Historie kostela sv. Benedikta

1310–1346 Za vlády Jana Lucemburského (1296 – 1346) bylo založeno, pravděpodobně panem Hynkem Berkou z Dubé, purkrabím pražským, městečko Hradčany.
V té době byl také nepochybně vystavěn farní kostel sv. Benedikta.
1353 První zmínka o existenci kostela; okolo něho byl obezděný farní hřbitov a stála zde budova fary.
Asi v r. 1495 Při kostele bylo založeno bratrstvo kameníků, tento cech pomáhal se znovuvybudováním kostela po požáru v r. 1541.
2. června 1541 Velký požár Hradčan a Malé Strany; byl zničen i tento chrám.
Při opravě kostel pozbyl svých gotických tvarů.
1620 Opětovný požár, který přešel ze sousedního domu, shořela střecha kostela.
Hradčanští měšťané postavili díky sbírce novou střechu s věžičkou; tento tvar je zachován podnes.
1627 Císař Ferdinand II. daroval kostel, hřbitov i faru řeholníkům sv. Pavla – Barnabitům (založeným v Miláně r. 1530), misionářům s posláním učit mládež.
1655 Barnabité z kapacitních důvodů koupili od hraběte Viléma Vojtěcha Krakovského z Kolovrat (patřil kdysi Bohuslavu Hasištejnskému z Lobkovic) sousední dům u kůru kostela; upravili ho na klášter a přistavěli k němu nové křídlo na severní straně kostela.
Ve stejné době přestavěli v barokním stylu do dnešní podoby i kostel. Vzniklo při něm „Bratrstvo Nejsv. Trojice“, zaměřené na vykupování zajatců z tureckého zajetí. Barnabité zde byli 159 let.
9. května 1786 V 18. století značně poklesl počet řeholníků (přitom se jednalo o jediný klášter barnabitů na našem území), a tak klášter neušel osudu řady jiných řeholních domů a byl císařem Josefem II. zrušen; uzavřen byl i kostel.
1786 – 1792 Kostel a ostatní budovy sloužily jako skladiště mobiliáře z jiných zrušených klášterů.
4. června 1792 Císař Leopold II. daroval opuštěný klášter a kostel sv. Benedikta sestrám bosým karmelitkám, které se směly vrátit po desetiletém vyhnanství z Pohledu do Prahy. Ty si s sebou přinesly i mumifikované tělo své zakladatelky, matky Marie Elekty, a umístily ho do kostela.
1860 V tomto roce byla provedena výměna krovů a z tohoto roku také pochází zmínka o hrobce, která je pod chrámem do hloubky dvou pater.
1861 Karmelitky obnovují hlavní oltář. Umístí na něj obraz sv. Terezie a kostel je jí též zasvěcen.
1950 Sestry musí opustit svůj klášter; žijí v internaci až do r. 1992.
Tělo matky Elekty nechávají v kostele.
1950 – 1992 V době komunistického režimu byl kostel veden jako filiální kostel chrámu sv. Víta; byly v něm slouženy mše svaté.
Klášter byl dvakrát přebudován (v 50. a 80. letech) a byl upraven na hotel. Vládnoucí KSČ ho pak využívala pro své význačné hosty.
1991 Sestrám bosým karmelitkám je v restituci klášter vrácen zpět.
28. listopadu 1992 Po nezbytných úpravách je slavnostně uzavřena papežská klauzura bosých karmelitek.

Zpět