Žít uvnitř

Zrovna jsem četla u svatého Pavla nádherné věci o tajemství Boží adopce. Přirozeně jsem myslela na tebe, bylo by to jistě hodně mimořádné, kdyby tomu bylo jinak. Ty, která jsi matkou a která znáš, jaké hlubiny lásky ke svým dětem vložil dobrý Bůh do tvého srdce, ty můžeš pochopit velikost tohoto tajemství. Děti Boží, moje Gito, nerozechvívá tě to? Poslyš, co říká můj drahý svatý Pavel: „Bůh nás předem určil, abychom byli přijati za děti, aby tak nechal zazářit chvále své slávy“ (Ef 1,4-6). (…)
„Vy jste z města svatých a z Božího domu“ (Ef 2,19). A ještě: „Náš život je v nebesích“ (Flp 3,20). Ó, moje Gito, toto nebe, tento dům našeho Otce, je ve středu naší duše! Jak to uvidíš u svatého Jana od Kříže: Když jsme v našem nejhlubším středu, jsme v Bohu. Jak je to jednoduché, jak je to útěšné, že? Ve všem, uprostřed tvých mateřských starostí, zatímco jsi celá pro své malé děti, můžeš se uchýlit do této samoty, aby ses odevzdala Duchu Svatému, aby tě proměnil v Boha, aby vtiskl do tvé duše obraz Božské Krásy, aby, když se Otec k tobě sklání, viděl jen svého Krista a mohl ti říci: „Toto je má milovaná dcera, ve které jsem si zalíbil“ (srov. Mt 3,17). (…) A když Ho vlastníme v sobě, co na tom, že mohou noci zatemnit naše nebe? Jestliže se nám zdá, že Ježíš spí, ach, také si u něho odpočiňme, buďme docela klidné a tiché, nebuďme ho, ale ve víře čekejme. Když jsou Sabeth a Odette v náruči své drahé maminky, myslím, že se moc nezneklidňují, jestli svítí slunce nebo prší! Napodobujme drahé maličké, žijme v náručí dobrého Boha se stejnou prostotou. (…) Když budeš roztržitá kvůli svým četným povinnostem, budu se snažit to vyvážit. A chceš-li, můžeš se vracet každou hodinu: když na to budeš myslet (jestliže zapomeneš, nevadí), vstoupíš do středu své duše, tam, kde přebývá božský Host. Můžeš myslet na krásná slova, které jsem ti řekla: „Vaše údy jsou chrámem Ducha Svatého, který ve vás bydlí“ (1 Kor 6,19). A na tato slova, která pocházejí od Mistra: „Zůstaňte ve mně a já ve vás“ (Jan 15,4). Říká se o svaté Kateřině Sienské, že stále žila v cele, ačkoliv uprostřed světa. To je, že žila v tomto vnitřním obydlí, kde umí žít také moje Gita! (AD 239).

Prosím Ducha svatého, aby ti zjevil tuto přítomnost Boha v tobě, o které jsem ti říkala. Kvůli tobě jsem prolistovala knihy, které o tom pojednávají, ale než ti je dám, raději se s tebou ještě setkám. Můžeš věřit mému učení, neboť není ze mne. Budeš-li číst Janovo evangelium, uvidíš, že v něm Mistr každou chvíli zdůrazňuje toto přikázání: „Zůstaňte ve mně a já ve vás“ (Jan 15,4) (…) Mysli na to, že tvá duše je chrámem Boha, to zase říká svatý Pavel (srov. 1 Kor 3,16-17): každým okamžikem, dnem i nocí v tobě přebývají tři božské Osoby. Nemáš v sobě Svaté Lidství, jako když přijímáš, ale Božství, tato podstata, kterou adorují blahoslavení v nebi, je v tvé duši. Když to tedy člověk ví, jde o zcela rozkošnou důvěrnost; člověk už nikdy není sám! Myslíš-li raději na to, že dobrý Bůh je u tebe spíše než v tobě, dělej to, co tě přitahuje, jen když budeš žít s ním. (…) Doufám, že konáš své tři pětiminutové modlitby v mé malé svatyni. Mysli na to, že jsi s ním, a jednej s ním jako s milovanou Bytostí; je to tak prosté, není třeba krásných myšlenek, ale vylití srdce (AD 273).

Zpět