Abbé Chevignardovi (AD 214)

29. listopadu 1904

„Providebam Dominum in conspectu meo semper quoniam a dextris est mihi, ne commovear.“ – („Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici“ (Žl 16/15, 8).)

Reverende,

(…) Svatý Augustin říká: „Láska zapomíná na svou vlastní důstojnost a žízní po pozdvihnutí a obohacení milované bytosti: mírou lásky je to, že je bez míry.“ Prosím Boha, aby Vás naplnil touto měrou bez míry, a tedy „ze své bohaté božské slávy“ (Ef 3,16). Kéž Vás tíha lásky přivede až k té šťastné ztrátě sebe sama, o níž mluvil Apoštol, když zvolal: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Je to sen mojí karmelitánské duše a myslím, že to samé platí i pro duši kněžskou. Je to v prvé řadě Kristův sen a já prosím, aby jej plně uskutečnil v našich duších; my se snažme být pro něj v jistém smyslu přídavkem lidství, v němž by on mohl oživit celé své tajemství. Já jsem ho prosila, aby se ve mně usídlil jako Adorátor (Ctitel), Vykupitel a Spasitel, a neumím vyjádřit pokoj, který zaplavuje mou duši při pomyšlení na to, že on nahrazuje moje neschopnosti a že, když já v každé chvíli klesám, je on přítomen, zvedá mě a vynáší blíže ke svému nitru, do propasti Boží podstaty, v níž skrze milost již bydlíme a v níž bych chtěla být pohřbena do takové hloubky, z níž by mně už nikdo nedal vyjít. Přesně tam nachází moje duše duši jeho… Mlčím a klaním se tomu, který nás tak božsky miloval.
Spojuji se s pohnutím a hlubokou radostí Vaší duše, očekávající svěcení, a prosím Vás, abyste byl se mnou spojen v tomto vylití milosti. Já se modlím každé ráno tercii za Vás, aby na Vás sestoupil Duch lásky a světla a působil ve Vás celé své dílo. Zdá-li se Vám to vhodné, připojte se ke mně v té modlitbě Božského oficia, při níž cítím zvláštní zbožnost, a společně přitáhneme lásku (narážka na sv. Jana od Kříže) a vylejeme ji na své duše a na celou církev.
Prosil jste mě, abych Vám vyprosila pokoru a ducha oběti: večer při křížové cestě před matutinem jsem při vylití každé kapky drahé Krve prosila o tuto milost pro svou duši; od nynějška o ni budu prosit i pro Vaši duši. Nezdá se Vám, že pro dosažení pokory, pohrdání sebou samým a té lásky k utrpení, které byly na dně duše světců, je nezbytné dlouho prodlévat v kontemplaci Boha ukřižovaného z lásky a obdržet proud jeho ctností prostřednictvím neustálého spojení s ním? Otec Vallée jednou říkal, že „mučednictví je odpovědí každé duše, která s hrdostí hledí na Ukřižovaného“. Zdá se mi, že to samé je možné tvrdit o sebeobětování. Buďme tedy duše zasvěcené! Chci říci opravdové v naší lásce: „On mě miloval a za mě se obětoval!“ (Gal 2,20).
Sbohem, Reverende. Žijme lásku, klanění, zapomenutí na sebe samé, v míru plném radosti a důvěry, protože my patříme Kristu a Kristus Bohu… (srov. 1 Kor 3,23).

Sestra M. Alžběta od Trojice n. k. ř.

Z knihy Alžběta od Nejsv. Trojice
S laskavým svolením KNA

Zpět