Karmelitka a její povolání
V tom spočívá tajemství života na Karmelu: život karmelitky je společenstvím s Bohem od rána do večera a od večera do rána. Kdyby on nevyplňoval naše cely a naše chodby, jak by byly prázdné, ale takto Jej prostřednictvím všeho vidíme, neboť Jej nosíme v sobě a náš život je předjímaným nebem (AD 123,2 z 19. června 1902 Françoise de Sourdon).
Hle, celý život na Karmelu spočívá v tom, že se žije v Něm; pak se všechny oběti, všechny těžkosti stávají božským, duše vidí prostřednictvím všeho Toho, kterého miluje a všechno ji k Němu nese: je to ustavičné od srdce k srdci! Vězte, že už teď můžete být karmelitkou duší. Milujte mlčení, modlitbu, neboť to je podstatou života na Karmelu. Proste Královnu Karmelu, naši matku, aby vás naučila klanět se Ježíši v hlubokých usebráních; ona tolik miluje své dcery Karmelu, jsou (jejím) privilegovaným řádem, a ona je naší první patronkou (AD 136,2 Germaine de Gemeux ze 14. září 1902).
Žít v Boží přítomnosti: není to dědictví, které svatý Eliáš odkázal dětem Karmelu, on, který v žáru své víry zvolal: „Žije Pán Bůh, v jehož přítomnosti stojím“. Chcete-li, naše duše překlenou prostor a znovu se sejdou, aby zpívaly unisono toto velké heslo našeho otce; vyprošujme si v den jeho svátku onen dar modlitby, která je podstatou života na Karmelu, ono od srdce k srdci, které nikdy nepřestává, neboť když někdo miluje, není u sebe, ale u milované osoby, a žije spíše v ní než v sobě samém. (…) Prosím Královnu Karmelu, aby vám darovala dvojího ducha našeho drahého a svatého Řádu: ducha modlitby a kajícnosti; neboť k tomu, aby někdo žil ustavičně v kontaktu s Bohem, je třeba, aby se zcela vydal a obětoval… (AD 299,3.5 jedné karmelitánské novicce ze 17. července 1906).
Chci být apoštolem s vámi, na dně mé drahé samoty Karmelu, chci se namáhat pro slávu Boží, a k tomu je zapotřebí, abych byla plná Jej; tehdy budu vše-mocná: jediný pohled, jediná touha se budou stávat neodolatelnou modlitbou, jež může obdržet všechno, neboť se tu takříkajíc Bůh obětuje Bohu. (…) Být apoštolem, karmelitkou, to je jedno a totéž! (AD 124,1 abbé Beaubisovi z 22. června 1902).
Karmelitka, má drahá, je duše, která pohlédla na Ukřižovaného, která jej spatřila, jak se nabízí jako Oběť svému Otci za duše, a v usebrání pod touto velkou vizí Kristovy lásky pochopila vášeň lásky jeho duše a zatoužila darovat se jako On!… A na hoře Karmelu, v mlčení, v samotě, v modlitbě, která nikdy nekončí, neboť pokračuje prostřednictvím všeho, karmelitka žije již jako v nebi: samým Bohem (AD 133,1 Germaine de Gemeux ze 7. srpna 1902).
Chtěla bych Vám odpovědět, že pro karmelitku neexistuje nic jiného než: milovat, modlit se (AD 168,1 paní Anglésové z 29. června 1903).
Karmelitka musí být mlčenlivou; je-li ale její pero zticha, její duše a její srdce nedbají na prostor a jdou k těm, se kterými zůstává hluboce sjednocena (AD 208,1 kanovníku Anglésovi ze 14.-16. srpna 1904; srov. také 216,1; 236,1).
Hle, život karmelitky: je především kontemplativní (osobou), druhou Magdalénou, kterou nic nesmí rozptylovat od Jediného potřebného; tolik miluje Mistra, že chce být obětována jako On a její život se stává jakoby ustavičným darem sebe sama, výměnou lásky s Tím, který ji vlastní do té míry, že ji chce přetvořit v druhého sebe sama. Je to v NĚM, kde se Vám cítím zcela nablízku (AD 164,1 Germaine de Gemeaux z 20. května 1903).
Naštěstí i tehdy, kdy je člověk zcela Martou, může zůstat jako Magdaléna neustále u svého Mistra, nazírat jej zcela láskyplným pohledem. A to je náš život na Karmelu, neboť třebaže je modlitba naším hlavním a zároveň ne jediným zaměstnáním, protože modlitba karmelitky nikdy neustává, máme také práce, vnější úkony. (…) Ó, jak je na Karmelu dobře, je to nejlepší země na světě a já mohu říci, že jsem tu šťastná jako ryba ve vodě (AD 108,1 strýci a tetě Rollandovým z 11. února 1902).
Nezdá se Vám, že v činnosti, zatímco se uskutečňuje služba Marty, duše může stále přebývat v adoraci, pohroužena jako Magdaléna do své kontemplace, udržovat se u tohoto pramene jako žíznivá, a právě tak chápu apoštolát jak u karmelitky, tak u kněze (AD 158,1 abbé Chevignardovi z 24. února 1903).