Temná noc

Když jsme se dověděli, že utekl z vězení a ukryl se v Andalusii, usilovali jsme o to ho najít, abychom mu položili několik otázek. Co se týče otázky temné noci, je Jan od Kříže považován za největšího specialistu všech dob, je tedy nanejvýš vhodné znát jeho osobní zkušenost a názor na toto téma. Ačkoli není moc povídavý, když se jedná o biografické detaily, svobodně odpovídá na všechny zadané otázky: (1)

Po vyjití z cely v Toledu se Vám musí zdát to množství světla, prostoru a svobody, jaké můžete zakoušet zde v Andalusii, dost zvláštní…

Ano, to je pravda. Ale cítím se zde hodně osamocený a odloučený. Po tom, co mě ta velryba spolkla a vyplivla v tomto cizím přístavu v Andalusii, jsem vůbec neměl příležitost setkat se s matkou Terezií a se známými a přáteli s Kastilie. Ale Bůh dobře zařídil každou věc, protože samota poskytuje v konečném důsledku větší jemnocitnost, a nutnost snášení temnoty přináší velké světlo.

Při vzpomínce na nedávné zkušenosti se jistě chvějete. Je mi líto, že otázky Vám navracejí tyto pocity…

Po pravdě řečeno, ani za jednu jedinou milost, kterou mi Bůh v tomto vězení udělil, bych nebyl schopen zaplatit ani mnohými roky vězení. Bylo darem tam být.

Mohl byste upřesnit, co máte na mysli, když mluvíte o milostech, obdržených od Boha? A mohl byste dát nějaký konkrétní příklad?

To není můj styl.

Omlouvám se. Nakolik je nám známo, byl jste dobře zamknutý a střežený. Jak jste přežil ten smutek a beznaděj?

V takových případech jsem používal několik zásad, které doporučuji svým přátelům. Řeknu vám o dvou: „Když se ti přihodí nějaká nepříjemnost nebo křivda, vzpomeň si na Ukřižovaného Ježíše a umlkni.“ Ta druhá je: „Tyto věci nedělají lidé, ale Bůh sám. On ví, co potřebujeme a situace řídí pro naše dobro. Nemysli na nic jiného: všechno se děje z vůle Boží, a kde není láska, dej lásku a lásku dostaneš.“

Zdá se mi, že jste to vyjádřil stručně a správně, ale aplikovat tyto zásady v situaci, ve které jste se nacházel, na to je třeba mít silný charakter a pevné nervy…

V takové situaci je nejdůležitější věcí milovat Boha a bratry. Z lásky se rodí trpělivost a věrnost, nebo, jak to já nazývám, „pevná trpělivost“. Lidem, kteří se ocitli v takové situaci, bych radil, aby svou naději vkládali do Boha, který neopouští nikoho, kdo ho hledá prostým a upřímným srdcem. A nedopustí, aby jim chybělo něco, co je potřebné, a to až do té doby, kdy je dovede k jasnému a čistému světlu lásky.

Napsal jste báseň Temná noc. Někteří si myslí, že ve srovnání se zkušenostmi, o kterých vypovídá, se zdáte být velkým optimistou, když mluvíte o šťastné noci a šťastné příležitosti…

Je důležité si uvědomit, že duše, která je hrdinkou, zpívá tu píseň až po projití všemi těmi těžkostmi, díky duchovnímu výstupu po úzké stezce, která vede do věčného života, o které mluví také náš Pán. Duše zpívá ty radostné verše teprve po zvládnutí zkoušky, ze které jí vyplynulo tolik dobra.

Tak teď je to jasnější. Mohl byste říci, jak vás napadlo nazvat temnou nocí opuštěnost a projití mraku, které bývají běžným údělem duší hledajících Boha?

Historie vzniku tohoto obrazu je dlouhá, neboť ho nosím v sobě již od dětství. Když se ale omezím na konkrétní fakta, mohu říci, že jsou zde tři důvody podobnosti, které dovolují tento těžký úsek lidské cesty k Bohu takto nazvat. První vyplývá ze situace, ze které duše vychází, protože ta se musí zbavit neuspořádaného připoutání k věcem tohoto světa a toto vyjití je jako noc pro smysly člověka. Druhý se váže na cestu, kterou má projít, díky víře, která je pro lidský rozum nocí. Konečně třetí důvod vyplývá z cíle, ke kterému člověk směřuje: je to Bůh, který je v tomto životě pro duši temnou nocí. Jak je tedy vidět, tento název dokonale sedí na tuto situaci.

Jaký druh utrpení Bůh sesílá nebo dopouští na lidi, které připravuje na přátelství se sebou a na přijetí jeho velkých darů?

Bůh neočišťuje všechny jedním a tím samým způsobem. Záleží to od toho, co kdo potřebuje a co je schopný vytrpět. Všeobecně řečeno, těžkosti dopadající na lidi, kteří mají dosáhnout dokonalosti, jsou trojího druhu: utrpení a malomyslnost, obavy a pokušení působený v různých formách tímto světem; pokušení, suchopárnost a smutek způsobený smysly; utrpení, temnota, těžkosti, opuštěnost, pokušení a jiné problémy vyvolané duchem. Takto vypadá všeobecné schéma.

Myslíte si, že je nutné všechno to snášet a zbavovat se tolika pozitivních věcí, aby se mohlo sloužit Bohu a dosáhnout jeho lásky?

Když je duše ve fázi léčení, aby se mohla vrátit ke zdraví, kterým je sám Bůh, Pán ji zbavuje těchto věcí a bere jí na ně chuť. Je to jako s nemocným: hlídá ho doma, nedovoluje mu vyjít na vzduch, dokonce ani dívat se na světlo, aby neslyšel hluk přicházející z ulice či z domu, dává mu šetrnou stravu, a to v malém množství, více bohatou na výživu než na chuť. V těchto případech je potřebné se zbavit všeho, věcí dobrých i zlých, protože nemoc tkví v nitru, ne ve vzduchu nebo ve stravě.

Myslíte si, že zkušenosti tohoto druhu jsou mezi věřícími časté, nebo zřídkavé?

Je to různé. Nejprostší forma, kterou nazývám nocí smyslů, je běžná mezi lidmi angažovanými ve víře. Stačí se podívat na rozvoj jejich života modlitby a lásky. V Písmu svatém tyto příklady také nechybějí. Jsou to lidé, kteří si v jistém momentu uvědomí, že jejich jednání již nevede zapálení a citová horlivost, jak tomu bylo dříve, a že musí své povolání prožívat v temnotě.

Název „temná noc“ se lidem líbí; slouží si jím na popsání všeho neštěstí či krize, která se jim přihodí…

Zdá se mi, že se tohoto termínu používá s jistou nadsázkou. Jak to vidím já, temná noc není neštěstí, které se nám přihodilo, ale spíše postoj, jaký tváří v tvář tomuto neštěstí zaujmeme. Hned to objasním: základní věcí je interpretovat fakta ve světle víry, reagovat na ně s láskou a snášet je, nechat se jimi opracovávat a klást svou naději v Boha. Utrpení jsou údělem každého, ale to, co nás odlišuje, je postoj, který k nim zaujmeme: u jedněch je to postoj teologický, u druhých stoický nebo fatalistický. Temná noc je Boží milost, která od nás mnoho požaduje.

Jak Vy, který máte značné zkušenosti jako duchovní vůdce, hodnotíte reakce lidí, na které Bůh tuto těžkou zkoušku sesílá?

V této otázce nejsem velkým optimistou. Je mnoho lidí, kteří touží vést opravdový duchovní život a neustále Boha o tuto milost prosí, ale pak, když je na to chce Bůh připravit skrze těžkosti, utrpení, či nedostatky, utíkají před tím jako smrtí a začínají znovu hledat své pohodlí a svobodu. Nedávají tak Bohu možnost udělit jim tuto milost, o kterou sami prosili. Ale jsou tu i lidé velmi věřící a silní.

Jaké jsou plody této výjimečné zkušenosti? Myslím, že v některých ohledech jsou si podobné…

Jejich seznam je velice dlouhý, vyjmenuji tedy jenom některé. Za prvné svoboda: člověk cítí, jakoby právě vyšel z temného vězení a svět mu jeví jako věčné jaro. Dosahuje velkého poznání Boha a sebe samého, pokory a pochopení vůči druhým. Mnoho utrpení, která se mu předtím zdála těžká, relativizuje. Ale především, je přiveden k žárlivé lásce a k rozhodnutí sloužit Bohu, aniž by žádal něco na oplátku.

Děkuji, otče Jane, nebudu Vás už více zdržovat, neboť jste ještě velmi slabý. Objasnění, jakých se mi od Vás dostalo, bych, jak se mi zdá, v Temné noci nenalezl a mnoho čtenářů Vám za ně bude vděčných.

Poezie je tím, čím je: jsou to slova lásky v mystickém kontextu, obsahují ale a mohou inspirovat mnohem víc, takže v ní každý může nalézt něco pro sebe. To je i důvod, proč jsem se vyhýbal rozvláčným popisům. Přesto ale pomýšlím na to, že napíšu nějaké vysvětlení, abych čtenářům pomohl. Již dlouho mě o to prosí, hlavně bratři a sestry z mého reformovaného karmelitánského řádu.

Doufejme tedy, že vznikne brzy. Není mnoho takových, kteří by měli dostatek zkušeností a poznání, aby se mohli věnovat tak temnému a zároveň citlivému tématu. Moc vám děkuji rozhovor.

Přeloženo s laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů

Zpět

Poznámky pod čarou:

(1) Rozhovor napsal Federico Ruiz OCD, in Dio parla nella notte, Madrid 1990.