Atmosféra vnitřního mlčení
Atmosféra, v níž se – podle uvedeného začátku vyznání bl. Alžběty – má uskutečňovat ono vystoupení ze sebe a teologální přilnutí k Bohu až po přetvářející sjednocení s Ním, má být atmosférou „velkého vnitřního mlčení“. Přesně tak to bylo i na její duchovní cestě. Díky tomuto rysu je často nazývána „mlčící světice“. Aby Alžběta byla co nejvnímavější k vnuknutím Ducha svatého a uchovala si v duši milosti jí udělované, jako všichni velcí mystici vysoko cení a volí si mlčení a samotu, jež jsou ostatně charakteristické pro život na Karmelu. Toto mlčení prožívá jako karmelitka rovněž v jeho vnější podobě, nicméně si uvědomuje, že vnější mlčení má napomoci k dosažení vnitřního mlčení smyslů, citů i duchovních schopností duše, aby mohly být zcela soustředěny na Boha. Vnitřní mlčení duševních schopností je důležitým prostředkem a specifickým klimatem, v němž se rozvíjí a dokonává sjednocení s Bohem. Hodnotu vnitřního mlčení Alžběta Catez objevuje a začíná praktikovat ještě ve světě, a samozřejmě ho potom prohlubuje na Karmelu. Během svým posledních rekolekcí píše: „Moje řehole říká: ,v mlčení… je vaše síla.´ Soustředit svou sílu v Pánu znamená vnitřním mlčením uvést v jednotu všechny schopnosti mé bytosti a všechny usebrat, aby se zabývaly pouze láskou.“ V tomto vnitřním mlčení a samotě duše se uskutečňuje dílo sjednocení s Bohem a v této atmosféře je prožíváno. Proto také Alžběta důrazně upozorňuje i na tento aspekt své duchovní cesty.