Východisko: zkušenost lásky
Startem v onom vycházení ze sebe ve vztahu k výše uvedeným vadám a nedokonalostem byla pro Alžbětu osobní zkušenost Boha a Jeho lásky. Její začátky sahají do věku kolem jedenácti let a v tomto období si můžeme všimnout několika zvláštních doteků milosti, jež měly rozhodující význam jako účinné impulzy, aby se pustila do aktivní práce na očišťování; složila soukromý slib čistoty a nakonec odhalila karmelitánské povolání a rozhodla se vstoupit na Karmel v Dijonu. Je charakteristické, že všechny tyto milosti byly spojeny s tajemstvím eucharistie a svatým přijímáním.
Úvodní milost přišla při prvním sv. přijímání ve věku jedenácti let. Při mši svaté a díkůvzdání stékají po Alžbětině tváři slzy radosti. Vyšla z kostela a říká Marii Luise Hallo: „Nejsem hodna, Ježíš mě nasytil.“ Intenzitu tohoto prvního setkání s Kristem v eucharistii můžeme vidět z jedné její básně (P 47), napsané v den sedmého výročí této události. Je to jedna z těch básní, jenž píše jen pro sebe před Bohem a které tvoří zvláštní intimní deník: „Ve výročí toho dne, / kdy si Ježíš ve mně udělal svůj příbytek, / kdy si Bůh vzal moje srdce do vlastnictví, / a to tak silně a tak dobře, / že od té hodiny, / od tohoto tajemného setkání, / od tohoto božského a rozkošného rozhovoru, / jsem už jen toužila dát svůj život, / abych alespoň trochu dala lásku za Lásku / eucharistickému Snoubenci, / který spočinul v mém slabém srdci / a zalil mě všemi svými milostmi.“ Když osmnáctiletá Alžběta psala tato slova, uvědomovala si, že ona událost pro ni byla velmi důležitá coby objev Boží lásky, Jeho milosti, tajemného milostného rozhovoru a přítomnosti Boha v jejím srdci. To v ní vzbudilo touhu odevzdat svůj život jako odpověď lásky na obdrženou lásku. Časem si jasně uvědomila, že toto odevzdání života Bohu a odpověď lásky na lásku se musí v praxi přetvořit v námahu boje s hříchem a s jejími vadami, jež odporují odevzdanosti Bohu a lásce k Němu. S veškerou silou tuto výzvu přijímá.
Ve věku čtrnácti let, jednoho dne opět po sv. přijímání, Alžběta vnímá nutnost všechno dát Ježíšovi a zcela Mu náležet. Tuto touhu konkretizuje složením soukromého slibu celoživotního panenství. Je přitom zřejmé, že je to nové rozhodnutí pro zápas o čistotu srdce a její svobodu od všech nezřízených hnutí, tedy rovněž pro zápas s jejími základními vadami: zlostí a přehnanou, neukázněnou emocionalitou.
O něco později, znovu po sv. přijímání se jí v duši odhaluje tajemství řeholního života na Karmelu. Tehdy se také rozhoduje stát se karmelitkou, ačkoli z objektivních důvodů tento záměr uskutečňuje až ve věku 21 let. Avšak rozhodnutí ke karmelitánskému způsobu života uskutečnila o několik let dřív – bylo to rozhodnutí radikálně pracovat na překonání hříchu a nedokonalostí, které vyplývalo z osobní zkušenosti Boží lásky a bylo posílené Jeho milostí. Od těchto památných setkání s eucharistickým Kristem Alžběta vědomě a s veškerou angažovaností pracuje na tom, aby vycházela ze sebe, čili činně zápasí se svými vadami a nedokonalostmi.