnu (Nanebevstoupení Páně) stupňuje
  • čte Ruysbroecka, Angelu z Foligna
  • velmi pozorná k ostatním

Podle P. V. Kohuta

Zpět