Tereziin způsob modlitby
Máme jen málo zato však přesných a cenných svědectví o „způsobu“ či „stylu“ modlitby svaté Terezie. „Snažila jsem se, jak nejvíc jsem mohla, nosit Ježíše Krista, naše Dobro a Pána, přítomného v mém nitru.“ (Ž 4, 8). „Měla jsem tento způsob modlitby… snažila jsem se zpřítomnit si Krista ve svém nitru.“ (Ž 9, 4). Tento způsob modlitby nabývá neobyčejného realismu ve chvíli přijímání eucharistie. Když o sobě hovoří ve třetí osobě, říká: „Věřila, že tento Pán skutečně vstupuje do jejího ubohého příbytku.“ (CD 34, 7) Modlit se znamená zaměřit pozornost na osobu Krista a to v hloubi duše, která je místem osobního setkání. Modlit se znamená být s ním, „rozvažovat“ či „zpřítomnit si“, tedy znovu prožít, učinit přítomným. „Zůstávala jsem (…) s ním co nejvíc.“ (Ž 9, 4). Sjednotit se s osobou. Když tuto svou zkušenost přetlumočí do učení, stačí změnit podmět – přebývejme s ním (Ž 13, 22). O tomto postoji při modlitbě (později ji nazve modlitbou usebrání) říká v Cestě dokonalosti: „Nikdy jsem nevěděla, co znamená modlit se s uspokojením, dokud mě Pán nenaučil tomuto způsobu.“ (CD 29, 7). Stane se její neúnavnou apoštolkou s přesvědčením, které má svůj původ a oporu v bohaté a velké zkušenosti. Systematicky tuto nauku zpracuje v Cestě dokonalosti (CD 26 – 29).
Její osobní zkušenost s modlitbou ji přiměje k tomuto srovnání „modlitba = dokonalost“. Jelikož je modlitba vztahem přátelství, dotýká se celého života. Modlitba-přátelství má absolutní a pohlcující charakter. Modlit se znamená zvolit si Boha za přítele. Terezie nalezla vysvětlení své krize a způsob jejího řešení, když napsala: „Neboť kdybych vám odplatila aspoň trochu za lásku, kterou jste mi začal projevovat, nemohla bych se zabývat nikým, leč jen Vámi, a tím by se všechno napravilo.“ (Ž 4, 4). Modlit se znamená „být služebníky lásky“ a „jít touto cestou modlitby k tomu, který si nás tolik zamiloval“ (Ž 11, 1). Žít pro toho druhého, pro Přítele. Protože totiž jsme „na tak vysokém stupni, jakým je touha stýkat se o samotě s Bohem a zanechat světských kratochvílí, (…), Jeho Výsost nás vede, kudy chce. Již nepatříme sobě, nýbrž jemu.“ (Ž 11, 12). Život sleduje průběh modlitby a modlitba následuje chod života. Jsme tím, čím je naše modlitba, respektive čím je náš vztah k Bohu. Neboť modlitba je vzájemná výměna přátelství, uskutečňování a prohlubování vztahu přátelství s Bohem.